Valchářství: Zapomenuté řemeslo, kdy se valchováním vlny zpevňoval textil

Bez valcháře by v minulých stoletích nebyly žádné uniformy, pláště ani pracovní oděvy. Valchářství tedy nebylo jen tak nějakým okrajovým řemeslem, ale nezbytným krokem v procesu výroby kvalitního textilu. Valchář přebíral již utkanou vlněnou látku a podroboval ji valchování, tedy řízenému zplsťování. Tento proces zásadně měnil strukturu tkaniny: vlákna se do sebe zaklesla, textil zhoustl, zpevnil se a stal se méně propustným pro vodu i vítr. Bez valchování by vlněné látky zůstaly řídké, málo odolné a rychle by se opotřebovaly.

Valchář a princip valchování vlny

Základem práce valcháře bylo využití přirozené schopnosti vlněných vláken plstit. Valchování probíhalo za vlhka, často s přídavkem mýdla nebo louhu, a za stálého mechanického pohybu. Vlákna, pokrytá drobnými šupinkami, se třením a tlakem zachytávala jedno o druhé. Valchář musel přesně odhadnout délku a intenzitu valchování vlny. Příliš krátký proces byl neúčinný, příliš dlouhý mohl látku poškodit nebo zdeformovat.

Valchování textilu: ruční práce a síla vody

Nejstarší valchování textilu probíhalo ručně: šlapáním, hnětením nebo otloukáním látky v kádích. Později vznikaly valchy poháněné vodním kolem, které pomocí dřevěných kladiv rytmicky dopadaly na textil. Valchář dohlížel na celý proces, pravidelně látku kontroloval a upravoval. I při mechanizaci ovšem zůstávalo valchářství řemeslem založeným na zkušenosti.

Při valchování se využívala i dobytčí moc

Valchářství nebylo jen o vodě, pohybu a vlně, ale také o ingrediencích, které dnes mohou znít překvapivě. Při valchování se běžně totiž používala i dobytčí nebo dokonce i lidská moč. Ta obsahovala amoniak, který fungoval jako přírodní prací prostředek: odmašťoval vlákna, uvolňoval nečistoty a napomáhal lepšímu zplsťování vlny. Valchář přesně věděl, kdy a v jakém množství takový prostředek použít, aby podpořil valchování textilu, ale zároveň látku nepoškodil.

Valchářství a kvalita historického sukna

Valchování určovalo výslednou kvalitu sukna víc než samotné tkaní. Dobře vyvalchovaný textil byl pevný, hladký a dlouho držel tvar. Valchářství tak přímo ovlivňovalo prestiž soukenických dílen i obchodní úspěch měst. Husté sukno se používalo na vojenské uniformy, pláště, kabáty i pracovní oděvy. Valchář byl proto respektovaným specialistou, jehož práce rozhodovala o použitelnosti celého výrobku.

Valchování byla vcelu věda

Valchářství vyžadovalo nejen fyzickou sílu, ale i hlubokou znalost materiálu, vody a prostředí. Valchář musel brát v potaz druh vlny, hustotu tkaní i teplotu vody, která měla na valchování vlny zásadní vliv. V horských oblastech se postupovalo jinak než v nížinách a každá valcha měla svá specifika. Právě tato kombinace zkušeností a citlivého přístupu dělala z valchářství skutečné řemeslo, nikoli pouhou mechanickou práci.

Úpadek valchářství a zánik profese valcháře

S průmyslovou revolucí převzaly valchování moderní stroje a chemické úpravy textilu. Tradiční valchářství postupně zaniklo a profese valcháře zmizela z každodenního života. Přesto princip valchování vlny nezmizel. Dodnes se využívá v textilním průmyslu i při výrobě plsti, jen v technologicky jiných podobách. Valchářství však dodnes zůstává důležitým svědectvím o tom, jak hluboká znalost materiálu formovala kvalitu textilu po staletí.

Autor článku: Monika Poledníková