Sociální fobie je známá též jako sociální úzkostná porucha. Vyznačuje se abnormálním strachem v různých sociálních situacích. U každého se pak projevuje odlišně. Jeden může mít problém v komunikací s lidmi, druhý se například společenským kontaktům zcela vyhýbá. Důvod je prostý, fobik se obává, že jej okolí odsoudí a nepřijme.

Syndrom vyhoření postihuje dle celosvětových statistik čím dál více lidí. Svůj podíl na tom má velmi hektický život a stupňující se požadavky nejen v zaměstnání. Člověk, který se duševně i fyzicky zcela vyčerpá, není ve výsledku schopen běžné existence. Jak poznat, že jde skutečně o celkové „vyhasnutí“ nebo také burn-out syndrom?

Fobie komplikují životy lidí již po stovky let. Tyto stavy se vyznačují až chorobným strachem z konkrétní věci anebo činnosti. Někdy mohou dotyčného doslova paralyzovat. Mezi nejčastější příznaky fobií patří úzkostné pocity, celkové napětí a fyziologické projevy jako tachykardie, zvýšené pocení či třes rukou.

Vztek je emoce, kterou zná snad každý. Ne vždy jde totiž vše podle plánu a mohou nastat okamžiky, které vás prostě vyvedou z míry. Jak se říká: „Jste přeci jen člověk.“ Nebo ne? Většinou se hněváme na sebe, když něco pokazíme a někdy i na druhé, pakliže nám ublíží. Tak jako tak je nutné své pocity ventilovat. V případě, že tak neučiníte, koledujete si o zdravotní průšvih.

Bojíte se pavouků, hadů nebo výšek? To jsou zcela běžné fobie mnoha lidí. Ale co třeba takový strach z knoflíků, vyder nebo ztráty mobilního signálu? Lidé se bojí mnohého a těm, kteří to mají jinak, to někdy může připadat až nepochopitelné nebo komické. Málokdo si však dokáže s vynaložením veškeré empatie představit opravdovou hrůzu, která vás naprosto ochromí. Co je to vlastně fobie a proč se bojíme? Dá se tento problém nějak řešit?

Aviofobie je kvalifikovaná jako psychická porucha, jejíž hlavní příčinou je strach z létání. I když je létání letadlem považované za jeden z nejbezpečnějších způsobů cestování, obavy z něj má dle průzkumů až 50 % celkové populace lidí na zemi. Možná je to dané tím, že zkrátka rádi cítíme pevnou půdu pod nohama.

Závislost na nakupování nemusí být odhalena hned. Do obchodů zavítáte zprvu je zřídka kdy, později však máte čím dál větší nutkání nakupovat ve velkém. A častokrát si koupíte i věci, které vlastně nepotřebujete. Tohle závislé chování se odborně nazývá oniománie. Pokud přesáhne únosnou mez, je nutné docházet k psychoterapeutovi.