Sociální služby nejsou jen péče o seniory. Centrum sociálních služeb Kyjov propojuje několik oblastí pomoci

PhDr. Jana Trnečková, MBA, LL.M., je ředitelkou Centra sociálních služeb Kyjov, příspěvkové organizace města Kyjova. Organizace navazuje na Pečovatelskou službu Kyjov, která byla založena v roce 1994. Během více než třiceti let se její působnost postupně rozšířila a dnes zahrnuje několik oblastí sociálních služeb.

Centrum sociálních služeb Kyjov pomáhá seniorům, lidem se zdravotním postižením, rodinám s dětmi i ženám a matkám v nepříznivé životní situaci. Poskytuje například pečovatelskou službu, osobní asistenci, denní stacionář, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a provozuje také azylový dům pro ženy a matky s dětmi. Součástí jeho činnosti je rovněž Dům s pečovatelskou službou, který nabízí bydlení seniorům a lidem se zdravotním postižením.

Když se řekne sociální služby, lidé si často představí především péči o seniory. Je to dnes mnohem širší oblast?

Určitě. Senioři a lidé se zdravotním postižením tvoří významnou část našich uživatelů, ale sociální služby mají mnohem širší záběr.
V našem případě jde například o pečovatelskou službu, osobní asistenci, denní stacionář, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi nebo azylový dům pro ženy a matky s dětmi.

Jak důležité je podle vás umožnit seniorům zůstat co nejdéle ve vlastním prostředí?

Je to velmi důležité téma. Pokud člověk chce zůstat doma a jeho situace to umožňuje, měla by existovat možnost získat pomoc právě tam.
Pečovatelská služba a osobní asistence mohou pomoci s činnostmi, které už člověk sám nezvládá. Nejde tedy automaticky o to člověka vytrhnout z jeho prostředí, ale naopak hledat způsob, jak jeho samostatnost co nejdéle zachovat.
Právě tímto směrem jsme se vydali také v rámci projektu „Pečovatelská služba – příležitost pro život doma“, do kterého jsme zapojeni od roku 2018.

Kdy rodina pozná, že už péči o svého blízkého sama nezvládá?

Každá rodina je jiná a nedá se určit jedna hranice. Často ale přichází okamžik, kdy péče začne být dlouhodobě příliš náročná po fyzické, časové nebo psychické stránce.
Důležité je nečekat až na úplné vyčerpání rodiny. Sociální služby mohou být určitou podporou i ve chvíli, kdy rodina stále pečuje, ale potřebuje část péče převzít nebo doplnit.

Zajímavou součástí Centra je také Dům s pečovatelskou službou. V čem je jeho princip jiný než u klasického pobytového zařízení?

Dům s pečovatelskou službou je založen na samostatném bydlení. Lidé zde bydlí ve vlastních bytech a podle své situace mohou využívat sociální služby.
V Kyjově jsou v Domě s pečovatelskou službou byty zvláštního určení pro seniory nad 65 let a osoby se zdravotním postižením nad 18 let, které mají vazbu na Kyjovsko a jejichž zdravotní nebo sociální situace vyžaduje tento typ bydlení.
To je důležité právě z hlediska zachování určité míry samostatnosti. Člověk má vlastní prostor, ale zároveň může podle potřeby využívat podporu.

Co podle vás bývá nejčastějším mýtem o sociálních službách?

Jedním z mýtů může být představa, že když člověk začne sociální službu využívat, znamená to automaticky ztrátu samostatnosti.
Ve skutečnosti může být cílem služby pravý opak – pomoci člověku zvládnout to, co už sám nezvládá, a zároveň co nejvíce zachovat jeho vlastní schopnosti a rozhodování.

Sociální služby se dnes musí vyrovnávat také se stárnutím populace. Jak tento trend vnímáte?

Stárnutí populace je dlouhodobý trend, který bude mít na sociální služby výrazný dopad.
Pro poskytovatele sociálních služeb to znamená potřebu přemýšlet nejen o dnešních kapacitách, ale také o tom, jak budou služby vypadat za několik let.

Jak se podle vás bude měnit samotná podoba péče?

Důležitá bude podle mého názoru kombinace různých forem podpory. Někomu bude stačit určitá pomoc v domácnosti, jiný člověk bude potřebovat osobní asistenci, denní stacionář nebo jinou formu podpory.
Čím více se budou potřeby lidí měnit, tím důležitější bude schopnost jednotlivé služby vhodně kombinovat a dobře mezi nimi člověka nasměrovat.

Může v tomto směru pomoci digitalizace nebo umělá inteligence?

Technologie mohou pomoci především tam, kde jde o informace, administrativu nebo rychlejší orientaci v dostupných službách.
Nemyslím si ale, že by technologie mohly nahradit lidský kontakt, který je v sociálních službách zásadní. Člověk v obtížné životní situaci často nepotřebuje pouze informaci, ale také vysvětlení, individuální přístup a pomoc s rozhodováním.
AI proto může být zajímavým nástrojem, ale neměla by zastínit samotný smysl sociální práce.

Co byste poradila rodině, která začíná řešit péči o svého blízkého?

Především bych doporučila nezačínat otázkou „Kam ho umístíme?“, ale otázkou „Co konkrétně už člověk nezvládá a jakou pomoc potřebuje?“
Podle toho se dá hledat vhodná služba. Někdy může stačit pomoc několikrát týdně, jindy je potřeba intenzivnější podpora.
Důležité je také mluvit přímo s člověkem, kterého se situace týká, pokud je to možné. Péče by neměla být pouze rozhodnutím okolí za něj.

Co by podle vás měli lidé o sociálních službách vědět dříve, než je skutečně potřebují?

Že není potřeba čekat na krizovou situaci.
Sociální služby nejsou pouze poslední možností. Mohou být podporou v období, kdy člověk začíná mít s některými činnostmi problém, kdy rodina potřebuje část péče převzít nebo kdy se objeví složitá sociální situace.
Čím dříve se podaří situaci správně popsat, tím lépe se dá hledat řešení.