Jak dítě připravit na školku? Rozhovor s ředitelkou MŠ Dobřichovice

O Mš Dobřichovice

Mateřská škola Dobřichovice sídlí v Březové ulici poblíž centra Dobřichovic. Má šest tříd a kapacitu 147 dětí. K budově patří rozlehlá zahrada s venkovní učebnou a altánem. Blízkost Berounky, luk a lesů dává předškolnímu vzdělávání konkrétní prostředí, které děti znají i z procházek s rodiči.

Co mohou rodiče s dítětem dělat doma ještě před nástupem do školky?

Začít se dá tím, co dítě každý den potřebuje. Při oblékání mu nechte čas, aby si zkusilo natáhnout kalhoty nebo obout boty. U jídla si může samo vzít lžíci a napít se z hrnečku. Stejně důležité je umět říct, že potřebuje na toaletu, že má žízeň nebo že si s něčím neví rady. Jednoduchá pomůcka je připravit si oblečení do školky společně už večer. Dítě si lépe zapamatuje, co mu patří, a ráno si může vyzkoušet, co při oblékání zvládne samo. 

Jak může vypadat ranní rozloučení, když se dítěti od rodiče nechce?

Pomáhá krátký a srozumitelný rituál. Dítěti lze říct, kdo pro něj přijde a po které části dne to bude, například po obědě, pokud to tak rodina se školkou domluvila. Pak stačí rozloučení, které dítě zná, třeba objetí a zamávání. Pro rodiče bývá užitečné zeptat se při vyzvedávání, co se dělo po jejich odchodu. Zjistí, jestli se dítě postupně přidalo ke hře nebo co mu pomohlo se ve třídě zabydlet. 

Podle čeho mohou rodiče poznat, že si dítě ve školce začíná zvykat?

První změny mohou být nenápadné. Dítě si samo najde oblíbenou hračku, osloví učitelku nebo se na chvíli přidá k ostatním. Právě takové situace stojí za pozornost, protože ukazují, jak se dítě ve třídě orientuje a komu důvěřuje. Když se obtíže opakují, pomůže porovnat, co rodiče pozorují doma a co učitelka vidí během dne. Rodina a škola pak mohou domluvit jeden konkrétní krok a po čase si říct, jak se osvědčil. 

Co čeká dítě během běžného dopoledne v MŠ Dobřichovice?

Po příchodu následuje ranní kruh a cvičení. Po svačině mají třídy vzdělávací činnosti podle týdenního plánu, pak přichází pobyt venku. Jeho průběh přizpůsobujeme věku dětí a počasí. Po obědě je prostor pro odpočinek a klidové činnosti. Opakující se pořadí dětem pomáhá zorientovat se v tom, co bude následovat. Když doma mluvíme o školce, jsou pro dítě často srozumitelnější orientační body jako svačina, zahrada nebo oběd než údaj na hodinách.

Co se děti učí při volné hře, kterou si samy vymyslí?

Představme si dvě děti, které stavějí z kostek. Jedno chce postavit most, druhé garáž. Aby mohly pokračovat společně, potřebují si vysvětlit své nápady, domluvit se na materiálu a rozhodnout, co udělají jako první. V jedné hře si tak zkoušejí spolupráci, vyjadřování i řešení problémů. V publikovaném vzdělávacím programu školy mají místo spontánní i vedené činnosti. Učitelka může hru pozorovat a podle situace ji podpořit otázkou nebo pomůckou. 

Jak se dá zahrada využít jako učebna?

V zahradě si děti mohou všimnout věcí, které se uvnitř vysvětlují obtížněji. Modelovým příkladem je pozorování stejného stromu v různých ročních obdobích. Děti mohou porovnávat pupeny a listy, kreslit, co viděly, nebo se vracet k otázce, kterou si položily při předchozí návštěvě. V Dobřichovicích máme zahradu přímo u budovy a její součástí je i venkovní učebna. Na výuku venku tak lze navázat kresbou, společným povídáním nebo tříděním toho, co děti pozorovaly. 

Co znamená udržitelný rozvoj v mateřské škole v praxi?

Pro předškolní děti je nejsrozumitelnější začít situacemi, které samy znají. Třeba se po svačině podívat, co zbylo na stole, a společně rozhodnout, kam patří papír a kam plast. Stejně konkrétní je starat se o věci, které používá celá třída, aby vydržely i pro ostatní. Na webu školy je příkladem propojení tématu s dětským programem pozvánka na pohádku o třídění odpadu. Na příběh se dá navázat praktickou činností, při níž si děti nové poznatky vyzkoušejí. 

Jak lze jednu činnost přizpůsobit dětem s různým tempem?

Při práci s obrázkovým příběhem může jedno dítě ukazovat postavy, druhé seřadit obrázky a další převyprávět, co se stalo. Všechny děti pracují se stejným tématem a každé má úkol, který odpovídá tomu, co právě zvládne nebo potřebuje procvičit. Takové rozdělení pomáhá i učitelce. Může pozorovat, jestli dítě potřebuje víc času, názornou ukázku nebo jen povzbuzení, aby se zapojilo.

Co je dobré probrat s učitelkou, když se dítěti ve školce něco opakovaně nedaří?

Pomůže popsat konkrétní situaci. Třeba že dítě doma vypráví o hluku v šatně nebo že mu dělá potíže přestat si hrát a jít ke stolu. Učitelka může doplnit, kdy se to děje, co tomu předchází a co dítěti už ve třídě pomáhá. Užitečná je dohoda, kterou lze vyzkoušet a vyhodnotit. U přechodu mezi činnostmi to může být krátké upozornění předem nebo jednoduchý úkol, který dítěti pomůže činnost uzavřít. Jde o modelovou situaci. 

Jak se děti v běžném dni připravují na přechod do základní školy?

Příležitosti jsou i v obyčejných situacích. Dítě si vyslechne krátký pokyn, připraví pomůcky, počká, až na něj přijde řada, nebo zkusí dokončit úkol a říct, co se mu povedlo. Podobně užitečné je převyprávět část příběhu nebo při společné hře vysvětlit vlastní nápad. V publikovaném vzdělávacím programu Dobřichovic se vedle hry a prožitkového učení objevuje také rozvoj řeči a grafomotoriky, tedy pohybů ruky potřebných pro kreslení a později pro psaní.