Mlaskání, cvakání nebo funění vás vytáčí? Možná je za tím misofonie

Věděli jste, že misofonie se občas objevuje už v dětství nebo během dospívání? Mnoho lidí zpětně popisuje, že je určité zvuky začaly nesnesitelně rušit už ve škole či doma.

Co je misofonie a proč vzniká

Některé zvuky jsou součástí každodenního života a většina lidí jim nevěnuje zvláštní pozornost. Pro člověka s misofonií ale mohou být výrazně nepříjemné a vyvolat velmi silnou emoční reakci. Misofonie je tedy forma snížené zvukové tolerance. Typickými spouštěči bývá například mlaskání, popotahování, hlasité dýchání, žvýkání nebo opakované cvakání propiskou.

Proč je reakce člověka s misofonií tak silná

Přesná příčina misofonie zatím není známá. Odborníci se domnívají, že za velmi silnou reakcí na některé zvuky může stát kombinace několika faktorů, od způsobu, jakým mozek zvuky zpracovává, až po jejich propojení s emocemi a tělesnými reakcemi. Vědci proto zkoumají několik možných vysvětlení:

• Odlišné zpracování zvuků v mozku: U misofonie může mozek některé běžné zvuky vyhodnotit jako mimořádně výrazné a rušivé, i když ostatním lidem téměř nevadí.
• Silnější propojení zvuku a emocí: Konkrétní zvuk se může dotyčný velmi rychle spojit s pocity odporu, vzteku nebo napětí. Reakce pak přichází automaticky, bez možnosti ji snadno ovládnout.
• Citlivější stresová reakce těla: Spouštěč může aktivovat nervový systém podobně jako stresová situace. Člověk pak cítí vnitřní napětí, zrychlený tep nebo silnou potřebu odejít.
• Naučená asociace: Pokud se určitý zvuk často opakoval v nepříjemných chvílích, mozek si jej může spojit s negativním prožitkem. Neznamená to ale, že za misofonii vždy může konkrétní událost či trauma.
• Rodinná dispozice: U některých lidí se podobná citlivost objevuje také u příbuzných. Vědci proto zkoumají možný genetický vliv, zatím ale neznají jeden konkrétní gen, který by misofonii způsoboval.
• Další psychické nebo smyslové obtíže: Misofonie se někdy objevuje spolu s úzkostmi, tinnitem nebo jinou zvýšenou citlivostí na zvuky. Sama o sobě ale není jen „projevem úzkosti“ ani obyčejnou přecitlivělostí.

Misofonie má typické příznaky. Jak poznat, že nejde jen o podráždění

Některé zvuky mohou být nepříjemné téměř každému. U člověka s misofonií však mohou vyvolat mnohem silnější a hůře ovladatelnou reakci. Ta se navíc může opakovat pokaždé, když se konkrétní spouštěč objeví, a výrazně zasahovat do běžného života. Mezi typické projevy patří:

• náhlý silný vztek, odpor, úzkost nebo panika při konkrétním zvuku
• tělesná reakce jako bušení srdce, pocení, napjaté svaly nebo pocit tlaku na hrudi
• okamžitá potřeba odejít, zvuk zastavit nebo si zakrýt uši
• potíže se soustředěním, dokud rušivý zvuk neskončí
• vyhýbání se společným jídlům, práci v otevřené kanceláři nebo setkáním, kde se spouštěč může objevit

Jak se misofonie léčí a co může pomoci zvládat nepříjemné zvuky

Na misofonii zatím neexistuje jedna univerzální léčba. Pomoc obvykle míří na zmírnění silných reakcí, lepší zvládání spouštěčů a omezení dopadu na běžný život. Fungovat mohou například tyto cesty:

1. Terapie s odborníkem – například kognitivně-behaviorální terapie může pomoci rozpoznat spouštěče a nacvičit klidnější reakci.
2. Zvuk v pozadí – některým lidem s misofonií uleví bílý šum, tichá hudba nebo jiný nenápadný zvuk, který nepříjemný podnět překryje.
3. Sluchátka či špunty – v náročné situaci lze omezit kontakt se spouštěčem; neměly by ale být jediným dlouhodobým řešením.
4. Plánování náročných situací – pomáhá sednout si dál od zdroje zvuku, dělat si krátké pauzy nebo se předem domluvit s lidmi v okolí.
5. Práce se stresem – dostatek spánku, pohyb, hluboké dýchání či relaxace mohou snížit celkové napětí, které silnou reakci často zhoršuje.
6. Otevřená komunikace – vysvětlení blízkým, že silné reakce na některé zvuky nejsou schválné ani přehnané, může pomoci předcházet nedorozuměním a konfliktům doma, ve škole i v práci.

Autor článku: Iveta Reinisch