Klaustrofobie útočí! Je vůbec nějaká šance se strachu z uzavřených prostor zbavit?

Klaustrofobie může být pro většinu těch, kteří jí trpí, natolik strašná, je už jen pouhá myšlenka na uzavřené prostory vyvolává strach a úzkost. Člověk začne panikařit, zpotí se, zadýchá, motá se mu hlava a mohou se o něj pokoušet i mdloby. Jedinou prioritou je pro něj únik z uzavřeného prostoru. 

Definice klaustrofobie

Klaustrofobie je extrémní a většinou iracionální strach z malých, stísněných prostor, který člověku brání jít na určité místo nebo být v konkrétní situaci. Klaustrofobie významně ovlivňuje život takového jedince. Ten totiž v takové situaci pociťuje strach z nemožnosti uniknout, strach z nedostatku vzduchu a rovněž pocit stísněnosti a neprodyšnosti prostor. Po celém světě trpí klaustrofobií asi pět procent lidí. Většinou postihuje více ženy.

Chování jedince s klaustrofobií

Člověk-klaustrofobik, se snaží za každou cenu vyhýbat situacím, ve kterých by mohl být v jakkoliv uzavřeném prostoru. Pokud se už do takového prostoru dostane, vyvolá to v něm strach, úzkost až paniku. Častokrát se termín “klaustrofobie” používá k popisu u každého, kdo je nervózní v uzavřených prostorách. Ovšem to není klaustrofobie v pravém slova smyslu. Klaustrofobie je klinická diagnóza, která může vážně narušit schopnost jedince fungovat. A rozhodně tak patří do rukou odborníků. Sám člověk si s klaustrofobií totiž jen těžko poradí.

Vznik a příznaky klaustrofobie

V drtivé většině se klaustrofobie rozvíjí v době dospívání nebo až v dospělosti. Na otázku, proč se to děje, nemají odborníci jednoznačnou odpověď. Může ji však mít na svědomí traumatická událost v dětství, kdy byl člověk například uvěžněn nebo omezen v těsném prostoru. Spustit klaustrofobii může například i uvěznění ve výtahu nebo silné turbulence v letadle. A podle expertů může klaustrofobii spustit i genetická mutace nadměrně stimulující oblast mozku, přesněji amygdalu. 

Klaustrofobie se fyzicky projevuje pocením či třesem. Člověk pociťuje tlak na hrudi, rychlý srdeční tep, může mít potíže s dýcháním, zimnici nebo návaly horka, pocit dušení, žaludeční nevolnost, závratě, pocit na omdlení nebo točení hlavy, sucho v ústech, zvonění v uších, pocit zmatenosti nebo dezorientace či mravenčení končetin. Emočně se pak klaustrofobie provuje například strachem ze ztráty kontroly nad sebou sama, pocity hrůzy či ochromující úzkosti, pocitem intenzivní potřeby opustit situaci a objevit se může i strach z umírání.

Klaustrofobie patří do rukou odborníka

Jestliže máte skutečně klaustrofobii a je to pro vás problém, měli byste co nejdříve navštívit odborníka. Tedy terapeuta, psychologa či v ideálním případě i lékaře-psychiatra. Zatímco psycholog vám poskytne účinnou terapii, lékař napíše podpůrné léky, se kterými vše mnohem lépe zvládnete. Nebojte se, že byste je brali už po celý život. Léky jsou v tomto případě předepisovány na nezbytně nutnou dobu, ideálně po dobu terapeutické léčby. Pro léčbu klaustrofobie se nejčastěji využívá kognitivně-behaviorální terapie, případně i desenzibilizační terapie.

Autor článku: Monika Poledníková