Barevná hra přírody: Podzimní listy jsou součástí dokonale promyšlené recyklace 

Říkáme, že na podzim listy žloutnou. Botanicky to však není úplně přesné. Zelený list totiž neobsahuje jen chlorofyl, nezbytný pro fotosyntézu, ale také další pigmenty. Patří mezi ně například žluté a oranžové karotenoidy, známé třeba z mrkve nebo dýně. V létě je pouze nevidíme, protože je výrazná zeleň chlorofylu překrývá. Navíc u barevné proměny listí nelze jednoduše říct, že je to kvůli chladu. Pro řadu rostlin je totiž důležitým signálem zkracující se délka dne. S blížící se zimou se mění jejich hormonální pochody a začíná řízené stárnutí listů neboli senescence. To, co zvenčí vypadá jako postupné odumírání, je ve skutečnosti velmi aktivní období.

Listy na podzim: V hlavní roli chlorofyl

Chlorofyl není věčný. Rostlina jej během vegetační sezony průběžně vytváří a obnovuje. Jakmile se však blíží konec sezony, přestává být výhodné do jeho udržování investovat. Chlorofyl se začne rozkládat a zelená barva postupně mizí. Teprve v této chvíli se naplno ukážou karotenoidy, které byly v listu přítomné už dříve. Žlutý list tedy často žádnou novou žlutou barvu nezískal. Pouze ztratil zelenou, která ji celé léto maskovala. Ani karotenoidy přitom nejsou v listu kvůli podzimnímu představení. Podílejí se na zachycování světla při fotosyntéze a zároveň pomáhají chránit fotosyntetický aparát před poškozením nadbytkem světelné energie.

Strom své listy na podzim jen tak nepustí

List je pro strom příliš cenný na to, aby jej nechal bez užitku odpadnout. Obsahuje totiž spoustu cenných látek, například dusík, fosfor a další látky, které bude rostlina potřebovat při tvorbě nových listů na jaře. Během senescence proto začíná doslova biologická recyklace. Strom rozkládá některé buněčné struktury a část využitelných látek přesouvá z listů zpět do větví, kmene a kořenů. Zvlášť cenné jsou bílkoviny spojené s fotosyntetickým aparátem. Teprve když je tato „demontáž“ dostatečně daleko, může se strom listu definitivně zbavit. Opadavý strom tak každoročně provádí něco, co bychom lidským jazykem mohli přirovnat k rozebrání továrny na součástky před její likvidací.

Shazování listů na podzim je promyšlený proces

Udržovat listy přes zimu by bylo nákladné a v našem klimatu také riskantní. Listy odpařují vodu, zatímco kořeny ji z chladné, případně zmrzlé půdy získávají obtížněji. Velká listová plocha navíc zachytává sníh a námrazu a zvyšuje zatížení větví. Pro opadavé dřeviny je proto výhodnější svou fotosyntetickou plochu na několik měsíců obětovat a na jaře ji vybudovat znovu. A proč se to samé neděje jehličnanům? Ty totiž zvolily jinou strategii: jejich jehlice jsou přizpůsobené tak, aby ztráty vody výrazně omezily a mohly na stromě vydržet déle.

Červená barva stárnoucí list chrání

Červená podzimní barva nevzniká stejným způsobem jako žlutá. U řady druhů se totiž červené až purpurové pigmenty zvané antokyany ve zvýšené míře tvoří až během podzimu. Strom tedy investuje energii do výroby barviva v listu, kterého se zanedlouho zbaví. Proč to dělá? Jedno z hlavních vysvětlení souvisí s ochranou stárnoucího listu před světlem. V době, kdy už se fotosyntetický aparát rozebírá, může být intenzivní záření pro jeho buňky problematické. Antokyany mohou fungovat jako ochranný filtr a omezovat fotooxidační poškození. Strom tak získává čas na dokončení přesunu živin z listu. Právě proto se intenzita červeného zbarvení mezi jednotlivými roky liší. Ovlivňuje ji druh dřeviny, množství světla, teplota i průběh počasí. Slunečné dny v kombinaci s chladnými, ale nemrazivými nocemi mohou výraznému zbarvení některých stromů prospívat.

Strom se zbavuje listů sám

Ani samotné opadávání listů ze stromu není na podzim pasivní. U báze řapíku se vytváří speciální odlučovací vrstva. Spojení mezi listem a větví postupně slábne a strom zároveň místo budoucí jizvy uzavírá. Když nakonec přijde vítr, často pouze dokončí práci, která už dávno probíhala. List se oddělí v předem připraveném místě, aniž by po sobě zanechal jednoduše „utrženou ránu“. Existují ovšem výjimky. Na mladých bucích nebo dubech můžeme suché hnědé listy vidět ještě hluboko v zimě. Jev se nazývá marcescence a jeho přesný ekologický význam není zcela objasněný. Uvažuje se například o ochraně pupenů před býložravci nebo o výhodách pozdějšího uvolnění živin ze spadaného listí.

Jinan je na podzim mezi stromy výjimkou

Pozoruhodný je jinan dvoulaločný. Jeho charakteristické vějířovité listy získávají na podzim velmi sytou žlutou barvu. Ještě zajímavější však bývá jejich opad. Za vhodných podmínek může jinan shodit velkou část listů během velmi krátké doby, takže se pod korunou téměř naráz objeví zlatý koberec. Hnědé listy představují další fázi celého procesu. Zelené, žluté a případně červené pigmenty postupně degradují, buněčné struktury se rozpadají a do popředí se dostávají hnědé odstíny odumírajících pletiv.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Jak voní listí? Chemie podzimu, která dělá z lesa parfumerii

Barevný podzim je tak ve skutečnosti vlastně jen viditelným záznamem rozsáhlé přestavby, která uvnitř stromu probíhá. Než poslední podzimní listy skončí na zemi, rostlina z nich získá zpět, co může, připraví se na několikaměsíční úsporný režim a bezpečně uzavře místa, kde byly listy připojené. Tedy to, co nám připadá jako krásná hra barev, je z pohledu stromu především dokonale organizovaná příprava na zimu.

Autor článku: Monika Poledníková