Houby, které (ne)chcete jíst: Nejpodivnější druhy z českých lesů

Houby jsou zvláštní říše mezi rostlinami a živočichy. Netvoří chlorofyl, nežijí ze světla a některé ani nepřipomínají klasické kloboučky se třeněm. V českých lesích roste přes 10 000 druhů hub, z toho kolem 150 druhů běžně vídáme. A právě mezi těmi méně známými se skrývá nejvíc podivností. Houby mají své výstřednosti: pohlcují světlo, mění barvu, reagují na dotek nebo se rozpadnou do černého slizu. Někdy jsou jedlé, jindy smrtelně jedovaté.

Houby plné slizu

Mezi nejpodivnější houby rozhodně patří rosolovka mozkovitá, která vypadá jako růžové želé. Roste na mrtvém dřevě, je slizká a přesto jedlá. I když jen teoreticky, protože pro mnohé je odporná už jen představa, že by ji pozřeli. Její příbuzná rosolovka listovitá zase připomíná hnědý ušní boltec. Slizké houby najdete často po dešti, kdy se lesní půda promění v bludiště rosolů, které mají čisticí funkci. Rozkládají totiž odumřelé dřevo i listí.

Svítící houby: Tajemství bioluminiscence

Některé houby skutečně svítí. Dutohlávka svítivá je drobná houba, která vydává nazelenalé světélko viditelné v naprosté tmě. Její svit je důsledkem bioluminiscence čili chemické reakce uvnitř plodnice. U nás ji lze vzácně nalézt v teplejších oblastech, často na rozkládajícím se dřevě. Tento jev má upozornit hmyz na plodnici a pomoci rozšíření výtrusů. Houby si tak svítí pro reprodukci.

Smradlavé houby jsou magnetem pro hmyz

Hadovka smrdutá je houba, kterou ucítíte dřív, než ji uvidíte. Roste v listnatých lesích a její typický puch připomíná zkažené maso. Vábí mouchy, které roznášejí její výtrusy. Navzdory nelibé vůni je mladá hadovka jedlá. Ve stádiu „vajíčka“ je ceněna v některých kuchyních. Její příbuzná, hadovka valčická, má podobný tvar i funkci, ale méně výrazný pach.

Houby, které mají nebezpečné dvojníky

Mnohé houby vypadají lákavě, ale mohou být velmi nebezpečné. Například závojenka olovová připomíná šedivou holubinku, je však prudce jedovatá. Pavučinec plyšový má zase hnědou sametovou čepici a působí celkem nevinně, ale obsahuje látky poškozující ledviny. Právě na podzim roste nejvíce jedovatých druhů, které napodobují jedlé houby. Rozdíly jsou často jen v detailu – odstínu lupenů, barvě třeňe nebo vůni.

Parazitické houby

Ne všechny houby rostou na stromech nebo z půdy. Některé napadají jiné houby. Například hřibovka nachová vyrůstá přímo ze starých hřibů, přičemž využívá jejich tělo jako hostitele. Dalším příkladem je kornice otrubičnatá, která připomíná černý lanýž, ale živí se výhradně podhoubím jiných druhů. Tyto houby jsou důkazem, že houbaření má i své temné a složité stránky.

Houby, které překvapí svojí strukturou

Některé houby nepůsobí vůbec „houbovitě“. Troudnatec kopytovitý je pevný jako dřevo, roste dlouhá léta a byl kdysi využíván k výrobě troudu. Kožnatka severská je zase tak tuhá, že se ohýbá jako guma. Existují dokonce houby, které při rozříznutí modrají nebo červenají, například hřib koloděj. Jejich barevná reakce je výsledkem enzymatických změn a pomáhá k identifikaci. V každém případě však vždy myslete na to, že při sběru hub sbíráte jen to, co skutečně znáte a čím jste si jistí. Pokud máte pohybnosti, raději nechte houbu tam, kde jste ji našli.

Autor článku: Monika Poledníková