Řemeslo s nepopulární pověstí: Kdo byl kat neboli popravčí a co všechno musel znát?

Kat neboli popravčí musel své řemeslo vykonávat skutečně precizně. Pokud se tak nestalo, byl sám vyslán na smrt. Pojďte objevit společně s námi historii tohoto neoblíbeného „zaměstnání“. Jistě budete překvapeni ze zjištění, co vše musel takový mistr ostrého meče znát a jaký byl jeho život obecně. 

Řemeslo s nepopulární pověstí zvané kat neboli popravčí: Jak k němu vlastně muž přišel?

Katovské řemeslo se dle historických záznamů dědilo z otce na syna. Pokud se tedy chlapec narodil v takové rodině, čekal ho nebývale těžký osud. Často byl svým rodičem vláčen na popraviště a musel sledovat muka těch, které čekala jistá smrt. Možná se ptáte, jak to bylo s děvčaty? Ty stihl také nemilý život. Musely se totiž provdat výhradně za popravčí neboli katy z jiných rodin a ideálně rodit potomky mužského pohlaví.

Řemeslo s nepopulární pověstí zvané kat neboli popravčí: Společenský život na bodu mrazu

Nyní nahlédněme na to, jaký měl kat neboli popravčí společenský život. Popravdě by se dal nazvat velmi mizerným. Pokud se mistr ostrého meče vydal do města, musel vstupovat výhradně branou pro něj určenou. Když se odhodlal se svou manželkou do hostince, musel se kromě jiného odívat do černé a sedat si na přesně určené místo. Totéž platilo i v případě mší v kostele. I v tomto ohledu to ale muž praktikující katovské řemeslo neměl jednoduché. Nemohl si vybrat jen tak nějaký kostel k modlitbě. Byl mu předem vybrán. Pro zajímavost: jedním z nich byl ten svatého Vavřince v Praze (dnes místo něj stojí Rudolfinum).

Řemeslo s nepopulární pověstí zvané kat neboli popravčí: Bohatství vykoupené zavržením společnosti

Zpočátku katovské řemeslo nepatřilo zrovna k těm lukrativním. Ovšem sedmnácté století všechno změnilo. Kat neboli popravčí si značně přilepšil a patřil i přes svou špatnou pověst k nejbohatším mužům ve městě. Dokonce se traduje, že lidé od něj kupovali kusy provazu (jako amulet) od oběšenců, které sám usmrtil. Měly jim zajistit finanční přilepšení a prosperitu.

Řemeslo s nepopulární pověstí zvané kat neboli popravčí: Neznalost neomlouvá

Můžeme říct, že katovské řemeslo nebylo pro začátečníky žádným medem. Než se z nezkušeného chlapce stal opravdu dobrý kat neboli popravčí, musela uběhnout velmi dlouhá doba. Nutná byla příprava psychická i fyzická. Kromě jiného musel budoucí mistr ostrého meče skutečně důkladně ovládat základy anatomie člověka, aby mohl stínat hlavy trestanců efektivně. Pakliže to nezvládl bez chybičky, byl nemilosrdně lynčován. A jaká že byla závěrečná zkouška takového kata? V podstatě velmi logická – začínající popravčí musel stít bezchybně potrestaného a nad ním dohlížel již opravdový mistr. Ten mu vystavil doporučení, které otevíralo pomyslné dveře do jiných měst.

Řemeslo s nepopulární pověstí zvané kat neboli popravčí: Jak to bylo v zemích českých?

Když se řekne katovské řemeslo v zemích českých, není možné nepřipomenout rod Mydlářů. Tato rodina dědila nepopulární „zaměstnání“ po čtyři generace. Málokdo pak tuší, že jeden z katů Mydlářů – Jan, chtěl studovat lékařskou fakultu. Té ovšem nakonec zanechal a stále pokračoval ve vykonávání hrdelního práva. Mezi další známé katy působící na české půdě se rovněž řadí Karel Huss, Jan Pipenger anebo Alois Weiss.

Řemeslo s nepopulární pověstí zvané kat neboli popravčí: Mýtus za mýtem

Dnes jsou také osvětleny odborníky na historii mnohé mýty, které katovské řemeslo provázejí. Například se velmi spekulovalo o tom, že kat neboli popravčí nosil vždy na hlavě červenou kápi. To je však mýlka, kterou si lidé vyfantazírovali. Podle historiků mistři ostrého meče působící v Čechách a v jiných evropských zemích nic takového při popravách nenosili. Také stínání na špalku je mýtus, tedy alespoň v zemích českých. Za doby katů Mydlářů docházelo k stětí pouze v kleče, proto musel být popravčí opravdu zdatný a přesný.

Autor článku: Iveta Berezkinová