Nesnesitelná potřeba výkonu aneb Proč už neumíme nic dělat jen tak pro radost?

Společnost posedlá výkonem zasahuje i do oblastí, které dříve sloužily čistě k odpočinku. Běžné hobby se mění ve výzvy, koníčky ve záminku k porovnávání, relax v sebehodnocení. Výkon se tak stává měřítkem i tam, kde dříve vládla radost z procesu. A to s sebou nese únavu, frustraci i pocit, že nejsme dost dobří. Vnitřní tlak na výkon totiž často dusí přesně to, co bychom od volnočasových aktivit měli chtít: klid, uvolnění, svobodu. 

Výkon jako měřítko vlastní hodnoty

Výkon se stal společenskou hodnotou. Nejen v práci, ale i v osobním životě. Kdo neběhá maraton, nezlepšuje se v kurzech, nemá úspěšné dítě, jako by nebyl. I odpočinek se měří: kroky, časy, výsledky. Tento tlak nevzniká jen zvenčí. Většinou si ho neseme v sobě. Často od dětství, kdy byl výkon odměňován a chválen, zatímco klid či volná hra často považovány za ztrátu času. Výsledkem je neschopnost „jen být“, bez potřeby něco dosahovat.

Výkon versus radost: Pocit, že ztrácíme čas

Mít volný čas bez cíle? Pro mnoho lidí nepředstavitelné. A mnozí si tento pojem pletou s leností. Pokud činnost nepřináší hmatatelný výkon, bývá považována za zbytečnou. Jenže právě v neplánovaném, neefektivním čase vzniká prostor pro tvořivost, sebepoznání a duševní rovnováhu. Paradoxně tak výkonově orientovaný přístup podkopává naši dlouhodobou produktivitu, protože bez odpočinku se vyčerpáme i psychicky. Dovolit si „jen tak být“ je dnes radikální akt.

Sociální sítě jako past na výkon

Výkon je dnes veřejný. Sdílení výsledků na sociálních sítích nás staví do srovnávání s ostatními a tím se tlak na výkon násobí. I banální činnost, jako upéct bábovku, se stává srovnávací disciplínou. Pokud nemáme „lepší výsledek“, dostaví se frustrace. Místo vlastní radosti hledáme “uspokojení” skrze lajky. Výkon tak ztrácí autenticitu a získává rysy povinnosti. Je velice důležité vnímat, zda sdílíme radost, nebo soutěžíme. A podle toho upravit i svůj přístup.

Tlak na výkon v oblasti duševního zdraví

Zpomalit, meditovat, být v klidu. Naprosto běžné věci, přesto i zde se objevuje tlak na výkon. Mnozí přistupují k terapii, józe či meditaci s očekáváním výsledků: „Jak rychle se zlepším?“, „Jak dlouho to musím dělat, aby to fungovalo?“ Jenže v oblasti psychiky výkon často selhává. Duševní procesy nejsou lineární a už vůbec ne měřitelné. Pokud z wellness aktivit uděláme další výkonovou disciplínu, míjíme smysl. Zklidnění se nedá vynutit. Potřebuje čas, klid a vnitřní souhlas být sám sebou, bez tlaku.

Zbavte se výkonového nastavení

Změnit vztah k výkonu není jednoduché, ale jde to. Důležité je začít si uvědomovat, kde všude se výkon vplížil:

• Zeptejte se sami sebe: Dělám to pro radost, nebo kvůli výsledku?
• Dejte si svolení nebýt nejlepší: Vědomě přijměte, že ne vše musí mít efekt.
• Neporovnávejte se: Každý má jiné tempo. Výkon druhých není měřítkem vaší hodnoty.
• Zkuste něco jen tak: Malujte, vařte, běhejte – bez sdílení, bez hodnocení, jen pro sebe.
• Pěstujte nudu: Dovolte si chvíli nic nedělat. Právě v tom je prostor pro regeneraci i autenticitu.

Autor článku: Monika Poledníková