Jak stres ovlivňuje náš mozek? Poškodit psychiku může už v prenatálním období

Mozek je mimořádně citlivý orgán, který reaguje na prostředí od prvních okamžiků života. A podle odborných studií dokonce i před narozením. Chronický stres spouští v těle nespočet hormonálních změn, které mohou negativně ovlivnit vývoj mozkových struktur, jako je amygdala (centrum strachu), hippocampus (paměť) nebo prefrontální kortex (logické uvažování a seberegulace). Dlouhodobé působení stresu tak může narušit psychickou odolnost a schopnost vyrovnávat se s emocemi.

Stres a mozek v těhotenství

Výzkumy jasně ukazují, že pokud těhotná žena zažívá vysokou míru stresu, může to negativně ovlivnit vývoj nervové soustavy plodu. Změny v hladinách kortizolu (hlavního stresového hormonu) se přenášejí k plodu prostřednictvím placenty a mohou narušit vývoj mozkových struktur odpovědných za regulaci emocí. Děti matek, které v těhotenství čelily chronickému stresu, častěji vykazují známky úzkosti, poruch pozornosti nebo vyšší náchylnost k depresím v dospívání.

Dětský mozek ve stresu: Škola rozhodně neprospívá

Ještě dnes mohou rodiče z úst učitelů slyšet: vyvíjíme na děti tlak, aby si zvykly pracovat pod stresem. Budou to v životě potřebovat. Podle vědců však učitel s takovými názory nemá ve škole co dělat. Ostatně i známý psycholog Gabor Maté varuje, že některé běžné aspekty školního systému – jako je právě hodnocení a tlak na výkon – zvyšují u dětí hladinu stresových hormonů. Vědecné výzkumy zároveň potvrzují, že už pouhé očekávání známky aktivuje stresovou reakci v mozku, čímž se snižuje schopnost soustředění a zhoršuje se paměť. Mozek dítěte je navíc stále ve vývoji a pokud je vystavován chronickému stresu, může to ovlivnit jeho strukturu i funkci na celý život. Děti pak mohou být úzkostné, uzavřené nebo naopak přehnaně reaktivní.

Stres, mozek a trauma

Gabor Maté také zdůrazňuje, že stres není jen reakcí na aktuální situaci, ale často odráží hlubší, nezpracované emoce a traumata z dětství. Mozek dítěte, které vyrůstá v prostředí plném tlaku, nedostatku bezpečí nebo emocionálního odpojení, se doslova „naprogramuje“ na trvalý stav pohotovosti. To se může v dospělosti projevit nejen psychickými potížemi, ale i fyzickými nemocemi. Od autoimunitních onemocnění po poruchy imunity. Maté opakovaně zdůrazňuje, že stres, pokud je dlouhodobý a neřešený, má na mozek devastující účinky.

Dlouhodobý stres a odolnost mozku

Mozek má naštěstí jednu výjimečnou schopnost – neuroplasticitu. Znamená to, že se dokáže přizpůsobovat a měnit i v dospělosti. Chronický stres sice narušuje tuto schopnost, ale pozitivní změny v prostředí (bezpečné vztahové zázemí, psychoterapie nebo mindfulness) mohou podpořit regeneraci mozku. I přesto ale zůstává faktem, že dlouhodobý stres, zejména v raném dětství, zanechává hluboké stopy, které není snadné později přepsat.

Chronický stres a jeho vliv na mozek

Dlouhodobý stres má dokonce měřitelné dopady na strukturu a funkci mozku. Studie zobrazovacích metod ukazují, že chronický stres může způsobit zmenšení hippocampu čili oblasti klíčové pro učení a paměť. Zároveň dochází k hyperaktivitě amygdaly, která zvyšuje vnímání hrozby a podporuje úzkostné reakce. Prefrontální kortex, zodpovědný za rozhodování, seberegulaci a sociální chování, bývá oslaben. Tato kombinace neurobiologických změn vytváří bludný kruh: mozek se stává citlivějším na stresory, což zvyšuje riziko duševních poruch, včetně depresí, úzkostí nebo posttraumatické stresové poruchy. Negativní vliv je přitom výraznější, pokud stres působí během vývoje v dětství.

Autor článku: Monika Poledníková