Adaptogeny - bojovníci proti stresu, únavě i spoustě nemocí

Adaptogeny a stres

Adaptogeny jsou látky obsažené v léčivých rostlinách napomáhající adaptovat organismus na nestandardní nebo zátěžové podmínky, ve kterých se člověk občas ocitá. Jednou z hlavních takovýchto zátěžových situací je ta, kdy dochází u člověka ke stresu.

Stres sám o sobě byl původně reakcí člověku prospěšnou, vyburcovával náš organismus k reakci "útok nebo útěk". Tato reakce napomáhala přežití a zvládnutí nebezpečí, a to buď bojem či útěkem. Dnes stres však vzniká především v práci nebo při komunikaci, problémem je, že tato reakce je nastavena především na situaci, kdy nám jde o život nebo o zdraví. Při vzniku stresu v práci či běžných životních situacích se tedy jedná o přehnanou reakci, kdy jsou naše tělo a psychika neúměrně zatěžovány vzhledem k vzniklé situaci.

Když se spustí stres, dochází k vyplavení hormonů z nadledvinek, především pak hormonů adrenalinu a kortizolu. Jejich účinkem pak dochází ke zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku, zvýšení hladiny glukózy v krvi a dochází k omezení některých funkcí organismu, které v takovéto situaci nejsou vhodné, například trávení, rozmnožování a podobně.

Jak lépe zvládnout stres

Existuje mnoho rad a postupů, jak se takovýmto situacím naučit lépe čelit a vyrovnávat se s nimi. Dozvíte se, že řešením je se takovýmto situacím vyhýbat nebo jim nepřikládat takový význam, avšak tato rada příliš často v běžném životě nefunguje. Míru stresu totiž předem většinou neodhadneme. Jednou z možností, jak lépe zvládat stres, je věnovat se relaxačním metodám. K relaxačním postupům patří například meditace, řízená relaxace, autogenní trénink, jóga a podobné přístupy.

Jednou z možností je i užívání adaptogenů. Adaptogeny původně objevili a používali lékaři v Sovětském svazu pro sportovce. Tyto látky působí především tak, že zmírňují příznaky stresu. Působí na tkáň nadledvinek, která ve stresu uvolňuje hormony adrenalin a kortizol. Chrání tuto tkáň před vyčerpáním, snižují hladinu glukózy i hladinu krevního tlaku, tím dochází celkově ke zlepšování energetické bilance, zmenšení neadekvátních výdajů a imunitní systém je lépe chráněn.

Adaptogeny v bylinách

Aby rostlina mohla být považována za adaptogen, musí splňovat řadu kritérií. Prvním z nich je, aby rostlina byla pro organismus neškodná a netoxická, adaptogen má příznivé účinky na lidskou psychiku. Adaptogen napomáhá normalizovat tělesné funkce organismu, bez ohledu na existující chorobný stav, koriguje hyper- či hypo- funkční poruchy organismu. Adaptogeny na rozdíl od léků nevykazují nežádoucí vedlejší účinky, organismus nenarušují ani nepoškozují. 

Látky zvané adaptogeny se nacházejí v celé řadě léčivých rostlin. Mezí nejznámější z nich zřejmě patří ženšen a jeho různé druhy. Nacházejí se v celé řadě bylin tuzemských, ale i v exotických rostlinách a plodech.

Původ termínu adaptogen a studium adaptogenů

Původ tohoto termínu je připisován sovětskému vědci a lékaři Nikolaji Lazarevovi a datuje se do roku 1947. Lazarev vystudoval medicínu a nejprve se věnoval studiu škodlivých chemikálií. Za druhé světové války se pak věnoval zkoumání vojenských psychotropních stimulantů a možnostem jejich využití. Nebyl však spokojen s jejich vedlejšími účinky a dopady na lidské zdraví a tak se po skončení války snažil najít takové, které by dlouhodobě přispěly ke zkvalitnění lidského zdraví a podpoře výkonnosti, aniž by však vyvolávaly závislosti nebo vedlejší negativní účinky.

Výzkumy na téma adaptogenů pokračují v průběhu 50. a 60. let, kdy další generace výzkumníků hojně navazují na Lazarevovy práce. Jako základní adaptogen byl sovětskými vědci popsán ženšen. Od doby těchto klasických původních výzkumů adaptogenů uběhla již poměrně dlouhá doba a do módy v mezičase přišla fytoterapie – bylinná terapie. Kategorie užití adaptogenů však původně nebyla zamýšlena jako bylinkářská léčitelská praxe, ale skutečně jako hypermoderní termín k označení léků budoucnosti. Běžné farmakologické přípravky předpokládají chorobný stav, který je napravován, užívání adaptogenů by však mělo vést k trvalé podpoře organismu a preventivním účinkům tak, aby v ideálním případě chorobný stav vůbec nevznikl.

Adaptogeny - přehled  

• Nejznámějším je ženšen všehoj a další druhy ženšenu. Účinnými látkami, které se nacházejí v ženšenu, jsou především glykosidy, zvané ginsenosidy (saponiny). Kořen ženšenu je bohatý na mnohé minerální látky a také stopové prvky, obsahuje silice, hořčiny a další. Ženšen dokáže posilovat fyzickou sílu, jeho celkovou psychickou odolnost, imunitu a vitalitu, podporuje činnost jater, srdce, plic, ledvin a sleziny, pomáhá při relaxaci organismu a díky vysokému obsahu saponinů zvyšuje celkovou schopnost soustředit a učit se, uklidňuje nervy, vylepšuje zrak a vidění, reguluje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi.
• Rozchodnice růžová je další rostlinou obsahující adaptogeny. Kromě toho, že účinně působí proti stresu a depresi, posiluje funkci srdečního svalu, reguluje srdeční rytmus a má kardioprotektivní účinek. Účinky rozchodnice jsou rovněž protinádorové, posilující imunitu organismu a zlepšující duševní funkce i sportovní výkonnost. U obou pohlaví harmonizuje jejich sexuální funkce a reguluje hladinu cukru v krvi. Kromě všech těchto přínosných funkcí, je schopna působit i antioxidačně a na úrovni buněk, je vhodná k prevenci různých chorob a anomálií v souvislosti se stárnutím organismu.    
• Eleuterok ostnitý je ostnatý keř, kterému se pro jeho účinky přezdívá sibiřský ženšen. Používanou částí rostliny jsou především její kořeny, někdy ale i nadzemní část. Tato bylina zesiluje činnost některých žláz s vnitřní sekrecí, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, má pozitivní účinky na metabolismus, zlepšuje psychický stav člověka a působí příznivě při celkovém oslabení organismu.
• Adaptogeny se nacházejí i v klanoprašce čínské. Klanopraška je dřevitá liána s bělavými květy a červenými jedlými bobulemi, pocházející původně z jihovýchodní Asie. Pěstuje se jako okrasná a léčivá rostlina, obsahové látky klanoprašky posilují nervovou soustavu, zvyšují psychickou i fyzickou aktivitu, působí antidepresivně, snižují únavu organismu a zahánějí spánek. Klanopraška zvyšuje odolnost organismu v období zátěže a v extrémních podmínkách. Dá se užívat i jako čaj, nebo se sbírají její bobule, případně i větvičky a z nich se připravují lihové tinktury. 
• Mochyně peruánská se u nás pěstuje jako letnička, jedná se o podivuhodnou rostlinu, která je zajímavá jak svým vzhledem, tak svými účinky. Vypadá jako malý vzrostlý keřík s dekorativními plody, listy i květy. Zajímavostí je, že kvete v noci, její plody jsou oblíbené tzv. lampionky s jedlou bobulí uvnitř. Plody se se mohou konzumovat syrové (po odstranění kalicha), používají se také do ovocných salátů, jako ozdoba k zákuskům, namáčí se do čokolády. Dá se z nich připravit marmeláda, kompot, suší se. Účinky plodů jsou močopudné, zlepšují celkovou látkovou výměnu, čerstvá šťáva z nich potlačuje svědění. Na koupelové kúry proti revmatizmu lze použít i nať včetně kalichů rostliny.
• Nopál je aztécké jméno pro kaktus opuncii. Jde o velmi užitečnou a léčivou rostlinu, která původně pochází ze střední Ameriky. V Evropě se zabydlela především na Pyrenejském poloostrově a ve Středozemí, najít ji můžeme i v končinách Blízkého východu, v Africe, Indii, Číně a Oceánii. Indiáni nopál považují za božskou léčivou rostlinu a není divu, její využití je vskutku široké. Účinkuje proti žaludečním vředům a střevním potížím, používá se k prevenci vzniku trávících problémů a usměrňuje případně přebytky žaludečních sekrecí. Užívá se jako prevence i léčba ateriosklerózy. Zvyšuje odolnost tepen a omezují zárodky tvorby ateriosklerózy, což celkově působí ke zmírnění rizika vzniku kardiovaskulárních chorob. Nopál vyrovnává nervový systém a tak působí proti stresu, organismu přináší pohodu a klid. Působí proti hyperglykémii a doporučuje se při léčbě cukrovky typu II, snižuje také hladinu cholesterolu v krvi a pozitivně působí na vyprazdňování. V neposlední řadě je skvělým pomocníkem při hubnutí.
• Keř Noni a jeho ovoce u nás není příliš známý, roste totiž na Tahiti a okolních ostrovech francouzské Polynésie. Utržené plody se podobají bramborám a nelze je skladovat déle jak tři dny. Keř rodí po celý rok, na stromě vysokém 8 metrů se tak za jeden měsíc urodí až několik set plodů za měsíc. Již před více než 2000 lety užívali tyto plody tehdejší léčitelé, stromu přezdívali „Strom zabíjející bolest“ nebo „Strom života“. Samotné plody nejsou příliš chutné, ale je možné z nich namíchat poměrně poživatelný nápoj. Latinský název keře je Morinda citrifolia, říká se jí také indická moruše. K léčbě se v tradičním léčitelství užívají všechny části rostliny. Výtažky z kořenů Noni pomáhají snižovat krevní tlak, její kůra se používá při léčbě malárie. Semena účinkují jako projímadlo, výtažek z květů léčí oči. Nejcennější částí rostliny je plod Noni, ten lze uplatnit také k mnohým léčebným účinkům, zejména pak se používá šťáva z plodů Noni, ta pomáhá při poruchách imunitního systému, v případě nejrůznějších virových a bakteriálních infekcích organismu, při dýchacích obtížích, alergiích, artrózách, diabetu, v případě vysokého krevního tlaku, ale i při léčení nádorů Noni posiluje imunitní systém, čistí krev, pozastavuje růst nádorů, reguluje správnou činnost buněk a regeneruje buňky nemocné. 

Tímto ovšem výčet možných adaptogenů nekončí, patří mezi ně například i hlíva ústřičná, kustovnice čínská neboli Goji, rakytník řešetlákový, jinan dvoulaločný, aloe vera, kotvičník zemní, řeřicha peruánská neboli Maca, známá také jako peruánský ženšen a borůvky.  

O hlívě ústřičné, která rovněž patří mezi adaptogeny, se více dozvíte v článku Hlíva ústřičná je považovaná za zázračnou houbu.