Kynofobie: Hrůzu naženou i malí psi. Strach ze psů vzniká nejčastěji v dětství

Psi bývají mezi lidmi oblíbeni pro svou věrnost a odvahu. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka. Chovatelé na ně nedají dopustit, z médií se dozvídáme příběhy o tom, jak psi zachraňují lidské životy. Přesto existují lidé, kteří se jim vyhýbají. Mají totiž chorobný strach ze psů. Tento druh fobie se nazývá kynofobie, projevuje se až panickou hrůzou z těchto zvířat a mnohdy lidem značně komplikuje život.

Kynofobie je složena ze dvou řeckých slov: kyón (pes) a phobia (chorobná obava). Někdy může být kynofobie tak silná, že člověku téměř znemožňuje vycházet z domu. Tato panická hrůza může vzniknout zcela náhodou, po nepříjemném zážitku se psem. Ten se pak často celoživotně podepíše na vztahu dotyčného člověka ke psům. Někdy může jít o skutečně agresívní zvíře, které zaútočí bez zjevného důvodu. Jindy jde vlastně o nedorozumění.

Kořeny mívá kynofobie totiž často již v dětství. Dítě si hraje se psem, kterého zná a nechtěně mu způsobí bolest. Pes se ožene, aniž by to myslel ve zlém. Ale vysvětlujte to malému dítěti, které do té doby považovalo psíka za svého největšího kamaráda!

Příčiny vzniku kynofobie

Někdy jsou kynofobií postiženi až dospělí lidé, kteří předtím proti psům nic neměli. Jako příklad můžeme uvést třeba poštovní doručovatele. Ti bývají často pokousáni psem, který vyběhne z bytu a považuje je za nevítanou návštěvu. V dnešní době se setkáváme i s případy, kdy volně pobíhající pes zničeho nic zaútočí na kolemjdoucí. Ti si potom samozřejmě odnášejí doživotní trauma, kvůli kterému ztrácí ke psům důvěru. V dospělosti však zoofobie (strach ze zvířat), mezi které kynofobie patří, vznikají mnohem méně často, než v dětství.

Někdy přichází chorobný strach ze psů, aniž by byl vyprovokován negativním zážitkem. Jestliže dítě nevyrůstá v domácnosti se psem, pak ho někdy první setkání může opravdu vyděsit. Hlavně, pokud jde o velkého psa. Obr se chce přátelit, víc si dítěte všímá a projevuje mu náklonnost – a po takovém šoku je často na strach ze psů zaděláno. A leckdy opravdu doživotně.

NÁŠ TIP:

Více o fobiích se dočtete v článku Fobie na Academy Spektrum zdraví

Strach ze psů jako následek působení okolí

Kynofobie může vzniknout i bez přímé zkušenosti. Dítě jako tvor vnímavý může být svědkem, jak na někoho pes zaútočil. A to jak v realitě, tak třeba v televizi. Může se s něčím podobným setkat v televizní reportáži, ve filmu anebo knize. Existuje ještě další cesta, jak lze celoživotní iracionální strach ze psů získat. V rodinách se mohou tradovat historky, které popisují, jak příbuzného zle pokousal pes. Úzkostliví rodiče nebo prarodiče mohou v dítěti fobii vyvolat, aniž by si toho byli vědomi. Stačí, aby mu neustále opakovali, jak je pes nebezpečný. Mnoho lidí si však nedokáže vzpomenout, kde vlastně vzala jejich kynofobie původ a kdy začala. Někdy to bývá přičítáno vrozeným dispozicím, například sklonem k neurózám či úzkostem. Fobie také vznikají u pacientů, kteří trpí odlišným cévním zásobením některých oblastí mozku.

Začarovaný kruh, ze kterého není cesta ven

Jsou dva základní druhy lidí, které kynofobie pronásleduje. Jedni psy nemohou lidově řečeno ani cítit a udělají vše možné pro to, aby se s nimi nesetkali. Druhá skupina proti psům nic podstatného nemá, uznává, že jejich strach ze psů je iracionální a vlastně se jim psi líbí. Jen nedokážou překonat bariéru, která je od toho, aby se s nimi stali přáteli, odděluje. A tou je právě jejich fobie.

Svým způsobem je pro lidi trpící kynofobií vše jakýsi začarovaný kruh. Mají strach ze psů a psi je nemají rádi. Proč? Je to jednoduché. Při setkání se psem zvířata vycítí jejich strach a ten u nich spouští adekvátní reakci. Adekvátní v nich a pro ně. Ne pro lidi, kteří se jich bojí. Ti naopak nabývají přesvědčení, že psi jsou opravdu strašná zvířata a strach i nechuť k těmto tvorům v nich jenom narůstá.

U kynofobie na velikosti psa nezáleží

Záchvat panické hrůzy se přitom nemusí vyskytnout pouze v přítomnosti zvířete. Stačí, aby člověk s kynofobií viděl psa v televizi, na fotografii, slyšel v dálce zaštěkat anebo na něj pomyslel. Na velikosti psa přitom vůbec nezáleží. Hrůzu nažene čivava stejně, jako brazilská fila. Ataka strachu trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Intenzita bývá různá. Může se projevit lehkým neklidem stejně, jako prožitkem obrovského strachu.

Lidé s těžkou kynofobií se během takového záchvatu paniky mnohdy obávají o svůj život. Projevuje se to například zrychleným tepem, pocením, suchem v ústech, třesem, panikou a strachem, obtížným dýcháním, nevolností, točením hlavy, někdy i pocitem ztuhnutí. Tento stav trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Úzkost však může být přítomná nejenom při vystavení se konkrétní situaci, ale také tehdy, pokud je podobná situace očekávána.

Léčba kynofobie. Existuje vůbec?

Léčba kynofobie stejně, jako jiných zoofobií, kam tato fobie spadá, spočívá především v psychoterapii. Někdy se jako její součást používá postupná expozice (vystavení) objektu nebo situaci, která vyvolává strach. Při obzvláště těžkých formách kynofobie je třeba využít také medikamentózní léčbu.