Muškátový ořech se získává z mohutného stromu zvaného muškátovník vonný. Ten může dorůstat až do výšky nad deset metrů. Aromatické koření má svůj původ v Indonésii, odkud se dostalo v 11. století do Evropy prostřednictvím arabských obchodníků. V dřívějších dobách se téměř nepoužívalo, protože bylo velmi drahé. Více se začal muškátový oříšek používat ve století šestnáctém.

Zelený kardamom se získává z kardamovníku obecného. Původně je tohle celosvětově proslulé koření z Indie. Avšak pěstuje se i v Indonésii, Nepálu či v Bangladéši. Dochutit jím můžete nejen typicky indické pokrmy, ale také třeba sladké perníčky, koláče, kávu nebo čaj.

Bobkový list byl k vidění už ve starověku, a to zejména ve vavřínových věncích, kterými byli odlišovaní panovníci. Dostávali je však i vítězové nejrůznějších utkání. V české kuchyni je tohle koření poměrně oblíbené především při zavařování zeleniny nebo při přípravě polévek a aromatických omáček.

Římský kmín se získává z rostliny zvané šabrej kmínovitý. Velikost a barva semínek je jiná, než u klasického kmínu kořenného, který se běžně používá v české gastronomii. Rovněž chutí je kmín římský neboli kumín odlišný. Vyniká výraznou ostrostí a nahořklostí. Pro své specifické aroma je s oblibou užívaný v exotických zemích k ochucování pokrmů. Zaznamenat jej můžete například v arabské a indické kuchyni.

Majoránka zahradní je bylinka, kterou si zamilovaly české kuchařky již před několika stovkami let. A nejen ty. S oblibou ji používali lidé i za hranicemi. Údajně ji oceňovali ve starověku jako skvělou léčivku. V lidovém léčitelství se hojně používala a stále používá pro své blahodárné účinky na trávicí procesy v těle a eliminuje plynatost. Majoránku tedy můžete zužitkovat nejen k ochucení bramboráků, ale také k přípravě čajů.