Etikoterapie – návrat k lidskosti a přirozenosti

Při procesu sebeuzdravování klienta, který se rozhodl převzít zodpovědnost za sebe a svůj život, je terapeut pomocníkem, který nastavuje zrcadlo a napomáhá klientovi s pochopením souvislostí a nacházení místa, kde se odklonil od zákona lásky a jednoty.

Co z pohledu etikoterapie naše zdraví poškozuje?

Cílem etikoterapie je zbavit člověka způsobu života, který vedl k jeho nemoci. Opravdově a trvale se můžeme uzdravit jen poctivou prací na sobě samých. Etikoterapie si klade rovněž za cíl uzdravit pošramocené a nemocné vztahy sami k sobě i druhým lidem. Nemoc je z tohoto pohledu otiskem duše a jejích negativních pocitů. Negativními pocity, které mohou naše zdraví poškozovat, jsou především zloba, křivda, závist, nenávist, lítost, strach a trápení se pro jiné. Jakmile onemocní naše duše, onemocní i naše tělo.

Jak žít v souladu sám se sebou

Zdraví těla a ducha je zabezpečeno střídmostí a mravností. Člověk, žijící mravně, řídící se požadavky a zásadami svého svědomí, bude žít hygienicky.

Při narození dostáváme jakožto výbavu do vínku všechny dary, které pro život na této naší planetě potřebujeme. V průběhu života, jak se setkáváme s nejrůznějšími úskalími a zážitky s naším okolím, vrstvíme postupně na sebe zkušenosti z tohoto pozemského života, přestáváme pak dary, které nám byly dány, vidět a pomalu na ně i zapomínáme. Potom až v důsledku nemoci či životních nezdarů tyto jednotlivé vrstvy odkládáme a všechny tyto dary postupně znovu objevujeme. To je cesta etikoterapie, která vede ke změnám myšlení, zvyků a přivádí nás k vlastní podstatě našeho bytí. Je cestou k pochopení smyslu života a pomáhá nám vidět souvislosti a příčiny, které ovlivňují naše myšlení a jednání a následkem toho i zdraví.

Mravnost jako cesta ke zdraví

Cesta mravního života a mravnost je dle učení etikoterapie jedinou spolehlivou cestou k uchování si zdraví a k znovunabytí zdraví ztraceného. Jít cestou mravnosti znamená usilovat o překonání špatných a zlých sklonů člověka, snažit se žít v souladu se svým svědomím a nitrem. Když hlas svého svědomí potlačujeme nebo sami sobě něco nalháváme, pak veškeré naše mravní přečiny zůstávají v našem podvědomí zapsány a uloženy. Vztah podvědomí a vědomí je velmi složitý. Někdy však stačí uvědomit si, kde člověk činí chybu a v čem mravnost přestupuje. Tím již započne v jeho vnitřním životě převrat k lepšímu. Tím se začne pozitivně proměňovat i jeho tělesný stav.

Prevence nervových a somatických onemocnění a vnitřních duševních úrazů v etikoterapii

1. Výchova vlastního charakteru

Výchovu nelze očekávat od druhých lidí nebo čekat na pokyny, které člověku uštědřuje osud. Ty totiž potom bývají téměř vždy velmi kruté. Je nutné mít na paměti hlavně svoji vlastní sebevýchovu. Ta předpokládá sebekázeň člověka a současně schopnost naučit se objektivním způsobem posuzovat události vlastního života a života svého okolí. Z každé takto posouzené události musíme umět načerpat poučení pro svůj vlastní život. Je k tomu ovšem potřeba vybudovat si pevný světonázor a vyhraněnou etickou osobnost.

2. Rozvíjet kladné vlastnosti charakteru

Kladné vlastnosti rozvíjíme, když se nám podaří uvědomit si skutečný smysl našeho života a vydat se důsledně a pevným krokem na cestu za jeho naplněním. K správnému sebeurčení patří i schopnost umět si správně naplánovat a rozdělit práci a odpočinek, nalézt pro sebe správnou formu odpočinku, vzdát se nadbytečných vášní a hlídat si svůj klid a mír v duši. Pak začne být lidské vědomí klidné a pokojné.

3. Pracovat na své vlastní trpělivosti

Trpělivost nám pomáhá přenést se přes mnohé překážky a životní úskalí. Pokud nás potkalo nějaké trápení a smutek, pak jedině trpělivost nás naučí nevpouštět si do své duše nic z těchto pocitů, které nás trápí a následně zůstanou pouze na povrchu nás samých. Tak nadále nebudou mít hlubší vliv ani na nás, ani na naše okolí.

4. Autosugesce

Autosugesce je síla, kterou si člověk většinou nevědomě přivolává utrpení a nemoci. Dokáže-li však pochopit, že si své neštěstí způsobil sám, působí to na jeho poznání tak intenzivně, že se k tomu jen velmi nerad přiznává. Takovéto poznání pak nejednou potlačuje, aby se nemohlo stát zjevným. Ale i kdyby si lidé byli vědomi tohoto nebezpečí, nepřineslo by jim to plné osvobození, protože jen poměrně málo lidí je tak pevných životních etických zásad a má vyhraněný mravní charakter. Nestačí jen samotné uvědomění si, že podléháme autosugesci, ale je nutno umět posoudit, jakého druhu je obsah autosugesce.

5. Duchovní probuzení a povznesení

Duchovní probuzení člověka se projeví i ve fyzickém těle, ovlivňuje ve vysoké míře i povahu a zdravotní stav. Chceme-li pracovat na zdokonalování své vnitřní bytosti, pak nesmíme trvale lpět na všech vlastnostech, názorech, zvycích a přesvědčeních, které jsme zdědili a přenesli si z minulosti, ale musíme se naopak snažit o to, aby naše duše byla obohacována novými a lepšími zkušenostmi, názory a zvyky. Někdy se může stát, že naše práce na budování vlastní osobnosti bude opakovaně pouze polovičatá. Je to tím, že mnohdy používáme stále dokola tu stejnou šablonu chování a řešení životních situací, která není zcela funkční.

Teprve v okamžiku pádu na dno, nemoci těla či úrazu v oblasti vztahové nebo pracovní, poznáváme svoji bezmocnost. Právě tehdy mnohdy začíná proces opouštění materialismu a postupná orientace v oblasti ducha, duchovního rozměru člověka. Je mu potřebná naprostá nutnost morálnosti a mravní čistoty pro skutečné zdraví člověka.

Historie etikoterapie

Průkopníkem a zakladatelem originální koncepce etikoterapie je český lékař MUDr. Ctibor Bezděk (narodil se 1872 v Podivíně a zemřel 1956 v Senohrabech). Po dlouhá léta svojí kariéry se tento lékař se zabýval vlivem mravního cítění a mravních zážitků a jejich působení na tělesné zdraví člověka. Ctibor Bezděk dospěl k neobyčejným závěrům, na kterých pak vybudoval svoji nauku a způsoby léčení a v řadě případů ji i vědecky podložil. Začal sledovat vliv mravních vad a předností na tělesné tkáně a jejich funkce. Zkoumal mimo jiné vliv různých škodlivých látek, které v organismu vznikají např. při pocitech zlosti, chamtivosti, strachu, vášních atd.

Etikoterapie ve své době vzbudila zájem i prezidenta republiky T. G. Masaryka. MUDr. Bezděk předložil tuto koncepci veřejně ve své první knize "Záhada nemoci a smrti. Léčení mravností." a snažil se ji aplikovat ve své lékařské praxi, která byla spojená s eubiotickou a protialkoholní poradnou. Jako jeden z prvních u nás se zabýval naukou o smrti i o okolnostech okolo ní (tanalogie). Později potom v roce 2000 vyšla jeho druhá kniha, která však nebyla dosud publikována. Jedná se o knihu "Záhada nemoci a uzdravení. Léčení duše a těla".

V současné době je zřejmě nejznámějším etikoterapeutem MUDr. Vladimír Vogeltanz, který po 15leté lékařské praxi ve Strakonické nemocnici, kde působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení, vystoupil z České lékařské komory, aby se mohl naplno věnovat etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných.

Doporučené postupy chování v etikoterapii aneb jak bojovat s negativními vlastnostmi

Sobectví vs. štědrost

Štědrost je spolehlivým prostředkem, jak omezit svoje sobectví. Budeme-li štědře dávat a nebudeme hromadit jen pro sebe, pak se nám to, co jsme získali, nestane břemenem. Ten, kdo jen bere, zakrňuje a neroste, člověk, který nesobecky dává, je naplněn uspokojením a vnitřním klidem.

Štědrost často není doceňována, o lakomství však víme, že je jedním z nejhrubších projevů sobectví.  Sobectví bývá kořenem všeho zla a rafinované skryté sobectví je příčinou mnohých nešťastných svazků a manželství, neurovnaného rodinného života. Projevy sobectví jsou vlastně skrytými projevy pocitů méněcennosti, slabosti a malosti. Takovýto lidé se neustále srovnávají se svým okolím s obavou, aby toto porovnávání nedopadlo v jejich neprospěch, stávají se tak egocentriky a žijí více ve fantazii a v představách o budoucnosti, než v přítomnosti samotné. Dochází u nich ke konfliktům mezi skutečným životem a mlhavými snovými výplody, dochází u nich rovněž k častým a razantním výkyvům nálad.

Egoismus

Je vlastnost charakterizující postoje a chování, jimiž člověk prosazuje vlastní zájem; snaha stavět všude do popředí vlastní já, orientovanost na sebe sama, přehnaná láska k sobě jako východisko chování. Z egoismu se následně rodí veškeré mravní poruchy jako je závist, lakota a pýcha.

Důležitým prostředkem k dosažení ideálu moudrosti je schopnost ovládat své myšlenky a city. Pokud se oddáme snění, nebo necháme své myšlenky nekontrolovaně a bezcílně bloudit, pak se do naší duše lehce vkrádají nečisté a zlé myšlenky a nápady. Je proto důležité a vhodné neustále mít tok svých myšlenek pod kontrolou, umět si poručit a být schopný ovládnout i sám sebe. Myšlenky disharmonické vědomě přetransformovávat do podoby příjemnější a přijatelnější a tak očistit svoje nitro. Sebeovládání je jedinou správnou cestou k dokonalosti.

Onemocnění a souvislosti s duševním a nervovým stavem člověka

Duševní a nervový stav nemocného má velmi silný vliv na průběh nemoci. Naše myšlenky, činy a city je třeba nastavit takovým způsobem, aby měly co nejméně rušivý vliv na náš záměr uzdravení se. Soustředěním se je možné hluboko proniknout do vlastní duše a odstranit povrchnosti a rušivé momenty a svému "Já" tak poskytnout možnost svobodného volného projevu.

Těmi dobrými vlastnostmi pro nastolení duševní pohody i rovnováhy a dobrého zdravotního stavu jsou především pokora a radost. Pokora je naše schopnost nevidět sebe sama jako střed vesmíru a ani jako střed životů všech lidí kolem nás. Pokora znamená vědomí, že ne vše kolem nás se musí podřizovat výhradně našim touhám. Je rovněž schopností odpustit sám sobě i druhým. Díky pokoře dokážeme vidět druhé s jejich sny, neúspěchy, štěstím a omylností. Pokora, to je vědomí, že ani my sami nejsme neomylní.

Další důležitou vlastností podporující naše zdraví je radost. Někdy se bráníme prožívat věci v radosti proto, že neumíme žít v přítomném okamžiku. Pohybujeme se v minulosti nebo v budoucnosti. Ale když aspoň na okamžik zapomeneme na to, co bylo včera a co nás čeká zítra, ucítíme uvolnění a dokážeme pak prožít i svoji radost. A právě to je tím pravým smyslem našeho Bytí v tomto Žití.