Albánie autem na vlastní kůži: Co rozhodně potřebujete vědět?

Možností, kam letos v létě pojedeme, bylo vícero. Podmínkou bylo cestování do zajímavých míst, kde jsme ještě nebyli. A syn se dožadoval moře, čímž naše možnosti začal značně úžit. “Zrovna jsem se vrátil z Albánie a v dobrém mě to překvapilo,” sdělil nám dva dny před odjezdem za hranice republiky známý. Albánie? Máme na cestu asi jen osm dní, takže tuhle variantu jsme zavrhli hned na začátku. “Já bych jel, i na ten týden to za to stojí,” řekl. Letmo jsme koukli do mapy na místo, ke kterému nás směroval a řekli jsme si, že to tedy zkusíme.

Levná a nebezpečná Albánie?

O Albánii jsem toho slyšela hodně: Že je krásná, divoká, nedotčená a levná. A možná taky nebezpečná. Ponořila jsem se do čtení nejrůznějších textů o Albánii, přidala se do diskuzní skupiny o této zemi na sociálních sítích a začala jsem hltat informace. Zjistila jsem, že sever země rozhodně žádným klenotem není, spíše se vyplatí jet na jih. Tam, kde se budete koupat už v Jónském moři. A chtete-li poznat krásy Albánie, pak se snažte co nejvíce vyhýbat turistickým lunaparkům. Jestli jste právě ve fázi plánování cesty nebo o Albánii zatím jen přemýšlíte, zůstaňte. Na jednom místě se dozvíte vše, co před cestou potřebujete vědět.

Cesta do Albánie

Vydat na cestu se můžete buď letadlem a v místě si pak půjčit auto a cestovat nebo pojedete autem už rovnou z České republiky. I když byla cesta značně náročná, druhou variantu rozhodně doporučuji. Ovšem nutno podotknout, že nejsem typ člověka, který vyžaduje luxus hotelových resortů a full service. Naopak, to je přesně to, čemu se vyhýbám. Všechny cesty, ubytování atd. plánuji sama. Střechu nad hlavou někdy až v daném místě. Tentokrát jsme ale ubytování předem zajištěné měli. Na doporučení známého stejný kemp v Himaré, kde byl i on. Navigace ukázala 1860 kilometrů a necelých 20 hodin cesty. Tak hurá do toho!

Albánie: Klikatá cesta do ráje

Možností, kudy se do Albánie vydat, je několik. Vždy si všechny možné trasy projděte a pečlivě naplánujte. My jeli přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Kosovo. Po maďarsko-srbské hranice byla cesta naprosto v pohodě. I za srbskými hranicemi se jelo ještě vcelku hezky, dobrodružství začalo až na místních cestách a následně na srbsko-kosovské hranici. “Máte zelenou kartu? Ale ne tu vaši, naši zelenou kartu. Kosovskou. Nemáte? To nevadí, my vám ji vydáme, usmíval se uniformovaný pracovník, který jakoby z oka vypadl celníkovi ze Tří veteránů. Ona tedy prakticky stejně vypadala i ta celnice. A hned za ní se na silnici pásly krávy. Idylka. Zelenou kartu s uvedenou cenou 13 euro nám vydali zadarmo. “To je dobrý, šťastnou cestu,” usmívali se. V každé cestovatelské skupině před cestou Kosovem varují. “Čtyřicet kilometrů cesty tady pojedete minimálně dvě hodiny, je to peklo,” četla jsem na diskuzním fóru. My Kosovem projížděli asi čtyři hodiny, krokem. Dálnice byla vysvobozením. A ta už naštěstí vedla do Albánie.

Divoký Balkán a Albánie

Ani zde jsme se nevyhnuli zdržení. Kdo někdy jel přes Balkán, ví své. Ovšem Albánci vytáhli řidičské umění na jinou úroveň. Motorkář na dálnici v protisměru, navíc se tu jezdí bez helmy. Autosedačky pro děti asi neexistují, není výjimou, že se malé dítě veze na klíně řidiče nebo na místě spolujezdce. A autem si zastaví kde zrovna potřebují. Klidně v jízdním pruhu. Třeba si chtějí nakoupit nebo promluvit se známým, co jde kolem. Nicméně s agresivitou z českých silnic se tu nesetkáte. Všechno tak nějak klidně plyne. Nejzajímavější část cesty byla v Albánských horách cestou k Himaré. Úzké cesty, zácpy a totální peklo. Ale nejkrásnější příroda. Snadno se vám však může stát, že tu ve 40stupňových vedrech uváznete třeba na celý den. My dojeli v noci, po 35 hodinách jízdy. Pouze s několika hodinami přespání v autě či venku.

Potřebné informace do Albánie

Vzhledem k tomu, že Albánie není v EU, je záhodno jako první věc řešit cestovní doklady. Bez problémů se dostanene přes všechny země na občanský průkaz a vřele to doporučuji. S pasem mohou nastat problémy, zejména na přechodu Srbsko-Kosovo, pokud tudy budete projíždět. Zejména jde tedy o cestu ze země. Oni se tu nemají moc rádi, neboť Srbsko neuznává samostatnou Kosovskou republiku. Ostatně, podle informací ze stránek Ministerstva zahraničí, se zde může i během hodiny změnit bezpečnostní situace. Ale i v případě, že se nezmění a budete-li mít v pase razítko z Kosova, nemusí vás na Srbských hranicích celníci vpustit do země. Pak se budete muset vracet a do Srbska vjet odjinud, třeba z Makedonie.

Dále je pak vhodné vyřešit telefon. Ceny za telefonování i sms jsou obrovské. A to už od Srbska, které v EU rovněž není. Domluvte se tedy již před cestou s vaším operátorem na možnostech přikoupení balíčku. My si dokoupili 5 GB dat za 400,-. Možností je však i koupě tamní sim karty na hranicích. Jenže třeba už srbská karta nemusí platit v Albánii. Je třeba hledat a zjišťovat. Dokoupení dat od českého operátora se mi zdá jako nejsnazší řešení.

Co se bezpečnosti týče, je zde na místě opatrnost jako ve kterékoliv jiné zemi. U moře je to stejné jako kdekoliv jinde. Přesto, že je Albánie země převážně muslimská, v bikinách na pláži tu nikoho neurazíte. Hory jsou odlehlejší, nebývá zde telefonní signál a na internetu se to množí i negativními historkami. Vyplatí se rozhodně opatrnost a je fajn mít s sebou na túru do neznáma parťáky. Zároveň věřím, že nedotčené hory v Albánii mají co nabídnout. Já si je rozhodně přidala na svůj “wish list”.

Cena pohonných hmot vás nebude těšit celou cestu, kdy se téměř všude pohybuje v rozmezí 40-50 Kč za litr. Ovšem v Kosovu nakoupíte pohonné hmoty za cenu kolem 28 korun.

Ekologie po Albánsku

Odpadky jsou naprosto všude. Na ulicích, na silnicích, kolem cest v horách a nezřídka můžete zahlédnout i odpadkový “vodopád” na skalách. Téměř nikde nenajdete nádoby na tříděný odpad, lžičky na zmrzlinu jsou výhradně plastové a víčka k PET lahvím většinou pevně přidělaná nejsou. Albánci neřeší vůbec nic. Popravdě, kdybych sem přiletěla letadlem, pobyla v nějakém resortu a viděla ten binec všude kolem, nechápala bych, co všichni na Albánii tak vidí. Právě to cestování, poznávání a nádhera nedotčené přírody zde má to neuvěřitelné kouzlo. 

Cigaretu si zapálíte naprosto všude, i v restauraci nebo na pláži. A vedra jsou tu na denní bázi a není k nim potřeba vydávat žádné výstrahy jako u nás. Je léto, je horko. Všem je to tak nějak jasné. Registrační poklady v obchodech většinou ani nenajdete, často stačí jen tužka a papír. Mimochodem, jejich měnu – leky – seženete ideálně zde. Výměnou za eura. Ty si s sebou rozhodně přibalte na celý pobyt. V místech, kde jsme se pohybovali my, nebylo téměř možné platit kartou. A za výběr z bankomatu se zde těžce platí. Když zaplatíte eurem, vrátí vám v obchodě leky. 

Stravování a ceny jídla v Albánii

Jídlo je zde chutné, cenově dostupné a často domácí. V restauracích i malých rodinných podnicích najdete čerstvé ryby, grilované maso, saláty, olivy a sýr podobný fetě. Oblíbené jsou i tradiční pokrmy jako burek (plněné pečivo) nebo tavë kosi (jehněčí se sýrem a jogurtem). Porce bývají velké a ceny nižší než u nás. Problém zde však mohou mít vegani a lidé, kteří se stravují bezlepkově. Byl nadlidský úkon nějaké takové potraviny v obchodě sehnat. V restauracích už toto neřeší prakticky vůbec. Ovšem budou se snažit vyjít vám vstříc. Naprosto všude se domluvíte bez problémů anglicky.

V Albánii také běžně nenajdete tvaroh tak, jak ho známe u nás. Kvůli podnebí má Albánie jinou mléčnou tradici. Místo tvarohu se používají jiné produkty:

• Jogurt – velmi oblíbený, hustý, často domácí.
• Bílý sýr (djathë i bardhë) – podobný balkánské fetě, solený a nakládaný.
• Kačkavalj – polotvrdý žlutý sýr.

Tvaroh jako surovina se prostě v jejich kuchyni nepoužívá, tudíž ho místní výrobci nevyrábějí.

Co se cen týče, u moře je samozřejmě dráž. V malých obchůdcích nakoupíte za ceny zhruba jako u nás. Levněji je ve větších městech a velkých obchodech. My se cestou najedli i v Kosovu a při cestě zpátky také v Makedonii. Zde se naše peněženka cítila nejlépe. Přičemž na plné čáře v tomto směru “vyhrává” Kosovo. Na absolutním minimu byly nejen pohonné hmoty, ale i potraviny. A jídlo naprosto skvostné!

Čisté Jónské moře v jižní Albánii

Zatímco sever Albánie (od města Vlora nahoru) omývá Jadran, jih už patří moři Jónskému. Právě zde je také takzvaná Albánská riviéra. Jadran v Albánii je mělčí, s písčitými plážemi, ale voda tu bývá méně průzračná a občas zakalená až vyloženě nečistá. Jónské moře na jihu je hlubší, s tyrkysově modrou, křišťálově čistou vodou a skalnatějšími plážemi. Celkově působí jižní pobřeží divočeji a malebněji než severní Jadran. Pokud byste sem nechtěli autem, je možnost doletěl letadlem na Korfu a odtud plout pak do Albánie lodí.

Místní lidé v Albánii a okolí

Lidé na Balkáně vás překvapí svou bezprostředností a srdečností. Albánci jsou velmi přátelští, rádi si povídají, pomůžou i bez společného jazyka (i když anglicky a mnohdy i italsky se zde domluvíte) a často vás pohostí, aniž by cokoliv čekali na oplátku. V Kosovu vládne uvolněná atmosféra – i celník se usmívá, i když vám právě dává (nebo prodává?) pochybnou „zelenou kartu“. A Makedonci? Klidní, vstřícní, možná trochu rezervovanější, ale vždy ochotní pomoct – stačí se usmát. Mimochodem, pokud se do těchto míst rozhodnete vypravit, nejvhodnější měsíc je, podle místních Albánců, září. Turismus opadá, všude je klid, pláže jsou prázdné a strmě padají dolů i ceny ubytování a jídla. A moře je krásně prohřáté, což právě zde na jihu bývá až do druhé půli října.

Dobrodružná cesta z Albánie

Po zkušenosti s cestou do Albánie jsme se při zpáteční cestě rozhodli přespat v hotelu v Kosovu. I když jsme původně chtěli jet jinou trasou, všude byly obrovské požáry a cesta přes Kosovo vycházela znovu nejlépe. Ráno nás však překvapil kouř. Který se navíc cestou značně zhušťoval. Zjistili jsme, že před námi hoří asi 27 km2 lesa a celnice jsou zavřené. Tedy i ta ze “Tří veteránů”. I když ta už možná i shořela, dle informací z mapy. Jeli jsme tedy přes Severní Makedonii a odtud na Srbsko. Cestou jsme viděli několik počínajících požárů a kolem jednoho většího opět i jeli. Nikdo nic neřeší, nic nehasí. Nejsou lidé, nejsou peníze. Hodně smutný pohled. Po prostudování hraničních přejezdů jsme se rozhodli objet největší dálniční přechod Horgoš a sjeli na menší Horgoš 2.

Balkánská mentalita ale doputovala i sem. Klídek, pohoda, žádný spěch. Ve 400 metrové frontě jsme stáli téměř tři hodiny. Sami pak byli svědkem, jak celník nevěděl, kterým tlačítkem přesně zvednout závoru. Asi po deseti minutách ji vytlačil ručně. Vjezdem do Maďarska se nám ulevilo, další cesta domů pak už byla standardně “nudná”. A celkové zhodnocení Albánie? Právě díky té dobrodružné cestě to celé stálo za to. Prakticky stejné moře najdete i v Řecku nebo ve Francii v okolí Nice na Azurovém pobřeží (francouzská Riviéra). Záleží co chcete, co očekáváte. Albánie má nádhernou přírodu. Pláže a moře patří na severu k velkému podprůměru, směrem na jich pak k lepšímu průměru.

Autor článku: Monika Poledníková