Manipulace ve vztahu: Jak se bránit manipulátorovi?

Důvodem, proč se člověk uchyluje k manipulaci, je prostý strach z toho, aby opakovaně nezažil to stejné. U některých lidí to může být i potřeba mít vliv a moc nad druhými a lze najít i mnohé další příčiny. Na druhou stranu je třeba si rovněž připustit otázku, proč my sami dovolujeme, aby s námi někdo druhý manipuloval? Příčinou je zde opět strach, a to strach z toho, že nedostaneme dostatek lásky, pozornosti, že zůstaneme opuštěni a zesměšněni.

Osobnost se sklony k manipulaci využívá našich dobrých vlastností a ochoty k tomu, aby ovlivnila naše chování, a to trvale. Z toho jí pak plyne zisk, kterým si potvrzuje svůj narušený pocit vlastní hodnoty. Každý manipulátor potřebuje oběti, které jsou závislé na jeho osobě, zároveň je však závislý na nich i on sám. Ve chvíli, kdy dostane partnera nebo jinou osobu do stavu závislosti a nízkého sebevědomí, stává se despotou, tyranem s devastujícím účinkem. Zcela paradoxně si oběť tento vliv manipulujícího partnera neuvědomuje a chyby hledá v sobě samém.

Manipulace ve vztahu

Na počátku vztahu obvykle nic nenasvědčuje tomu, že vztah se jednou zvrátí. Fáze svádění trvá mnohdy i několik let, většinou až do chvíle, kdy dojde k nějakému závaznému kroku, na který manipulátor obvykle dosti spěchá, ať už se jedná o svatbu, dítě nebo sestěhování. Muž manipulátor obvykle vystupuje jako milý a přívětivý člověk. Žena manipulátorka je obvykle výrazná, na sebe ráda upozorňující, přesvědčená vždy o své pravdě. Může se projevovat i přílišnou láskou. Přespřílišná láska je citová porucha, která se projevuje přehnanou oddaností, pozorností k druhému, starostlivostí, ale současně i zanedbáváním vlastních potřeb a jejich popíráním. Naše soustředění na druhého a dělání z něj smysl svého života způsobuje, že se mu vnucujeme do života. Je to láska, u níž nelze mít jistotu, že je opětovaná.

Jedním z rysů systematicky manipulujícího člověka je vrtkavost a nestálost. Manipulátor nikdy nepřipustí, že změnil názor, naopak, bez váhání obviní druhého, že si danou verzi vymyslel a překroutil. Takovýmto chováním dokáže manipulátor svého partnera celkem spolehlivě destabilizovat. Takový člověk začne pochybovat sám o sobě, dokonce mu může připadat, že se snad zbláznil.

Pro jedince s manipulativním chováním je příznačné používání lži, popírání zcela zřejmých faktů, překrucování situací, které partner prožívá. Často dochází také k tomu, že manipulátor svého partnera očerňuje, aniž ten to tuší. Manipulátor je schopen předkládat okolí obraz svého partnera jakožto dosti žalostný. Takovým způsobem jej nepřímo snižuje a současně napomáhá přispívat k tomu, že ostatní se mu odcizují. Sám se přitom staví do pozice oběti. Snaží se v ostatních vyvolat soucit. Takový partner manipulátora pak pozbývá přátel a manipulátorovi v konečné fázi zůstává vlastně napospas. Mnohdy je dokonce, nevěda všech manipulací, vlastně rád, že mu zbyl alespoň někdo, když ostatní se tak změnili a odtáhli od něj.

Znaky a projevy manipulátora

Inkoherence – roztříštěnost a nedostatek souvislostí – vyskytuje se u manipulátorů obecně, u manipulátorů perverzních, pak ve větší míře. Ačkoliv jsou tyto nesrovnalosti poměrně nápadné, ukazuje se, že čím jsou kolikrát nehoráznější, překvapivě o to lépe se manipulátorovi vše daří.

Podsouvá nepodložená tvrzení – když se lidé mají rádi, pak musejí být neustále spolu – takovými schématy vytvářejí stavy závislosti na druhém, jejich účinkem je posílení vlivu na partnera.

Sexuální akt jako součást hry o moc – odmítnutí se u ženy manipulátorky užívá jako zbraň. Muž manipulátor obvykle sám sebe považuje za dobrého milence, jakkoliv tomu ve skutečnosti třeba ani tak není.

Manipulace a žárlivost

Žárlivost je také u manipulátorů častá, žárlivý jedinec touží a usiluje o totální splynutí. Vyžaduje, aby se mu partner zcela odevzdával. S tím, co dostává, není nikdy úplně spokojený. Takovéto majetnické tendence jsou však dosti egocentrické a často vedou spíše k partnerově destrukci. Úzký vztah, po kterém žárlivec touží a chce udržovat, vylučuje kontakt s jinými lidmi, neboť ti podle jeho mínění představují potenciální nebezpečí. Vzhledem ke svojí nezralosti není schopen žárlivý manipulátor milovat někoho, koho mají rádi i jiní lidé. Jeho chování je nevyrovnané, na večírcích a ve společnosti se snaží svádět osoby opačného pohlaví, žárlivě však reaguje na ty, kteří by se jeho stálému partnerovi mohli ocitnout nablízku.

Citová závislost manipulátora

Závislý se připoutává k jediné osobě, která mu činí a působí potěšení. Zanedbává pak ostatní aspekty života, vlastní rozvoj, rovnováhu i zdraví. Domnívá se, že rovnováhu a smysl vlastní existence může najít pouze prostřednictvím druhého. Až nesmyslně zoufale se upne na člověka, který ho poctil tím, že si ho vybral za partnera, připoutává se k němu, aniž by rozpoznal, zda se k sobě tito dva skutečně hodí a zda mu dotyčný vyhovuje. Závislost dle odborníků představuje citovou poruchu, která složí k maskování nevyjádřených emocí, ty jsou mnohdy neidentifikovatelné. Pocity studu a opuštěnosti tvoří základ závislosti.

Manipulátor a sexuální perverze

Manipulátorovi obvykle jen pramálo záleží na tom, po čem touží jeho partner, stává se objektem manipulátorových sexuálních fantazií, někdy je degradován až na pouhý předmět. Osoby s manipulativním chováním s oblibou znevažují druhé, partnerovi vytýkají, že má špatný vkus, že si neumí vybrat, poukazují na partnerovu nevědomost a sami vystupují jako ti nejznalejší a nejkompetentnější.

Manipulátor nesnese partnerovy schopnosti a dobré vlastnosti

Aby je snad partner svými sociálními dovednostmi, postavením, či intelektuálními schopnostmi předčil, je pro manipulátora nepřijatelné. Touha partnera zvyšovat si kvalifikaci nebo vzdělání není přijímáno obvykle příliš libě, manipulativní jedinci ani nesnesou, aby se jejich partner dostal do většího kolektivu, kde má srovnání s větším počtem osob opačného pohlaví. V každém vidí konkurenta, žárlí, jeho tvrzení dostávají trhliny.

Manipulátor trestá za každý odlišný názor

I navzdory zřejmým faktům má manipulátor potřebu dokazovat správnost svých myšlenek. K fyzické síle se obvykle neuchylují, užívají spíše citové vydírání a praktiky, které partnera znejistí natolik, že začne pochybovat o svém zdravém rozumu.

Život s manipulátorem narušuje sebeúctu

Sebeúcta partnera ve vztahu s manipulátorem postupně klesá, je však pro naši psychickou rovnováhu zcela nezbytně nutná, je základním prvkem naší osobnosti.

Celkově se sebeúcta projevuje na třech základních úrovních:

1. Sebedůvěra: je vírou v sebe samého, jde o pocit vlastních schopností účinně jednat a dosahovat vytyčených cílů.
2. Sebeobraz: je odhadem vlastních schopností, možností, mezí i nedostatků.
3. Sebeláska: umožňuje, abychom se cítili hodni lásky a úcty a to bez ohledu na své výkony a úspěchy.

1. Sebedůvěra: je důležitou složkou naší osobnosti. Vztahuje se k našemu každodennímu konání. Pokud si věříme, považujeme se za schopné jednat adekvátním a odpovídajícím způsobem ve většině životních situací, a to i těch neočekávaných. Jedinec, kterému sebedůvěra nechybí, samozřejmě rovněž zažívá v životě prohry, ale úspěchy jsou častější, neboť plynou z pevné důvěry ve vlastní schopnosti. Sebedůvěra celkově posiluje i sebeúctu. Sebedůvěra primárně pochází od toho, jak nám ji předali naši vlastní rodiče, ti dětem poskytují vzory pro život.

2. Sebeobraz: je dalším pilířem naší sebeúcty. Pozitivní sebeobraz umožňuje jedinci důvěru ve vlastní schopnosti. Je schopen odhadnout svoje možnosti a meze. Jde o vlastní subjektivní přesvědčení o vlastních nedostatcích i přednostech. Jedinec s nízkým míněním o sobě samém není přesvědčen dostatečně o svých schopnostech. Tito jedinci nejsou dostatečně ctižádostiví, a to i přesto, že jsou mnohdy velmi schopní.

3. Sebeláska: je důležitým jádrem osobnosti. Sebeláska umožňuje vzdorovat životním otřesům, které často přinášejí utrpení, trápení a smutek. Úcta a láska k sobě samému je zárukou naplnění našich životních cílů. Čím je sebeláska silnější, tím je obranná a ochranná reakce proti destruktivním vlivům okolí pohotovější. Sebeláska jedinci napomáhá odolávat kritikám i opovržení, sebeláska nepřipustí ponižování a očerňování. Sebeláska se rodí z lásky, kterou nám rodina poskytuje od útlého dětství.

Sebeúcta však musí být vyživována po celý život. Základem sebeúcty jsou pocity přijímání od okolí. Jednorázové pošramocení sebeobrazu není natolik ohrožující, nebezpečné se stává opakované ponižování. Soužití v partnerství, kde takovýto zraňující proces probíhá po dlouhé měsíce i roky je nebezpečné.

Jak se bránit manipulátorovi?

Obrana proti útokům a kritikám

• Přestaňte se ospravedlňovat a bránit
• Dejte najevo lhostejnost (Tak to vidíš ty..., Můžeš si o mně myslet, co chceš...): Věty by měly být krátké a neagresivní.

Vymanění se ze vztahu s manipulátorem

Odhalení manipulátora je prvním důležitým krokem, dalším je pak změna vlastních postojů - uvědomění si vlastní vůle, svobody a práv. Zrušit citová pouta, která nás k manipulátorovi váží, je nejdůležitějším, ale zároveň i nejsložitějším krokem takového procesu. Je třeba si připustit a uvědomit, že s manipulátorem se komunikovat nedá. Přestat doufat ve změnu a zázračný obrat, ale připustit si fakt, že se jedná o patologickou osobnost, která se nezmění.

Jak poznat manipulátora ve vztahu

Obvyklé je vyhýbání se rozhovorům, které jsou pro něj nepříjemné. Hovor sabotuje už v jeho průběhu opakovaně, a to buď zcela otevřeně, v některých případech skrytě a rafinovaně. Odmítá diskuzi, na schůzky nepřichází nebo chodí pozdě, opakovaně odchází uprostřed hovoru, trucuje, dokud druhý nezmění názor. Komunikace s manipulátorem se podobá dlouhému pochodu a bloudění v nepřehledném labyrintu. Zdeformovanost takovéto komunikace vede k tomu, že partner o sobě začíná pochybovat. Manipulátor ho obvykle v těchto přesvědčeních ještě předstihne a poukazuje na jeho psychickou labilitu a narušenost. Nezřídka si ale sám partner manipulátora začne o sobě samém myslet, že se snad zbláznil.

Jak se bránit? Jakmile se manipulátor odchýlí od tématu, okamžitě jej vraťte.

Manipulátoři ve svých žádostech používají tzv."dvojitou vazbu". Takováto dvojitá vazba se projevuje tím, že vedle sebe jsou dvě protikladné žádosti, kterým nelze současně vyhovět, tedy jedná se o naprosto nesplnitelný úkol.

Možná obrana: Zeptejte se manipulátora, zda dává některé z těchto dvou možností přednost a potom udělejte to, co vyhovuje vám. Snažte se rozpoznat, zda se nejedná o perverzní komunikaci, či snahu Vás psychicky nebo fyzicky zničit. Uslyšíte-li větu: Patříš jen mně, Můžu si s Tebou dělat, co chci, Neznamenáš nic...a podobně, pak je nejlepší co nejrychleji odejít.

Odejít od manipulátora nebývá snadné

Pocity viny a studu jsou někdy naprosto ochromující. Jakkoliv třeba i chybí racionální podstata, pouhé přesvědčení jedince, že někde udělal chybu – ať už skutečnou, nebo pomyslnou – narušuje jeho rozpoznávací schopnosti a brání mu ve správném a racionálním zhodnocení situace.

Manipulátor, který druhého trápí, se mnohdy snaží o převrácení situace. Obviňuje druhého, že mu svými rozhodnutími působí ještě větší bolest.

Umění manipulovat spočívá v tom, že dotyčný partnera dokonale zmate a vyvolá v něm pochybnosti o sobě samém. Pocity viny a studu vedou k izolaci a odcizení se přátelům, často i rodině. Avšak takovýto člověk už nemá pak o co se opřít, neumí ani porovnat svůj partnerský vztah s jinými. Již od prvního roku soužití s takovýmto manipulativním jedincem si člověk přestává vážit sám sebe, chybí mu sebedůvěra i sebeúcta. Člověk s dostatkem sebelásky umí najít rozdíl mezi slovy a činy manipulátora. Dokáže říct, tohle nemám zapotřebí, odcházím. Avšak nemá-li se člověk dostatečně rád, pak se cítí prázdný a nevědomky vlastně očekává, že partner tuto prázdnotu naplní. Ale je to právě nedostatek sebelásky, který se stává tímto slabým bodem, trhlinou, kterou manipulátor do života své oběti vtrhne.

Skutečná láska

Vztah postavený na skutečné lásce se samozřejmě v každodenním soužití rovněž nevyhne nedorozuměním a neshodám, avšak mějte na mysli, že skutečná láska je především prožívaný pozitivní cit, sounáležitost a úžasná síla. Tato síla umožňuje partnerovi růst a rozvíjet se. Přináší radost, sebepoznání a schopnost prožívat štěstí svoje i partnerovo.

Proti působení manipulátora je nejlepším lékem sebeláska. Když jsme schopni mít rádi sami sebe, pak už ani nadále nepřipustíme, aby se zničující chování partnera vůči nám samotným někdy opakovalo.
S manipulací se můžeme setkat nejen ve vztazích partnerských, ale i v zaměstnání a dalších blízkých vztazích

Jak se tedy pozná manipulátor ve vašem okolí?

1. Vidí sám sebe jako nejschopnějšího, výjimečného, nepostradatelného.
2. Druhé rád zesměšňuje a přivádí je do úzkých.
3. Snaží se druhým řídit jejich život.
4. Neumí vést diskuzi.
5. Nedává na výběr, jeho směr je ten správný.
6. Umí najít slabiny a zranitelná místa druhých a pak je využívá.
7. Někdy je cholerik, kterému druzí raději vyhoví, než by ho poslouchali.
8. Svými činy dokazuje druhým svoji moc a sílu.
9. Nikdy nepřizná svoji chybu, neomlouvá se.
10. Formou manipulace může být i nemoc, nemohoucnost.

Pravidla manipulace

U jedinců se sklony k manipulativnímu chování se stávají trvalou součástí jejich sociálních dovedností. Nejrůznější situace je spouští a pak jsou aplikovány zcela spontánně a bez rozmyslu. Bývají pak systémem zdegenerované komunikace – např. Pravidlo manipulace říká – Silnější nikdy nevyjadřuje svoje city, ale zároveň se mi líbí nějaká žena. Pak v tomto rozporu prožívání dojde k praktickému skloubení způsobem – Pozitivní city vyjádřím negativním gestem a budu doufat, že žena je schopna dešifrovat pozitivní cit na pozadí takovéhoto gesta.

Pravidla manipulace jsou tedy následující:

• Nikdo se neptá, zda chcete „hrát" nebo ne, hrají všichni.
• Odpočinek je nepřípustný, nebýt ve střehu se trestá.
• Nevíš? Pak jsi napálen.
• Ten, kdo první verbalizuje odmítavý postoj, je ten silnější.
• Ten, kdo vyjádří zájem o sblížení, je zmaten, nechá se vytočit, či ztrácí kontrolu nad prostředím, je automaticky ten slabší.
• Kdo projeví cit, omluví se, vyjde vstříc, vyjádří prosbu, je tím slabším.
• Prohrává ten, kdo pro druhého udělá to, co on chce.
• Kdo spoléhal na slovo druhého, je za hlupáka.
• Slabost, zranitelnost a nemoc jsou odsouzeníhodné.
• Silný nedává najevo svou bolest.
• Jen slaboch nabízí kompromis, či dobrovolně ustoupí.

Slovo manipulace má svůj vzdálený původ z latinského manus – ruka. Naznačuje, že dotyčný degraduje okolní osoby na pouhé předměty, jimiž lze manipulovat, přesouvat a umisťovat je na žádoucí místo, stejně jako neživé objekty. Takovýto fakt svědčí o jisté patologičnosti takovéhoto jednání a o destruktivnosti manipulativních tendencí.

Jak se bránit manipulaci?

a) Aktivní obrana: dejte najevo svůj nesouhlas
b) Pasivní obrana: nereagujte na manipulátora
c) Nedejte manipulátorovi šanci: Zpracujte svá slabá místa, tak se zbavíte nefunkčních mentálních vzorců a podvědomých nastavení, např. pocitů viny. Je to sice dlouhodobý proces, ale přináší své pozitivní plody.
d) Vyhledejte pomoc: Cítíte-li se v úzkých a máte pocit, že situaci nejste schopni sami vyřešit, vyhledejte odbornou pomoc.