Psychosomatika močového měchýře: Jak zvládáme tlak?

Psychosomatika močového měchýře

Zatímco v měsíci prosinci jsme se měli věnovat tlustému střevu (zbavit se nepotřebného), v měsíci lednu bychom se měli vyjádřit, jakým směrem půjdeme, pro svůj cíl se „nadchnout“ a získat vnitřní sílu (zejména psychickou). Tradiční východní přístupy doporučují v lednu podpořit močový měchýř. Psychosomatika močový měchýř nazývá orgánem skrytých slz, emoční pamětí. Problémy s močovým měchýřem ukazují na lpění na starém (názory, styl chování, neschopnost odpustit), které však s realitou často už nesouvisí. Bývá to zasunutá vzpomínka, kterou si už na vědomé úrovni nemusíme ani uvědomovat. Potíže s močovým měchýřem lze spojit i se strachem z vědomého uvolnění, sebevyjádření a s touhou mít věci (resp. emoce) pod kontrolou. Jednoduše si určité emoce nechceme dovolit, neboť je považujeme za méněcenné a nežádoucí (vztek, strach, stud). Ve velmi zjednodušené podobě lze močový měchýř považovat za ukázku toho, jak zvládáme nést, resp. vypouštět tlak života.

Psychosomatika močového měchýře u dětí

Problémy s močovými cestami mají často svůj počátek jako „traumata“ z dětství. Může se jednat o naprostou banalitu a nebo nepochopení situace, kterou však dětská psychika vyhodnotila jako ohrožující a nasadilo patřičnou strategii. Dítě nežádoucí emoci skrylo a naučilo se ji maskovat. Jako dospělí si už na to nemusíme vzpomenout, ale na podvědomé úrovni reagujeme na podobné situace stále stejným vzorcem chování. Noční pomočování u dětí může být spojováno právě se strachem, ale také s neprojevenými emocemi. Obvykle se jedná o takové emoce, za které bylo dítě v minulosti perzekuováno. Jako příklad lze použít Kluci nepláčou, nebo Nebuď bábovka. Může se ale jednat i o nepřiměřený tlak z vnějšku (ambiciózní rodič, učitel, ale i požadované výkony na zájmových kroužcích). Zajímavostí může být, že problémy s močovým měchýřem se nezřídka pojí se záněty uší. Jednoduše nechceme slyšet, co se děje a raději se držíme vnitřních snů.

Psychosomatika: Zánět močového měchýře

Důvodů pro zánět močového měchýře bývá hned několik. Může se jednat o virovou nákazu, „mechanický“ problém, ale také zmíněné problémy v emoční rovině, případně určitý koktejl všeho. Močový měchýř, respektive obtíže s močovými cestami se často spojují s problémy ve vztazích. Je jedno, zda probíhají ve formě hádek a nebo důrazného mlčení. Uvnitř nás probíhá konflikt, který není komunikován. A protože se může jednat i o starou křivdu, které se jedinec zatvrzele drží, může se z akutního problému stát problém chronický. Nebude také překvapením, že emočně zaměřené ženy na problémy s močovým měchýřem „trpí“ častěji.

Jak podpořit močový měchýř?

Špatnou funkci močového měchýře pocítí celé tělo. Přeci jen je to jeden z orgánů, který pomáhá z těla vyloučit látky nepotřebné a v mnoha případech dokonce toxické. Zároveň je močový měchýř z hlediska psychosomatiky spoluzodpovědný za naši nervovou soustavu a emoce. Pocity stresu a trvalá otrávenost jsou jen jedním z průvodních příznaků, které není radno podceňovat. Jak tedy podpořit močový měchýř?

1. Vyhněte se ponocování. Únava oslabuje nervovou soustavu a tím i močové cesty.
2. Pro klidnější spánek ponořte kotníky alespoň na 10 minut do teplé vody (variantou může být i nahřát v troubě obyčejnou kuchyňskou sůl a v ponožkách se nechat pak prohřát).
3. Masírujte akupunkturní body na chodidlech, zapojte i ledviny.
4. Pijte teplé nápoje a potraviny, které prohřívají, abyste v období zimy své tělo zbytečně neoslabovali vnitřním chlazením.
5. Najděte svou „meditační“ techniku. Může jí být skutečná meditace, ale také práce na zahradě, sport (zde pozor na vytloukání klínu klínem – nejde o výkony a soutěž, ale uvolnění), péče o zvíře nebo mytí oken.
6. Pracujte na uvědomění si
7. Posilujte pánevní dno.
8. Samozřejmostí jsou i běžná doporučení: pozor na prochladnutí (pozor i na kotníky!), vyhněte se tangům (kvůli riziku infekce z anální oblasti), používejte vhodnou kosmetiku.

Psychosomatika močového měchýře: Jaké otázky si položit?

Právě v měsíci lednu si také můžete udělat malý emoční úklid. Je důležité i klást ty „správné“ otázky a pomalu na ně nacházet odpovědi. Někdy i připustit si samotnou otázku, tedy fakt, že se mě může týkat, je cestou k uzdravování.

1. V jakých situacích upřednostňuji všeobecný klid před vlastními potřebami?
2. Kdy mi dělá potíže přirozeně si vytyčit vlastní hranice?
3. Jsem autentický a nebo hraji „hru na spokojenost“, případně „roli oběti“?
4. Umím nalézt způsob, jak své potřeby komunikovat anebo raději trpím/manipuluji?
5. Dovoluji si snít vlastní sny a nebo se přidávám k ostatním?
6. Jak umím (u)nést zodpovědnost za své konání?
7. Kde žiji pod tlakem? A opravdu to tak musí být a nebo hraji na jistotu?
8. Na koho se zlobím?

Autor: Markéta Palatin