Narcistický rodič může své dítě psychicky zničit. Jak se bránit?

Už samotné rodičovství je velkou výzvou. Vychovat slušného člověka s dobrými mravy dá určitě matce nebo otci mnoho práce, avšak uvědomění si vlastního chování může také pomoci. Rodiče totiž často nevědomky vtiskávají do svých dětí všechno to, co sami v dětství přijali od okolí. V následujících řádcích si povíme, jaké jsou vlastnosti sebestředných rodičů a jak jejich narcismus může ovlivnit další život potomků.

Jak vzniká narcistický rodič

Narcistickým rodičem se nikdo nestane jen tak sám od sebe. Prvopočátek narcismu lze tedy hledat někde v dětství nebo dospívání, během něhož byl daný člověk negativně ovlivňován okolím – měl například také podobně chovajícího se rodiče, nebo prožil nějaké trauma. Svůj díl na vývoji narcistické poruchy pak má samozřejmě i typ osobnosti, temperament a genetické dispozice. Jde tak o celou řadu faktorů, které ovlivňují, jak se kdo bude v dospělosti chovat.

Vlastnosti narcistického rodiče

Na ulici narcistického rodiče určitě nepoznáte. Když s ním ale přijdete do užšího kontaktu a vypozorujete, jak se chová ke svému dítěti, můžete si již udělat o jeho osobnosti nějakou představu. Mezi typické vlastnosti rodiče potýkajícího se s narcismem tedy patří toto:

• Vyžaduje neustále pozornost. Narcista zkrátka potřebuje, aby se vše točilo kolem něj, od rodiny počínaje po širší okolí konče. Když je dítě úspěšné či obdivované, raduje se a zároveň využívá jeho úspěch pro svůj vlastní pocit výjimečnosti.
• Nemá dostatek empatie. Rodič s pocitem vlastní důležitosti se bude vždy zajímat jen o své vlastní potřeby. Bude ho tedy jen velmi málo nebo vůbec zajímat to, co si myslí a cítí ostatní – v tomto případě vlastní děti.
• Nedokáže si přiznat chybu. Všichni jsme omylní, protože jsme zkrátka lidé. Narcistický rodič má ale o sobě vysoké mínění a omezenou schopnost sebereflexe. Pokud se tedy něco pokazí, obviní dítě a nezamyslí se nad svými činy – i když třeba nebyly správné.
• Je velmi manipulativní. Rodič s narcistickou poruchou osobnosti má zpravidla strach z neúspěchu – jeho nízké sebevědomí totiž není schopno zvládat problematické situace. Ke zvýšené potřebě mít všechno a všechny pod kontrolou tak používá sofistikované manipulativní techniky anebo vyvolávání pocitu strachu.

Ke kontrole situace může narcistický rodič používat i zesměšňování, šikanování či škádlení dítěte. Dokazuje si tím, že má stále na vrch.  

• Svou lásku k dítěti podmiňuje. Normální vztah mezi dítětem a rodičem je plný lásky, úcty, pochopení, bezpečí a pocitu sounáležitosti. S rodičem, kterého opanoval narcismus, je však těžké pořízení – může totiž potomkovi občas vyhrožovat, že když něco konkrétního neudělá, nebude ho mít rád.

Dětství s narcistickým rodičem není procházka růžovou zahradou. Kromě výše zmíněných situací totiž dochází ze strany sebestředné matky či otce často i k vyvolávání pocitu viny, nedostatku podpory v těžkých chvílích, omezování osobní svobody a rozhodnutí, snižování sebevědomí a žárlivosti.

Narcista vehementně touží po tom, aby se vše točilo kolem něj a do širšího okolí nikdy nevypustí nic, co by narušovalo společensky přijatelný ne-li idylický obrázek jeho rodiny.

Dopady výchovy narcistickým rodičem

Byli jste také vychovávaní narcistickým rodičem, nebo znáte někoho, kdo takové dětství prožil? Pak jste si možná vědomi, jaké následky takové období plné ponižování, odříkání a zavděčování napáchalo. V dospělosti se tedy můžete potýkat s těmito problémy:

• nízké sebevědomí
• neschopnost přijmout i kdyby jen konstruktivní kritiku
• přecitlivělost na odmítnutí
• pěstování závislých vztahů (neustálá snaha se zavděčovat ostatním)
• stydlivost a přehnané pocity viny
• neschopnost zpracovávat negativní emoce
• soutěživost ve vztazích (snaha „vyhrát lásku“)
• nedostatek tolerance a vytyčování si hranic
• sebedestruktivní chování
• deprese či úzkosti

Jak se vypořádat s působením narcistického rodiče

Je vcelku logické, že dospělý člověk vyrůstající pod vlivem narcisty, zatouží po pozitivní změně. Možná se bude chtít vymanit zcela z neustálé manipulace a kontroly svého rodiče, nebo si zkrátka vytyčí jasné hranice. Vždy jde o individuální záležitosti. Zde je několik rad na závěr, jakým způsobem se můžete postavit k narcistickému rodiči:

1. Přijměte fakt, že je váš rodič narcistou. Neočekávejte od něj rapidní změny, abyste nebyli zbytečně zklamaní. Člověk s narcistickou poruchou osobnosti se totiž jen zřídka kdy mění.
2. Nedejte mu příležitost k zraňujícímu nebo manipulativnímu chování. Pokud s rodičem budete chtít o čemkoliv hovořit, zaměřte se spíše na otázky týkající se jeho osoby. Příliš nerozvádějte, v jaké situaci se nacházíte, zda o něčem pochybujete a podobně. Zůstaňte sebevědomí a přímí.
3. Nevysvětlujte mu, že má „nějakou“ poruchu. Je to jednoduché – narcistovi prostě nevysvětlíte, že je narcista.
4. Stanovte si jasné a zdravé hranice. Aby váš narcistický rodič neopanoval opět celý váš život, jasně mu konkretizujte, o čem se s ním budete bavit a o čem už nikoliv. Pokud bys se snad pokusil tyto hranice překročit, nebuďte agresivní. Snažte se zapojit asertivitu.
5. Nevyhýbejte se svému rodiči. Pokud je váš vztah i přes jeho narcistické chování poměrně dobrý, zkuste se i přesto scházet. Setkání pak směřujte ideálně do širšího rodinného kruhu – ve společnosti jiných příbuzných se omezí jeho snaha vás zraňovat nebo manipulovat.
6. Buďte připraveni vztah s rodičem přerušit nebo ukončit. Když s někým není rozumná řeč, je čas říct jasné „STOP“. Nenechte ze sebe vysávat cennou energii. Jakmile váš sebestředný rodič nebude přístupný rozumné domluvě a přístupu, musíte se odstřihnout, jedině tak si zachováte duševní pohodu.

Autor článku: Iveta Reinisch