Opičí rodičovská láska: Přehnaná fixace rodiče na dítě může ovlivnit celý jeho život

Nic z tohoto však nedělá rodič vědomě a rozhodně není jeho úmyslem svému dítěti ublížit, naopak může mít pocit, že se pro dítě hodně obětuje. V té chvíli totiž sám nedokáže nahlédnout, že jeho přehnaná péče a ochrana dítěti tady a teď i jeho budoucímu životu velice škodí.

Kult dítěte a přístup k dětem v historii

To, že jsou děti středobodem rodiny, je záležitost spíše až moderní doby. Dříve byla rodičovská láska k dětem mnohem skromnější, ale morálně bohatší. Děti byly samozřejmě milovány, ale mnohem více než dnes bývaly vedeny k tomu, aby si vážily rodičů a starších a zcela přirozeně se také staraly o mladší členy rodiny nebo pomáhaly prarodičům a v domácnosti.

Výchova

Výchovu je možné charakterizovat jako celkové výchovné působení na dítě, komunikaci rodiče a dítěte a jejich celkovou interakci. Významným prvkem výchovného stylu je emoční vztah, který může zmírnit i negativní dopady při nepříznivém stylu výchovy.

Co je to vlastně opičí láska?

Název opičí láska pravděpodobně vznikl z toho, že matky opice často nosí svá mláďata a nechtějí je ze své náruče pustit a zároveň jsou pozornými, pečlivými a starostlivými matkami. Některé „lidské“ matky si však svoje děti chtějí držet ve svojí blízkosti až do jejich dospělosti a brání jim tak rozvinout jejich vlastní plnohodnotný život. O opičí lásce mluvíme také v případě, kdy rodičovská láska je přehnaná, rodiče ji vystavují na odiv a dítěti mnohdy tolerují jeho přestupky nebo lenost.

Tak jako tak se jedná o poměrně velice problematický přístup, který brání dítěti stát se samostatným a plnohodnotným dospělým. Z takovýchto dětí mnohdy vyrůstají problematičtí a slabí lidé. Dítě, které neví, že v životě mohou přijít překážky a není na samostatný život připravováno, je do života nedostatečně vybaveno. Dítě by mělo vědět, že domov je pro něj místem bezpečí, kam se může vracet, ale zároveň zde není rodičovskou láskou dušeno. Syn či dcera musí cítit, že má v rodičích oporu a ti že mu důvěřují, i když se mu zrovna nedaří. Takováto rodičovská láska na rozdíl od té opičí lásky potomka posiluje.

Možné projevy opičí lásky

• Přehnaná péče a ochraňování dítěte (hlavně matky)
• Vše se „točí“ kolem dítěte, kult dítěte, podřízenost dítěti
• Opičí láska se může projevovat už od útlého dětství, kdy rodiče až přehnaně obdivují projevy svého potomka, šišlají na něj, stále ho dozorují, chrání jej před možnými neúspěchy
• Matky nebo otcové se snaží dítě uchránit jakékoliv psychické nebo fyzické námahy
• Po nástupu dítěte do školy jsou rodiče schopni tolerovat neúspěch, podporují předstíranou nemoc, podporují záškoláctví apod.
• Někdy jeden z rodičů tají prohřešky dítěte před druhým rodičem, aby nebylo trestáno nebo káráno
• Možným projevem opičí lásky je i přeceňování schopností svých dětí
• Projevem opičí lásky může být i shánění různých protekcí, známostí…
• I v dospělosti se může opičí láska nadále projevovat například tím, že rodiče tolerují a tají společensky nevhodnou nebo kriminální činnost dítěte, narkomanii

Když rodičovská láska dusí

Hyperprotektivní rodič

Na první pohled by se rodič, který zahrnuje svoje dítě láskou a péčí mohl zdát jako ideál. Pokud je však péče a lásky mnoho, pak jde o hyperprotektivního rodiče. Takovýto rodič, ač nevědomě, často sleduje jen svoje egoistické cíle. Motivem je pro něj často strach ze samoty a prázdnoty. Na prvním místě mu tedy nejde o dobro dítěte, ale o zaplnění vlastního života. Jedná se tedy ve své podstatě o jakési emocionální zneužívání potomka. Přespříliš pečující rodič dělá vše pro to, aby získal lásku svého potomka, a nedbá přitom na dodržování zdravých hranic, které jeho dítě potřebuje.

Hyperprotektivní rodič udržuje dítě v závislosti na sobě a směřuje dítě jen tam, kde se líbí jemu samotnému. Jakékoliv odtažení dítěte nebo konflikt s ním takovéhoto rodiče vnitřně zraňuje a to v dítěti nevědomky vyvolává pocit viny. V dospělosti pak takovýto člověk považuje za svoji povinnost činit svoje okolí a partnery šťastnými, zároveň se nechává využívat, protože zapomíná samo na sebe.

Přespřílišná ochrana potomka se může projevovat i tím způsobem, že rodič dítě považuje za nesamostatné, neschopné a příliš ho ochraňuje, stále jej kontroluje. Matka je přesvědčená, že zná dítě lépe, než ono samo, má pocit, že ví nejlépe, co si dítě myslí, cítí a jaké by mělo být. To v dítěti vyvolává zmatek a nedůvěru v sebe sama. Takové dítě pak většinou často dlouho hledá, kým vlastně je, jaké jsou jeho potřeby apod.

Rozmazlování

Rozmazlování potomka může u rodičů pramenit z toho, že u rodiče se objevil pocit nedostatku z vlastního dětství, a tak chce tento nedostatek nahradit svému dítěti. Ani takovýto postoj však není zcela zdravý. V dítěti buduje pocit závislosti, neschopnosti osamostatnit se a často buduje i základy budoucí partnerské závislosti u svého potomka.

Důsledky hyperprotektivní výchovy pro další život dítěte

• Sklony ke vzniku závislosti (alkohol, drogy, poruchy příjmu potravy)
• Nedůvěra ve svoje schopnosti
• Nesamostatnost
• Nejistota, kým vlastně jsme
• Závislost na následných partnerských vztazích
• Ochota nechat se zneužívat nejen v partnerství, ale i v jiných blízkých vztazích
• Úzkosti a fóbie
• Neschopnost prosadit vlastní běžné potřeby – považuje je již za sobecké
• Neschopnost se ohodnotit, spoleh jen na hodnocení zvenčí

Opičí rodičovská láska - řešení a rady pro rodiče

Poznali jste se v předcházejícím textu? Či vám někdy vaše dospívající nebo dospělé děti vyčítají váš přespřílišný zájem o jejich osobu?Řešením je najít si kromě dětí i jinou životní náplň, soustředit se na sebe a budovat vztahy se svými přáteli. U přespříliš milujících rodičů se totiž obvykle děje přesný opak. Izolují se od přátel, nemají žádné koníčky, ani netráví samostatně volný čas jen proto, aby měli dostatek času na svoje potomky. Pak ale nevědomky od dítěte očekávají stejný přístup, tedy plnou fixaci na sebe a znemožňují tak dítěti seberozvoj a samostatnost.

Při změně postoje rodiče a zaměření se na sebe, bude muset možná zpočátku rodič rovněž bojovat s vlastními pocity viny a pocity vnitřní prázdnoty. Uvědomte si ale, že pokud chcete, aby vaše děti byly skutečně šťastné, pak je třeba je podporovat v jejich samostatnosti a schopnostech. Dovolte dětem, aby vás někdy mohly odmítnout, jedině tak se totiž naučí říkat v dospělosti ne bez pocitů viny. Naučte je, že dbát na svoje potřeby neznamená sobeckost. Veďte je také k uvědomění, že láska neznamená závislost.

Chcete-li skutečné štěstí vašeho dítěte, pak ho podporujte v samostatnosti, v rozvoji jejich zájmů a schopností a naučte je, že i láska má hranice. To je nejlépe naučíte tím, že je sami budete ve výchově dodržovat.

Opičí rodičovská láska - řešení a rady pro děti

V dospělosti je nejen prospěšné, ale i poměrně nutné, se od hyperprotektivních rodičů odtrhnout, a to i přes pocity viny, které se objeví. Řešením je osamostatnění se, vybudování v sobě pocitu samostatnosti a hlavně toho, že máte svůj život ve svých rukách. Pracujte na vybudování si vlastní identity, udržujte přátelské vazby, věnujte se svým zájmům a koníčkům. Vymaňte se z případného závislého partnerského vztahu a vybudujte si vztah rovnocenný.

Takovýto proces většinou není jednoduchý a bývá poměrně dlouhodobý, ale pokud se takováto změna podaří, pak si tento člověk konečně přestane připadat jako dítě a přestane cítit vlastní prázdnotu.

Pokud k procesu osamostatňování se nedojde, pak takovýto člověk nejen nerozpozná své vlastní potřeby a pravděpodobně se bude celý život fixovat na jednoho partnera, ale později i na svého potomka. Jeho dítě by si tak v době dospívání pravděpodobně zažilo to, co v dětství zažíval on sám.