Kontroverzní výstava The Human Body je šokující i poučná

Výstava The Human Body, která začala v Praze 10. března tohoto roku, rozdělila odbornou i laickou veřejnost na dva názorově protichůdné tábory. Jedni považují expozici za unikátní příležitost poznat lidské tělo, jiným připadá morálně nevhodná a vulgární. Na pražském Výstavišti bude k vidění až do 10. června, máte tak možnost udělat si o ní svůj vlastní obrázek a poznat anatomii lidského těla zcela jinak, než jste doposud mohli.

Mnozí lékaři hodnotí komerční vystavování vypreparovaných lidských těl za nehumánní a zcela nepřijatelné. Ve Francii se dokonce v roce 2010 obdoba této výstavy soudním příkazem ukončila. Rozporuplné postoje vůči ní lze vysledovat v každé zemi, kde se podobně zaměřená akce uskutečnila. Nemáte-li představu o tom, co přesně je na výstavě k vidění, nebo se chcete dozvědět zajímavosti o technikách a metodách, kterými bylo možné zachovat lidská těla v daných podobách, pak vás určitě budou zajímat následující řádky. Tento článek se totiž tématu výstavy The Human Body věnuje.

Výstava je oslavou úžasného lidského těla, říká její tvůrce

Jeden z autorů výstavy se nechal slyšet, že etické polemiky nejsou na místě, protože tělo je tím nejpřirozenějším, co je nám všem společné, a tak by nemělo nikoho šokovat. Pravdou ale je, že mnozí výstavu jako šokující hodnotí. A není to nic překvapivého, protože speciální metoda plastinace, kterou se těla konzervují, uchovává i sebemenší detaily, které si jen lze představit. Nezřídka se proto můžete setkat také s označením výstavy The Human Body – nejmodernější učebnice anatomie na světě.

Plastinace – unikátní metoda uchování tkáně vznikla v roce 1977

Na řádcích výše bylo zmíněno, že uskutečnit tuto výstavu umožňuje speciální technika využívána při zpracování mrtvých lidských těl. Ta se nazývá plastinace a vymyslel ji německý anatomik Gunther von Hagens. Při ní se nejprve tělo zakonzervuje formalinem, aby bylo možné vypreparovat jednotlivé části. Jakmile je například orgán vyjmut v potřebné podobě, je tuk a voda v tkáních nahrazena acetonem. Dalším krokem celého procesu je zafixování, kterého se docílí přeměnou acetonu na plyn, který se nakonec nahradí silikonovým polymerem. Následně je možné s tělem pracovat a polohovat pomocí výztuží a svorek. Pak polymer pomocí záření a plynu zatvrdne a ve výsledku vznikne suchý exponát, co nezapáchá a je trvale uchovatelný. Práce na jednom těle trvá až rok. Výstava The Human Body tak ukazuje i aktuální možnosti medicíny a vědy.

Výstava The Human Body nabízí 200 exponátů v 9 galeriích

Naposledy se v Čechách konala podobná výstava před pěti lety. Nesla název The Bodies. Ta aktuální na ni volně navazuje. Její tvůrci však tvrdí, že je jiná, a to nejen téměř dvojnásobný počtem exponátů, ale také celkovým pojetím. Zatímco záměr minulé výstavy byl především šokovat a otevřít tabuizovaná témata, The Human Body má přibližovat anatomii lidského těla a odhalovat tajemství, která jsou běžně laikům, a vlastně i odborníkům, nedostupná. Návštěvník může takto poznat lidské tělo jako celek i jednotlivé orgány.

Těla jsou představována v různých polohách a ukazují také následky konkrétního počínání a nezdravých návyků. Například kuřáci tak mají jedinečnou příležitost vidět, k jakému stavu vedou svůj organismus každou vykouřenou cigaretou, obdobnému prozření se může dostat i lidem, kteří se přejídají nebo konzumují nezdravou stravu. Za nejzajímavější exponát je považován tzv. Red man, který přibližuje mnohakilometrovou strukturu cév a žil, co vedou lidským tělem, a to bez kostí a svalstva. Obdobně je na výstavě k vidění i nervová soustava.

Výstava The Human Body je rozdělena do devíti tematických celků. Každý z nich pak zobrazuje jeden tělní systém, přičemž se začíná u kostry a končí u představ lidského těla v budoucnosti. Jako doplnění zde funguje galerie, která popisuje chronologický vývoj od embrya až po plod. Každý exponát je vysvětlen doprovodným textem a pro zodpovězení případných dotazů jsou na výstavě k dispozici studenti medicíny.

Těla pocházejí z Číny

Velké diskuze také vyvolává otázka, kde a jak získávají tvůrci těla, která jsou na výstavě The Human Body k vidění. Ta pochází z Číny, kde existuje celostátní vědecký program, do něhož se mohou lidé přihlásit, a dát tak svolení k využití svých ostatků k výukovým účelům. Vše je anonymní a jedná se o lidi, kteří zemřeli přirozenou smrtí.

Ať už patříte k lidem, které výstava The Human Body pohoršuje, nebo jste naopak nadšeni příležitostí poznat anatomii lidského těla, určitě vám dává prostor zamyslet se nad člověkem jako takovým a jeho zranitelností. Ostatně, to je jeden ze záměrů, který autoři výstavy společnosti předkládají – uvědomit si, zda svému tělu zbytečně neubližujeme, a neničíme tak jeho unikátní mechanismus, který nám dává možnost žít.

Náš pravidelný čtenář Milan tuto výstavu navštívil. Zeptali jsme se ho na jeho bezprostřední dojmy.

• Jak na vás výstava The Human Body působila? Byl jste jí znechucen, pohoršen...?
  

Působilo to na mě jako procházka kabinetem přírodopisu. Dobře vybaveným. Ze začátku mě úplně zaráželo, jak je vše reálné a přitom "plastové". Nevidím na tom nic nechutného - všechny orgány jsou vypreparované a oddělené tak, jak je každý máme sami v sobě a na sobě. Žádné deformované, drcené nebo jinak znehodnocené orgány na výstavě k vidění nejsou. Až na dvě výjimky a to jsou plíce kuřáka a játra postižená cirhózou. To byly taky jediné exponáty, které na mě působily negativně. Ale ne tak "zpracováním", jako spíš vědomím, že tohle si někdo dobrovolně ve svém těle vyrábí. To že autor zachytil těla v nějakých pozicích, bylo rozhodně převážně proto, aby ukázal jak v takových situacích tělo pracuje, nebo aby poskytl lepší "výhled". Zbytek byla zřejmě tvůrčí invence. Nic z toho mě ale nepobuřovalo. Spíš nutilo k zamyšlení, někdy dokonce i k pousmání.

• Myslíte si, že je to zneuctění mrtvých lidí, takovéto "komerční" vystavování jejich těl?

Ne. Ale to samozřejmě souvisí se spoustou věcí. Od mého vztahu k otázkám bytí a náboženství až po schopnost ocenit něčí práci. Myslím si, že mrtvé tělo nemá již žádnou vazbu na vědomí, které v něm dřív sídlilo. Ať již dál v nějaké formě existuje, nebo ne. Vazbu, kterou k mrtvému mají pozůstalí, není myslím nezbytně nutné ventilovat směrem k tělu, které tak jako tak bude zanedlouho vypadat zcela jinak. Nevidím nic špatného na tom, využít tělo dál ke vzdělávání a bádání nebo k něčemu jinému. A přijde mi přirozené, že autor, který investoval finance, čas a know-how do vytvoření čehokoliv, chce později ze svého výtvoru něco získat. Někomu stačí obdiv, někomu peníze.

• Co vás na výstavě nejvíce zaujalo či překvapilo? Ať už mile, nebo nemile.

Překvapila mě technologie výroby exponátů - nevyznám se v detailech - mám na mysli spíš obecně možnosti, které technologie nabízí k zachycení živých organizmů. Pak samozřejmě některé detaily, které běžný člověk nevidí a nemá tušení, jak vypadají nebo jak ty věci fungují. To je zřejmě i jeden ze smyslů výstavy. A nemile mě překvapuje, jaké negativní reakce výstava The Human Body vyvolává. Ale to by bylo téma na několik článků.

• Myslíte si, že je vhodné brát na výstavu děti?

Ano. Určitě je ale potřeba vzít v potaz citlivost lidí, které na výstavu chceme vzít. Ať už dětí nebo dospělých. I když mně přijde expozice přirozená, tak chápu, že někdo to může vnímat jinak. Smrt byla bohužel z naší bezprostřední blízkosti celkem nedávno oddělena, a tak musíme uvážit koho na výstavu vzít a koho ne.

• Pokud by se výstava The Human Body opakovala, třeba s novými exponáty, navštívil byste ji znovu?

Už když jsem na ní byl, tak jsem si říkal, že je škoda, že už ji zřejmě nikdy neuvidím. Takže pokud budu mít čas a příležitost, tak bych na ni rád zašel. A kdyby byly nové exponáty, tak ještě raději. Pokud si dobře pamatuji, tak použitá technologie udrží preparát v nezměněném stavu po omezenou, ne příliš dlouhou, dobu. (Několik let.) Takže nové exponáty jsou téměř jistě zaručeny.

Zdroje použitých obrázků: Flickr.com a Ticketpro.cz

Co si o této výstavě myslíte Vy? Napište do komentářů pod článkem, Váš názor nás zajímá!