Narcismus a vztahy

Osobnost s narcistickou poruchou se projevuje přehnaným vědomím vlastní důležitosti, arogancí a extrémním jástvím. Takovýto lidé se primárně snaží dát svému okolí najevo svoji nadřazenost a myšlenou dokonalost. Často k dosažení svých cílů využívají přetvářky a falešných citů. Na kritiku jejich osobnosti nebo jejich činnosti reagují hněvem nebo lhostejností. Ve vztahu vyžadují bezmezný obdiv svého partnera, o jeho city se však příliš nestarají.

Lidé, u kterých se rozvíjí narcismus, bývají uzavření citům, ačkoliv kontakty s opačným pohlavím často navazují, závazků se však bojí. Mezilidské vztahy pro narcisy bývá těžké vůbec navodit.

Historie: původ výrazu narcismus

Slovo narcismus pochází z řeckého Narkissos – krásný jinoch – ten byl pro svoji nesmělost považován za pyšného proto, že odmítl lásku nymfy Echó. Za toto odmítnutí byl potrestán bohyní Afroditou zamilovaností do své vlastní podoby. Po celé dny pak obdivoval svůj vlastní odraz na vodní hladině. Jednou, když se snažil svůj odraz políbit, převážil se a ve vodě se utopil. Bohové jej poté proměnili v květ, který vyrostl na břehu. Touto květinou byl právě narcis. Klasické zpracování této báje pochází od latinského básníka Ovidia ve sbírce Metamorfózy.

Příčiny narcismu

U všech lidí je přirozená jakási lehká míra narcismu. Pokud však překročí únosnou mez, jedná se o poruchu osobnosti. Obdobím raného narcismu prochází v období dětství každá osobnost. Narcistická porucha osobnosti patří mezi rané vývojové poruchy osobnosti. Vzniká v raném dětství, pod tíhou opakovaného selhání, kdy si jedinec jako obranu vytvořil představu zidealizovaného Já. Další příčinou může být pocit nedostatečné péče, takovýto jedinec si vytvoří zdání vlastní soběstačnosti, jakožto obranu před světem. Ve skutečnosti však nemusí jít o skutečné zanedbávání péče ze strany rodiče, ale nenaplnění představ dítěte o takové péči. Častěji tento typ poruchy potkává chlapce.

Primární narcismus

V normálním dětském vývoji se objevuje stádium, kdy dítě ještě nerozlišuje mezi sebou samým a okolím. V takovém stádiu samozřejmě všechno vtahuje k sobě. Přílišná nejistota a emocionální zranění v rané fázi dětství vede k tomu, že dospělý se následně chrání před rizikem ztráty, která by mu hrozila, kdyby se připoutal k jinému člověku. Protože takovýto člověk trpí nadměrnou úzkostí ze ztráty, je ochoten investovat jen sám do sebe. To může dojít tak daleko, že upřednostňuje masturbaci před vztahem k jinému, potenciálně nejistému a tedy i úzkost vzbuzujícímu objektu.

Sekundární narcismus

Jedná se o vážnou poruchu osobnosti, která je často způsobena vnitřními pochybnostmi o sobě samém, tyto vnitřní nejistoty si dotyčný kompenzuje tím, že vystupuje přehnaně arogantně a sebevědomě. Touží po moci a veřejném úspěchu.

Diagnóza narcismu: Stačí 5 z 9 příznaků narcistické poruchy osobnosti

Dle americké příručky pro diagnózu duševních chorob popisuje devět příznaků narcistické poruchy osobnosti, přičemž o skutečnou poruchu se jedná, pokud je alespoň pět z nich splněno.

1. Přeceňování vlastní důležitosti, schopností, úspěchů. Vyžaduje, aby byl takto hodnocen i okolím.
2. Ve své fantazii se neustále zabývá vlastními nekonečnými úspěchy, schopnostmi, mocí, krásou a podobně.
3. Přesvědčení o vlastní výjimečnosti a jedinečnosti. Jen výjimeční lidé jej tedy dokážou pochopit a s takovými se tedy může stýkat
4. Vyžaduje a očekává nepřiměřený obdiv ostatních
5. Nárokuje si výjimečné zacházení ze strany okolí a automatické plnění svých požadavků a představ
6. Druhých využívá pouze k dosahování svých vlastních cílů
7. Není schopen ani ochoten rozpoznat pocity a potřeby druhých
8. Je závistivý a je také přesvědčen o tom, že druzí závidí jemu
9. Chová se přezíravě a arogantně

Narcismus a mezilidské vztahy

Pro tyto lidi je těžké mezilidské vztahy vůbec navodit. Tito lidé bývají běžně uzavřeni citům. Kontakt s opačným pohlavím sice vyhledávají, ale bojí se závazků, možnosti zklamání, či selhání. Ve vztahu, který započali, však často milují zcela bezpodmínečně. Problémem však je, že nevěří a nepřipouští si, že by partner mohl milovat i je. Ze své dětské zkušenosti toto považují za nemožné.

Narcis potřebuje cítit, že je milován

Přesto, nebo snad právě proto, tito lidé velmi potřebují cítit, že jsou milováni. Domnívají se, že lásky dosáhnou skrze svoje výsledky, které právě z tohoto důvodu nadnášejí. Narcis nesnese kritiku, buď ji přehlédne, nebo zaútočí hněvem. Kritika jej enormně zraňuje, neví, co s ní má počít. Narcis také mívá pocit, že nepotřebuje pomoc. Má se za plně soběstačného, protože už jako dítě v postýlce soběstačný být musel.

Narcismus, samota mezi lidmi a potíže v partnerských vztazích

Neschopnost navázat vztah je největší potíží, se kterou se narcističtí lidé potýkají. Vztahům však naproti tomu přikládají někdy až nepřiměřený význam. Tito lidé se do vztahu hrnou, nebo se jim naopak přespříliš intenzivně brání, zároveň bývají uzavřeni citům. Tito jedinci jsou z dětství navyklí schématu, kdy vztah je cílem, bohužel však vždy nenaplněným.

Není výjimkou, že narcističtí muži nebo také narcistické ženy, mají potřebu vyhledávat stále nové a nové protějšky a ty okouzlovat a svádět. Ve chvíli, kdy se však pouto jeví silnějším, ze strachu z ohrožení utíkají raději co nejdále. Je strach ze závazku a obava ze zklamání, které jim nedovoluje silnější vztah navázat. Tito lidé navíc nejsou schopni přijmout představu, že by mohli být skutečně milováni. Milují proto, že partnera potřebují, ale milovat se nenechají.  

Lidé s narcistickou poruchou osobnosti mívají složitý partnerský život, potřebují bezmezně oddaného a obdivujícího partnera, na kterého však často naprosto bezdůvodně žárlí. Výjimečná není ani situace, kdy narcis svého partnera ponižuje a nebere ohled na jeho city. Takovéto zacházení vydrží jen patologicky závislý jedinec.

Znáte se s narcisem?

Rozpoznat narcise není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Rozkrýt narcistickou povahu člověka jde těžce třebas i proto, že takovýto lidé se dokážou dobře skrývat a mistrně přetvařovat.

Některé typické charakteristiky narcistické povahy jsou:

• Naprostá nesnášenlivost. Kritiku narcis buď přehlédne, nebo ne ni zaútočí. Enormně ho zraňuje a naprosto neví co si s ní počít. Nebere ji instruktivně, proože chce zůstávat ve své představě grandiózního ega, a to i přesto, že třeba vnitřně trpí méněcenností.
• Přehání a ukazuje svá "paví pera". Nic proti zdravému sebevědomí, když člověk dosáhne úspěchu, může se o něj podělit, třeba se i pochlubit. Narcistický člověk však téměř nic jiného nedělá. Vidí se na pódiu, pod kterým jsou ostatní lidé. Pouzí svědkové jeho úspěchu a obdivovatelé. Těmto fantaziím se dokáže věnovat i několik hodin denně.
• Mnoho z toho, co dělá, dělá pro uznání.
• Vnitřně se neustále porovnává s jinými. Závist a zlost na jiné jsou klasickým symptomem. Často je to paradoxní vzhledem k jeho tendenci všem okolo vyhovět.
• Touží po ideálním vztahu. Zároveň se ho však obává a bývá někdy až necitlivý. Neumí si připustit city.
• Patologický narcismus – neschopnost zasmát se sám sobě. Žádné žerty na jeho účet nejsou povoleny

• Jde tvrdě za svým úspěchem: Narcistický člověk si často úspěch a lásku zaměňuje. Snaží se být úspěšný, neboť se domnívá, že jedině tak může být milován. Ve skutečnosti jde za láskou, potřebuje být milován, jako všichni ostatní.

Narcismus a hysterie

Jedná se o dvě rané vývojové poruchy osobnosti, které jsou emoční reakcí na výchovu v raném dětství, naučeným a hluboce zažitým vzorcem chování. Hysterik se výrazně a poměrně často projevuje navenek, zatímco narcis mívá mimo své „sebechválící se“ epizody tendence stahovat se do ústraní. Svého chybějícího „talentu“ porozumět lidem je si totiž dobře vědom. Je mu také jasné, že mnohdy špatně odhaduje společenskou situaci a tak se raději stahuje, aby se nějak „neprovinil“.

Dá se také říci, že partnerství narcise s hysterkou je poměrně běžným jevem. On je navenek uzavřený, klidný, tichý až pedantský. Ona společenská, excentrická a emočně nestabilní. Dobře se takto tyto dvě osobnosti mohou doplňovat, neboť u druhého partnera nalézají ty stránky, které sami u sebe ve svém nitru neumí najít, protože jim to v dětství bylo odepřeno nebo zakázáno.

Další projevy narcismu

Své skutečné Já narcis ve skutečnosti nemá rád, dokonce jím opovrhuje, považuje je za méněcenné a nehodnotné. Opájí se svým obrazem, svým grandiózním Já, aby se uchránil před bolestnou konfrontací s realitou a skutečným Já. V dětství se toto projevuje fantazírováním. V dospělosti se trhlina mezi fantazií a realitou neustále zvětšuje a duševní rovnováha se tak stává neudržitelnou. Narcističtí jedinci mívají tendenci vidět svět černobíle. Idealizované vlastnosti milovných lidí si internalizují do sebe sama, aby tak zvýšili svůj křehký pocit sebehodnoty. Ty špatné a temné aspekty promítají do svého okolí, často do osob jim blízkých, u sebe by je totiž nejspíše nebyli schopni snést.

Nízký pocit sebehodnoty a malé sebevědomí, leží v základu struktury narcistické osobnosti. Negativní dětské zážitky nebo pocity nepřijetí okolím si od útlého věku kompenzují grandiózními představami o dokonalém Já. Idealizovaný obraz se stává ochranou před konflikty vnějšího světa. Kritika otřásá celým narcisovým světem, narušuje totiž celou imaginaci, na které si vystavěl svůj svět a celý svůj život. Sebemenší poškození tohoto dokonalého obrazu hrozí připomenutím toho v koutku duše trpícího a ustrašeného – nemilovaného.