Adopce, pěstounská péče nebo poručnictví? Náhradní rodinná péče může mít více podob

V České republice se náhradní rodinná péče uskutečňuje ve třech právních režimech, jsou jimi osvojení - adopce, poručnictví a pěstounská péče, krom toho je možné také svěření dítěte do péče jiné osoby, než rodiče. Umísťovat děti do náhradní rodinné péče je u nás možné až od roku 1963, kdy byl vydán zákon o rodině.

Náhradní rodinná péče je forma péče o dítě, které je vychováváno jinými osobami, než svými rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v rámci přirozené rodiny.

Poručnictví

Poručníka ustanovuje dítěti soud, a to v konkrétních případech, kdy jsou rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo z důvodu úmrtí rodičů dítěte. Obvykle bývá poručníkem ustanovena osoba rodiči určená, pokud to neodporuje zájmům dítěte a zpravidla se jedná o osobu blízkou nebo příbuzné dítěte. Poručníky se může stát i manželský pár. Pokud poručníkem nemůže být ustanovena fyzická osoba, pak soud ustanoví poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Poručník může zastupovat dítě, vychovávat jej a spravovat jeho jmění. Poručnictví není možné plně zařadit mezi instituty náhradní rodinné výchovy a péče, neboť poručník o dítě může, ale nemusí pečovat. Není jeho povinností vychovávat dítě ve své rodině a nemusí jej ani vyživovat, nevzniká tedy mezi ním a poručníkem ze zákona takový vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem. Pokud poručník péči o dítě osobně vykonává, pak je na něj pro účely hmotného zabezpečení nahlíženo jako na pěstouna.

Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby, než rodiče

Začne-li být výchova a péče rodičů o dítě z nějakých důvodů nedostačující, pak přichází v úvahu první z institutů náhradní rodinné péče a to svěření do péče jiné fyzické osoby. Takovýto typ náhradní rodinné péče bývá soudem upřednostňován především v případě, kdy existuje reálná možnost, že dítě se v budoucnu bude moci do své původní rodiny vrátit. Při výběru vhodné osoby dává soud v těchto případech zpravidla přednost příbuznému dítěte. V případě tohoto typu opatření nezaniká a nadále trvá vyživovací povinnost rodičů ke svému potomkovi a rodičovská zodpovědnost je omezena právě v takovém rozsahu, v jakém práva a povinnosti přešly na jinou osobu.

Pěstounská péče

Jedná se o formu náhradní rodinné péče, která je státem kontrolovaná a dlouhodobě řízená. Vzhledem k poměru k vlastní rodině je pěstounská péče vnímána jako nejbližší druh péče hned za osvojením neboli adopcí dítěte. Je také druhou nejoptimálnější cestou výchovy opuštěných dětí. Jde o formu náhradní péče, které zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a zároveň odměnu těm, kteří se dítěte ujali. Výše příspěvků na dítě a výše odměny poskytnuté pěstounům je stanovena soudem. Dítě může být svěřeno do péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Svěřením dítěte do péče nevzniká mezi pěstounem a dítětem takový druh vztahu, jako mezi rodičem a dítětem, zároveň však nezanikají vztahy dítěte k jeho vlastní rodině.

Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech, stává se nositelem práv a povinností v oblasti výchovy a je povinen se o dítě osobně starat. K výkonu dalších záležitostí, může jimi být např. vyřízení cestovního dokladu, musí požádat o souhlas rodiče dítěte, kteří zůstávají jeho zákonnými zástupci, pokud tedy nedošlo k tomu, že tito byli soudně zbaveni rodičovské zodpovědnosti.

Individuální pěstounská péče: probíhá v menším uskupení, které se podobá běžné rodině.

Skupinová pěstounská péče: je spojena s velkými pěstounskými rodinami, v jejichž čele stojí buď manželský pár, nebo matka - pěstounka. Jedná se například o výchovu dětí v SOS vesničkách.

Osvojení – adopce

Adopce je považována za nejdokonalejší formu náhradní rodinné péče. Mezi osvojitelem a dítětem vzniká právní vztah na úrovni stejné, jako mezi rodičem a dítětem. Vznikem právního vztahu osvojení dochází zároveň k zániku všech vzájemných práv mezi osvojeným dítětem a jeho původní rodinou. Osvojitelé přebírají zodpovědnost za dítě a rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu.

Dítě může osvojit fyzická osoba, společně pak pouze manželský pár. Osvojit lze takové dítě, které je tzv. „právně volné", to znamená, že jeho rodiče buď dali k osvojení souhlas, rodiče dítěte zemřeli nebo soud určil nezájem rodičů, či je zbavil rodičovské odpovědnosti.

Ze zákona existují dva druhy adopce. Jedná se o zrušitelné osvojení – osvojení prosté. Je to osvojení prvního stupně, kdy vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou zanikají. V rodném listě zůstávají uvedeni původní rodiče, jinak veškerá práva a povinnosti přecházejí na osvojitele.

Druhým typem je tzv. nezrušitelné osvojení neboli osvojení druhého stupně. Tento typ se v praxi vyskytuje častěji a od osvojení prostého se liší tím, že do rodného listu dítěte jsou zapsáni osvojitelé a není možné osvojení zrušit.

Adoptovat si dítě je jedním z možných způsobů řešení situace neplodných párů, které přesto, že nemohou mít potomka vlastního, touží po dítěti. Podmínky adopce jsou stanoveny zákonem, rodiče se musí obrnit trpělivostí, než dojde k osvojení, mnohdy to trvá dlouho a rodiče jsou podrobeni mnohým šetřením, z nichž některá nejsou právě příjemná.

Definice osvojení podle zákona o rodině

Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi. Veškerá vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou osvojením zanikají.

Co je dobré zvážit, před přistoupením k procesu adopce dítěte

Pokud jste se rozhodli adoptovat dítě, uvědomte si nejprve, o jak závažný životní krok se jedná. Měli byste se na tento krok podívat z několika úhlů. Zvažte svoji ekonomickou situaci, a to, jak se může po příchodu nového člena rodiny změnit, berte v úvahu také hledisko sociálně-psychologické a hledisko vztahů v rodině a to jak úzké, tak i širší. K osvojení by rodiče měli přistupovat se stejnou zodpovědností, s níž by se rozhodovali počít vlastní dítě, navíc ale zvýšenou o vědomí, že se chystají přebrat zodpovědnost za dítě, které zplodil a přivedl na svět někdo jiný. Adoptované dítě neponese geny svých osvojitelů, neponese tedy ani jejich podobu, talent, charakter,... Budou je moci formovat pouze prostředím, životním stylem, láskou, výchovou a vzděláním.

Je vhodné si také předem ujasnit, kdy a jak dítěti sdělí, že se nenarodilo do jejich rodiny a připustit si také fakt, že v životě dítěte může nastat negativistické období, během kterého bude odmítat poslušnost s odůvodněním, že není jejich.

Podmínky pro osvojení dítěte

Osvojit lze podle stávající právní úpravy jen nezletilé dítě, a to jen v případě, že je osvojení k jeho prospěchu.

Dítě lze osvojit:

a) se souhlasem rodičů dítěte

Souhlas rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci dítěte, může být dán buď ve vztahu ke konkrétním žadatelům o osvojení (adresný souhlas) nebo předem, bez vztahu k určitým osvojitelům (blanketový souhlas). Souhlas k adopci může být dán rodičem v obou případech nejdříve šest týdnů po narození dítěte.

b) se souhlasem jiného zákonného zástupce než rodiče

• jestliže rodiče dítěte zemřeli;
• pokud rodiče pozbyli na základě soudního rozhodnutí způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu;
• pokud soud zbavil rodiče dítěte rodičovské zodpovědnosti. Takové rozhodnutí je velmi závažným zásahem do práv a povinností rodičů, soudy k němu přistupují většinou v případech, kdy rodiče závažným způsobem zanedbávají jeho výchovu, dítě je týrané, zneužívané, rodiče si vůči němu neplní řádně své povinnosti apod.

c) pokud soud rozhodl o nezájmu rodičů

Podle zákona o rodině není třeba souhlasu rodičů s osvojením (jsou-li zákonnými zástupci dítěte) pokud:

• rodiče po dobu šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě (zejména dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně svou vyživovací povinnost vůči dítěti, neprojevili snahu upravit si své sociální a rodinné poměry tak, aby dítě mohli do své osobní péče převzít);
• po dobu nejméně dvou měsíců od narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem (ačkoliv jim v tom nebránila závažná překážka).

Ustanovení o nezájmu se vztahují i na nezletilého rodiče. O nezájmu rodičů rozhoduje soud v samostatném řízení, jehož je rodič účastníkem.

Toto řízení se zahajuje na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jako opatrovníka dítěte, popřípadě na návrh druhého rodiče (jde zejména o situace rozvedených manželů). Soud rozhoduje podle stavu ke dni podání návrhu. K zájmu rodiče projevenému po podání návrhu se nepřihlíží. Řízení o osvojení může být zahájeno až poté, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o tom, že není třeba souhlasu rodičů s osvojením.

Podmínky a průběh adopce dítěte v ČR

Zájemci o adopci dítěte musí být nejprve zařazeni do seznamu – evidence žadatelů. Žadatelé o adopci dítěte musí splňovat podmínky stanovené zákonem 94/1963 Sbírky o rodině.

• Podmínkou je věk nad osmnáct let, trvalý pobyt v České republice, způsobilost k právním úkonům, bezúhonný život a čistý trestní rejstřík (předkládá se výpis i se zahlazenými tresty).
• Žadatelé o osvojení musejí počítat s tím, že věkový rozdíl mezi nimi a osvojeným dítětem nemůže být vyšší než jedna generace.
• Žadatelé o adopci musí následně vyplnit poměrně podrobný dotazník, který zjišťuje jejich rodinné, sociální a ekonomické poměry a jejich zdravotní stav, který potvrzuje lékař.
• Součástí schvalování je psychologická anamnéza žadatelů.
• Vyrozumění o tom, zda žadatel podmínky adopce dítěte v ČR splnil, zašle vyšší správní orgán (například krajský úřad).
• Schválení žadatelé vznesou poté své požadavky na stáří, rasu, pohlaví, případně vzhled dítěte. Čím více je však přání, tím delší může být čekací doba. Dají k dispozici své fotografie.
• Rodinu navštíví sociální pracovník, aby prohlédl prostředí, v němž bude adoptivní dítě vyrůstat (zejména velikost bytu, počet ložnic, počet v bytě žijících osob a podobně).
• Žadatelé se zúčastní psychologických seminářů.
• Podle české legislativy jsou k dítěti přiřazováni vhodní rodiče, ne k rodičům dítě.
• Čekání trvá někdy i roky. Před samotnou adopcí je dítě na tři měsíce umístěno do rodiny, aby rodiče zjistili, zda péči zvládnou. Tento pobyt hradí rodina, nikoliv stát.
• Žadatelem o adopci může být i osamělá osoba (žena nebo muž). České zákony zatím neumožňují společnou adopci dítěte homosexuálním párům, a to ani registrovaným.