Paprika chutná i podporuje zdraví. Je libo sladkou nebo pálivou?

Paprika: odkud se vzala?

Paprika původně pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Šlo o původní formy papriky, které byly silně pálivé díky vysokému obsahu kapsaicinu a Indiáni je již před 4000 lety používali především jako léčivé rostliny. Do Evropy, konkrétně do Španělska se papriky dostaly na konci 15. století, kdy je přivezl Kryštof Kolumbus z ostrova Haiti. Odtud se rozšiřovaly dále směrem na východ. V 19. století se z původních pálivých druhů paprik podařilo vyšlechtit sladké odrůdy papriky.

Nepřeberné množství barev i tvarů papriky

Lusky papriky mohou mít různý tvar i velikost. Známe papriky kuželovité, jablkovité, podobné rajčeti, rohu atd. Jejich velikost může být od 2 do cca 30 centimetrů. Stejně jejich váha je rozmanitá: od pouhých 15 gramů až do čtvrt kilogramu. Drobné papriky mívají většinou tenší stěny, než papriky větší. Během zrání mají lusky papriky nejprve zelenožlutou barvu, později získávají odstín, typický pro svou odrůdu. Mohou být tmavě zelené, hnědozelené, oranžové či sytě rudé.

Co paprika obsahuje?

Z vitamínů se v paprikách nachází nejvíce provitamínu A, dále vitamíny E, C a B. Paprika dodá tělu také karotenoidy, například lykopen (červená paprika). Je to látka se silnými antioxidačními účinky, která působí proti rozvoji nádorových onemocnění. Kromě toho jsou v paprice i četné minerální látky: vápník, draslík, hořčík, fosfor, síra, železo, mangan, měď. Ve velkém množství je paprikách zastoupen také rutin, který chrání cévy: zpevňuje jejich stěny a chrání před předčasným kornatěním. Flavonoidy mají protizánětlivý, protivirový a antioxidační účinek. Kromě již zmíněných vitamínů a minerálů najdeme v paprice také capsanthin, mastné kyseliny a capsorubin. Pálivost papriky způsobují přítomné capsaicinoidy.

Jak působí paprika na zdraví? Čím pálivější, tím lepší!

Paprika je co do obsahu vitamínu C mnohem bohatším zdrojem, než například pomeranč. Pouhých 100 gramů papriky dokáže pokrýt denní potřebu vitamínu C u dospělého člověka. Obsah draslíku a železa pomáhá při onemocnění krve a srdce. Alkaloid kapsaicin, který způsobuje pálivost u paprik, je pak účinným pomocníkem například při trávicích obtížích. Zrychluje peristaltiku střev, odstraňuje dyspeptické problémy a má ozdravné účinky na střevní mikroflóru. Může také pomoct předcházet vzniku žaludečních vředů, protože svým desinfekčním účinkem ničí bakterie, které jej způsobují. Zvýšeným prokrvováním těla přispívá k odvádění odpadních látek a posiluje také srdce a krevní oběh. Napomáhá hubnutí díky zrychlování metabolismu, způsobuje vylučování endorfinů a zlepšuje tak náladu, při použití v masti či náplasti snižuje bolesti svalové či kloubní. Díky obsahu vitamínů a minerálních látek působí konzumace papriky kladně i na posilování imunitního systému. Je také chutným doplňkem redukčních diet, protože 100 gramů papriky obsahuje podle druhu od 16 do 30 kcal (67 - 126 kJ) a asi 2 gramy vlákniny.

Pěstování paprik

Jak vybrat vhodné místo pro pěstování paprik

Papriky potřebují teplo. Vhodné místo pro pěstování paprik je tedy takové, které je chráněno před větrem a je dostatečně slunečné. Záhon určený pro pěstování paprik lze před výsadbou sazenic přikrýt černou mulčovací fólií, aby se půda dostatečně prohřála. Papriky vyžadují výživnou půdu, ideálně hlinitou nebo hlinitopísčitou.

Pokud nevlastníte zahrádku, i tak můžete mít vlastní papriky. Lze je totiž pěstovat i na balkóně. Potřebovat budete nádobu o velikosti cca 30 x 30 cm anebo průměru 25 cm pro jednu papriku. Jinak platí stejné podmínky, jako při pěstování venku: výživná zemina, slunečné místo, chránění před větrem a prudkými dešti.

Výsadba paprik

Už během února je možné si předpěstovat vlastní sazenice. Dají se také zakoupit v zahranictví. Zkušení pěstitelé paprik doporučují sazenice ponechat před výsadbou přibližně týden v truhlíku venku, aby si zvykly na změnu teploty. Pokud sazenice kvetou, květy se odstraňují ještě před výsadbou. Papriky se vysazují od poloviny května do začátku června do dvojřádků, vzdálených od sebe cca 40 centimetrů. Tyto dvojřádky se opakují vždy po 80 centimetrech. Do jednoho řádku se sazenice umisťují přibližně po 35 centimetrech, a to vždy tak, abyste vždy do mezery v jednom řádku nasadili sazenici do řádku druhého. Tedy ne na stejná místa v obou řádcích, ale vždy střídavě. Papriky si pak během růstu budou navzájem poskytovat oporu. Je také možné sazenice umisťovat na vzdálenost zhruba 50x50 centimetrů. Při pěstování paprik ve skleníku se sazenice vysazují již během dubna na slunečnou stranu. Při sadbě je vhodné přidat ke každé paprice trochu kompostu. Po výsadbě se sazenice hojně zalijí a to tak, aby v řádcích stála voda a půda byla dobře zalitá do hloubky nejméně dvaceti centimetrů.

Ošetřování paprik:

Hnojení

Ideální je, pokud se začne s přípravou půdy na pěstování paprik již na podzim. Doporučuje se desinfekce dusíkatým vápnem. Vhodné je pak na jaře v první fázi použít hnůj, který se nejlépe v březnu zapracuje do půdy. V dubnu před výsadbou se může půda přihnojit zásobním hnojivem. Během vegetace by se měly papriky dále přihnojovat. Někteří pěstitelé hovoří o pravidelném týdenním hnojení, jiní nabádají k opatrnosti a sledování rostlin. Paprika, která má živin dostatek, má rovné a sytě zelené listy. Malé a nažloutlé listy mluví o tom, že paprika potřebuje přihnojení. Pokud je hnojiva nadbytek, prozradí to zkrabatělé a stočené listy. Papriky je vhodné hnojit mimo jiné také zkvašeným slepičím trusem. Vždy je však třeba dát pozor na to, aby hnojivo přišlo do důkladně zalité půdy a mimo stonek rostliny, aby nedošlo k jejímu popálení.

Zálivka

Papriky vyžadují pravidelnou zálivku. Nikdy nesmí dojít k jejich vyschnutí. Půda by měla být stále přiměřeně vlhká. K zalévání je nejlépe používat odstátou vlažnou vodu.

Péče o papriky

Ze záhonu s paprikami je třeba průběžně vytrhávat plevel a kontrolovat, zda nepotřebují oporu, aby se nezlomily. Pokud jsou vysázeny způsobem, kdy se mohou navzájem o sebe opírat, není to třeba. V případě potřeby je však vhodné papriku podepřít tyčkou. Rostliny se musí také pravidelně kontrolovat, zda nejsou napadeny škůdci či chorobami. Prevence je nejlepší způsob, jak předejít rozmnožení škůdců a rozvinutí chorob. Listy můžete prohlížet i obden. Kromě kontroly a zalévání papriky potřebují také provzdušňovat půdu, takže je důležité jejich pravidelné okopávání.

Škůdci papriky

Mezi nejčastěji vyskytující se škůdce patří mšice. Mšice škodí rostlinám hlavně vysáváním šťávy z rostlin a přenosem nemocí. Papriku rády napadají také třásněnky, svilušky - konkrétně sviluška chmelová, která vytváří na paprikách jemné pavučinky anebo molice. Ty jsou také označovány jako „bílé mušky“. Tito škůdci se hubí chemickými prostředky. To je však pouze výčet nejčastějších škůdců, papriky může napadat celá řada dalších nevítaných hostů, například černopáska bavlníková, můra kapustová, osenice ypsilonová apod.

Choroby papriky

Papriky mohou napadnout jak virové, tak houbovité anebo bakteriální choroby. K těm prvním patří virus mozaiky okurky. Ta způsobuje deformaci a zmenšování plodů a vznik hnědých skvrn na listech. Objevuje se především v srpnu. Také virová bronzovitost je nebezpečná, kromě zpomalení růstu může způsobit i úhyn rostliny. Projevuje se barevnými skvrnami na plodech. Je nutná okamžitá likvidace rostlin, postižených touto chorobou. Papriky mohou postihnout také houbovité choroby. Obvykle se jedná o bílou nebo šedou hnilobu. Vzniknout mohou zejména v místech, kde je rostlina poškozena, například neopatrným utržením plodu. Nebezpečnou chorobou je pro papriky bakteriální skvrnitost, která způsobuje praskající skvrny na plodech i listech, které poté kvůli tomu opadávají.

Sklizeň paprik

Papriky je třeba nechat důkladně dozrát. Sklízejí se postupnou probírkou, přičemž se odřezávají nožem anebo odstříhávají nůžkami. Trhání by vedlo k poškození rostliny. To, že jsou papriky dostatečně zralé pro sklizeň poznáme podle toho, že plod po mírném zmáčknutí praskne. Podle druhu a způsobu pěstování se paprika sklízí od poloviny července až do podzimu.

Posklizňová úprava paprik

Papriky je samozřejmě možné použít ke konzumaci v čerstvém stavu. K té jsou nejvhodnější odrůdy s tlustou, masitou stěnou. Paprika není určena k dlouhodobému uskladnění bez dalších úprav. Doporučuje se ji skladovat maximálně po dva až tři týdny při teplotě zhruba 8°C. Nízké teploty paprikám škodí, dochází k jejich měknutí a znehodnocení. Papriky lze po sklizni dále upravovat různými způsoby.

Zavařování paprik

Receptů a postupů na zavařování paprik je nepřeberné množství. Papriky je nejlepší zpracovávat při teplotě 90 - 100 °C okolo padesáti minut Delší doba zpracování obvykle vede k tomu, že papriky příliš změknou. Trvanlivost správně zavařených paprik je minimálně dva roky.

Sušení paprik

Před sušením zeleninové papriky doporučují hospodyňky nejprve upravit zhruba po dobu pěti minut ponořením do horké vody anebo napařováním horkou párou kvůli lepší chuti a vůni. Potom se paprika nakrájí na tenká kolečka či proužky. Doba sušení v sušičce potravin je dle druhu papriky zhruba sedm až deset hodin při teplotě okolo 50 °C. Papriky je následně vhodné uložit do látkových pytlíků anebo do sklenic. Uschovávají se v suchu a chladu. Jejich následné využití je v teplé kuchyni stejné, jako u čerstvých. Tedy například do polévek, omáček, na pizzu apod. Některé druhy paprik je možné sušit vcelku také volně na vzduchu.

Zmrazování paprik

Z omyté a osušené papriky odřízneme kruhovým řezem spodní část a vyjmeme střed i se semínky. Pokud chceme papriky zmrazovat kvůli plnění, předem je tepelně neupravujeme. Vložíme ji do mrazničky v mikroténovém sáčku. Krájenou papriku si předvaříme cca 3 minuty v horké vodě, necháme okapat a vychladnout a pak ji plníme do mikroténových sáčků. Opět najde využití v teplé kuchyni.

Mletí papriky

Mletá paprika je běžně využívaným kořením při přípravě pokrmů. Jak se však toto sypké koření s typickým aroma vyrábí? Usušené paprikové lusky se nadrtí, dochází k oddělení semínek a dužina se dále mele. Namletá paprika se sterilizuje horkou párou. Podle obsahu kapsaicinu je paprika méně či více pálivá.

Jak se měří pálivost papriky?

Vyjadřuje se v jednotkách Scoville heat units (SHU) , které dostaly název podle amerického chemika, který metodu měření pálivosti v roce 1912 vynalezl. Je jím Wilbur L. Scoville. Základem testu je roztok z paprik, cukru a vody, který je zkoušen ochutnávači - těch má být nejméně pět – a to do doby, než přestane být cítit pálivost. Slabinou testu je však právě lidský faktor a subjektivní vnímání pálivosti. Pálivost paprik se tedy přesněji určuje pomocí chromatografických testů.