Den vzniku samostatného československého státu

Téměř před sto lety se několik osobností v čele s Tomášem Garriguem Masarykem zasloužilo o vznik autonomního Československa. V Den vzniku samostatného československého státu jsou udělována prezidentem státní vyznamenání a na mnohých místech se 28. října tradičně pokládají věnce.

Samostatný stát se dnes mnohým může jevit jako samozřejmost a je sotva představitelné, že by tomu mělo být jinak. Den vzniku samostatného československého státu však připomíná intenzivní snahu Československa o posílení národní identity, která až po těžkých bojích našich předků během první světové války vyústila ve vznik samostatného Československa.

Cesta za samostatným Československem vedla přes Paříž

Den vzniku samostatného československého státu je považován za jeden z klíčových momentů pro český národ. Cesta k osamostatnění Československa nebyla jednoduchá a za jeho autonomií stálo nemalé úsilí. I přesto, že touha po posílení vlastní národní identity byla silná, šance na úplné osamostatnění Československa s sebou přinesla až první světová válka, která vznik Československa značně urychlila.

O to, že dnes můžeme oslavovat den vzniku samostatného československého státu, se zapříčinilo několik významných československých osobností v čele s Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem. Ti založili 14. října 1918 v Paříži prozatímní exilovou vládu Československa a dohodli uznání nezávislosti ze strany států Dohody.

Z území Československa podporoval Masaryka s partnery vnitrostátní protirakouský odboj Mafie, jehož hlavními představiteli byli Karel Kramář a Alois Rašín. Svůj podíl na formování Československa měli i přes značnou cenzuru také spisovatelé, novináři a herci.

Po generální stávce zavlály trikolory

Zásobování rakouských vojáků ze strany Československa bylo při snaze o osamostatnění Československa jednou z palčivých otázek, kterou se zabývala zemská hospodářská rada pod vedením Antonína Švehly. Jako reakce na vznikající krizovou situaci byla 14. října 1918 vyhlášena generální stávka. Tu doprovázelo v Písku rozšíření letáku, který oznamoval vznik Československa. Revoluční dav při převratu strhal rakouskouherské symboly a město se zbarvilo do odstínů trikolory. I přes bouřlivé nadšení veřejnosti se monarchie u moci udržela ještě následující dva týdny a do Písku byl pro pořádek přiřazen oddíl uherských vojáků.

Den „D“, kdy vznikl samostatný stát

Nótu pro amerického prezidenta Wilsona poslal rakouskouherský ministr zahraničí Gyula Andrássy 27. října 1918. Andrássyho sdělení obsahovalo požadavek na autonomii pro státy monarchie a podmínky k uzavření míru. Text Andrássyho nóty byl následující den zveřejněn a česká veřejnost si jej vyložila jako kapitulaci Rakousko-Uherska.

Zatímco veřejnost oslavovala prohru monarchie, vyjednávala delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem 28. října 1918 v Ženevě s exilovou vládou vytvoření Československa v jeho následné podobě. Oficiálně byla samostatnost vyhlášená téhož dne večer na Václavském náměstí v Praze.  

Mocenskou funkci plnil Národní výbor v čele s „muži 28. října“ - a to Antonínem Švehlou, Aloisem Rašínem, Václavem Klofáčem, Jiřím Stříbrným a Vavro Šrobárem. První zákon, který večer 28. října 1918 Národní výbor vydal, byl zákon o zřízení samostatného státu československého. O dva dny později se k Čechům připojili také Slováci se svou Martinskou deklarací. Následující rok se Československo rozrostlo o Podkarpatskou Rus a tato podoba První republiky setrvala až do německé okupace v roce 1938.

Prvním prezidentem Československa byl Tomáš Garrigue Masaryk a prvním předsedou vlády, která vznikla v listopadu téhož roku, byl Karel Kramář.

Zdroj fotky: mzv.cz