Exorcismus aneb vymítání zlé síly

Exorcismus ve starověku

Představa "posednutí" zlými silami nebo temným duchem je v dějinách lidstva velice stará. Ideu, že člověk může být pod vlivem zla, je možné nalézt jak ve starověké helénské kultuře, tak v židovství. V hinduismu je posedlost považována za svatý stav, kdy do těla posedlého vstupuje bohyně Kálí. Věřící proto takto posedlé uctívají a žádají od nich požehnání, pokud však do určité doby posedlost člověka neopustí, pak je povolán místní vymítač.

Exorcismus v křesťanství

V Novém zákoně je Ježíš Kristus popisován jako ten, který léčí a uzdravuje. Uzdravování se v tomto případě chápe jakožto vymítání. Za jistý druh exorcismu lze považovat i akt vzkříšení mrtvého. Víry ve zlé duchy a osvobozování člověka z jejich vlivu tvoří součást křesťanské nauky.

Moc vyhánět zlé duchy získávají od Ježíše i jeho učedníci, kteří tak měli konat ve jménu Božím.

Nový zákon rozlišuje mezi démonem a Ďáblem. Zatímco Ďábel je vnímán jako pokušitel a konkrétní bytost, pak démoni jsou rozličná stvoření ovládající nečisté síly, které dokážou vstoupit do lidí a zvířat a způsobovat jim následně různé psychické i fyzické obtíže.

Mezi další účinné prostředky proti zlu jsou v církvi považovány svěcená voda, Ježíšovo jméno a požehnané předměty. Dodnes je exorcismus součástí liturgie. Jakožto malý exorcismus se označuje obřad, během kterého se katechumen (čekatel křtu) zříká ďábla a všeho zlého. Pro vykonání tzv. velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista. Průběh takovéhoto velkého exorcismu stanovuje nově revidovaná část Římského rituálu De exorcismis et supplicationibus quibusdam. Katechismus katolické církve píše, že exorcismus "je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi". V praxi dnešních dní se dbá na to, aby "posedlost nebyla zaměněna s psychickou chorobou".

Exorcista je kněz, který je biskupem pověřen na určitou dobu tím, aby na území diecéze prováděl exorcismus. Při tomto velkém exorcismu je třeba dodržovat přesně stanovené předpisy církve a postupovat prozíravě. Takovýto exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění se z ďábelského vlivu, skrze duchovní pravomoc, církvi svěřené Ježíšem. Dříve, než se přistoupí k exorcismu je potřeba se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo o nemoc. Léčení psychických chorob patří do oblasti lékařské vědy.

Rituál vymítání zlé síly

Každý exorcista má vytvořený svůj vlastní postup rituálu. Vymítání může trvat několik minut, hodin nebo i dní. Rituál samotný se pak většinou koná v kostele či na jiném posvěceném místě. Kněz by měl být oblečen do speciálního roucha, obvykle s fialovou štólou. Celý proces se zahajuje dlouhými modlitbami, poloha postiženého může být v této chvíli různá, určuje ji kněz. Po ukončení rituálu se místo, kde se vymítalo, pokropí svěcenou vodou a je pronesena závěrečná modlitba. Sezení se opakují do té doby, dokud temné díly člověka naprosto neopustí.

Islám a exorcismus

Součást islámu tvořil exorcismus od počátku a některé pasáže v Koránu hovoří o posedlosti zlými bytostmi. Podle učení islámské víry může člověka posednout ďábel nebo démon, ale také džin. Džin je inteligentní ohnivé stvoření. Prorok Mohamed a jeho stoupenci vyháněli tyto zlé bytosti pomocí veršů z Koránu a prosbami k Alláhovi.

Buddhismus a exorcismus

Již od raných dob buddhismus obsahoval některé úkony a rituály, které měly chránit člověka před nebezpečím zla a vyhánět vlivy zlých sil. Na Srí Lance a v dalších zemích jihovýchodní Asie se zpívají texty, tzv.  theravády, které jsou spojeny s exorcizujícími obřady tzv. parittami. Mnohé z nich jsou připisovány přímo Buddhovi. Jedná se o veřejné obřady, které mají odvrátit zlo, ohrožující společnost. Textů se užívá k osobní ochraně proti nemocem a neštěstí. Krom toho se pořádají ještě další obřady zvané ďábelské tance, které mají sloužit k zahnání nemoci nebo neštěstí. K obraně proti zlu se také užívá manter a jiných formulí, kterým je připisována moc.

Taoismus a exorcismus

V taoismu vykonávají obřady spojené s exorcismem kněží, z nichž každý má dle jednotlivých řádů moc nad démony. K takovýmto obřadům patří uzdravování nemocného, čištění prokletých domů a léčení posedlých. Médium, které je posedlé, se uvede do transu, v němž se stává reproduktorem božských rad či slov zemřelého příbuzného, kněz tato slova interpretuje.

Exorcismus z pohledu psychiatrie

Dle běžného pohledu psychiatrie nic jako „stav posedlosti" neexistuje. To, co exorcismus označuje jako posedlost, má přirozenou příčinu v nějaké duševní chorobě. Z tohoto pohledu je exorcistům často vytýkáno, že se věnují duševně nemocným a náboženským hysterikům a svými postupy jejich stav ještě nadále zhoršují. Méně obvyklý pohled, který není v přímém rozporu s náboženským pohledem a tradicí uvádí, že diferenciální diagnostikou lze rozlišit posedlost a duševní chorobu. Dnes se uznává, že řada stavů v minulosti považovaných za posedlost, za ni byla považována mylně.

Psychoterapie

V některých metodách terapie, zvláště skupinové, jsou klientovi zprostředkovány prožitky o maximální intenzitě, které mají otřást rigidními patologickými strukturami jeho osobnosti.

Psychedelická terapie

Psychedelické léčení se skládá z období přípravného, samotného psychedelického sezení a následné podrobné diskuze.

Množství času, které se věnuje dosažení cíle, závisí na osobnosti klienta, charakteru potíží a typu látky, která bude použita. Účelem přípravné fáze je zjistit co nejvíce informací o povaze potíží klienta a jeho anamnéze. Důležitou součástí terapie je také navázání důvěryhodného vztahu mezi terapeutem a klientem. Klientovi jsou také podány detailní informace o tom, jaká droga mu bude podána a jaké jsou její účinky. Probírají se také možné klady a zápory a typy zážitků, které může látka vyvolat. Terapeut by měl klientovi vysvětlit filozofii léčby, obecnou strategii a pravidla, na kterých se sezení řídí. Na konci sezení by měl podpisem klient potvrdit, že byl informován a s podmínkami souhlasí.

Samotné psychedelické sezení by se mělo konat v chráněném prostředí, kde klient není rušen žádnými vnějšími vlivy a má neomezenou svobodu projevu.

Prostředí, ve kterém se sezení odehrává, by mělo být pohodlně a vkusně zařízené, domácké. Je-li to možné, tak by se mělo jednat o prostředí přírodní. Návrat k přírodě je totiž důležitou součástí psychedelické terapie. Koupelna i toaleta by měla být lehce dosažitelná. Významnou součástí terapie je hudba.

Před sezením samotným se navodí klidná, uvolněná a meditativní atmosféra.

Klient by po podání psychedelické látky zůstat ve vodorovné poloze. Oči zastíněné a sluchátka na uších. Při podání nízkých dávek je možné provádět externalizovaná sezení, při kterých má klient oči otevřené, užívá se takto například psychedelik MDA nebo MDMA. Během takovýchto sezení je možné vylepšit a zjemnit smyslové vnímání, prohloubit mezilidské vztahy a vnést spirituální prvky do každodenního života.

Zcela základním a zásadním bezpečnostním pravidlem pro psychedelická sezení je, že veškerý materiál, který se z nevědomí uvolnil, je třeba bezvýhradně prožívat, integrovat a akceptovat. V průběhu intenzivního psychedelického zážitku by verbální kontakt měl být minimální. Klient má oči většinu času zavřené, krom přestávek na toaletu. Terapeuti by měli být neustále přítomni, vybírají hudbu a zařizují vše, co souvisí s externí realitou. Ve chvíli, kdy farmakologické účinky psychedelika odeznívají, by měl terapeut s klientem krátce pohovořit a zjistit charakter jeho zážitků.  Ve většině případů je spontánně problém, který se vynořil vyřešen.

Na konci sezení nebo následující den by měla následovat podrobná diskuze o prožitku, ta umožní snadnějšího integraci materiálu. V tomto ohledu je také vhodné a užitečné, napíše-li klient o sezení zprávu, nakreslí nebo namaluje obrazy, či se po sezení oddá meditaci. V třetí fázi, po skončení sezení následuje obvykle několik rozhovorů, při kterých klient svůj zážitek rozebírá a terapeutem nebo terapeuty a snaží se najít co nejlepší způsob jeho integrace do svého běžného života. Další možnost je sdílení zážitků ve skupině nebo umělecké vyjádření. V případě, že se psychedelik užívá v klinické praxi, pak by to mělo být vždy v rámci týmové práce.

Náboženský ekvivalent takovéto terapie lze vidět v exorcismu. V průběhu vymítání jsou nasazeny intenzivní a působivé prostředky, které mají člověku umožnit radikální změnu.

Kritika exorcismu

Pro ateisty je existence duchovních bytostí a principu stavu posedlosti nepřijatelný. To, co je chápáno a popisováno v náboženství jakožto posedlost, je z pohledu ateistického, ale i lékařského vnímáno jako následek psychické poruchy nebo poškození funkce mozku.

Exorcismus z tohoto pohledu nemá žádné reálné odůvodnění a jeho praktické účinky neexistující.

Ke kritice těchto obřadů přispívají i případy, kdy došlo během vymítání k poškození klienta či dokonce následnému úmrtí. Kritici považují takto zemřelé za oběti nesmyslných náboženských představ. Podle zastánců ideje vymítání zlých sil však smrt nebyla způsobena přímo exorcismem, ale chybami během provádění obřadu, podobně jako dochází k úmrtím při lékařských úkonech a operacích.

Zajímavosti o exorcismu

• V Polsku od roku 2012 vychází časopis věnovaný výhradně exorcismu. Jde o světově unikátní časopis. Magazín tak navazuje na módní vlnu zájmu o zahánění démonů, která v Polsku v posledních letech nabyla velkých rozměrů. Nárůst počtu případů údajnou posedlosti ďáblem v silně katolické zemi byl zaznamenán hned od pádu komunismu.
• Film „Vymítač ďábla" je dnes legendární nejen mezi fanoušky hororu. Jedná se o snímek z roku 1973, který je díky schopnostem tvůrčího týmu obdařen scénami, které budí děs a diváka donutí zadržet dech či přivřít oči. Kýčovitost je potlačena a silou filmu je jeho příběh a ztvárnění. V zádech Vás bude mrazit i dnes. Během svého prvního uvedení v kinech film zvedl vlnu překvapení, rozhořčení i nadšení.
• Mezi vymítající prostředky, které mohou používat i neexorcisté patří svěcená voda, olej a sůl. Pokropení svěcenou vodou poskytuje ochranu před zlem, dává Boží ochranu. Olej napomáhá odvrátit moc démonů a dalších temných sil. Sůl pomáhá vyhánět démony z místa, chrání před jejich přítomností. Sůl se sype na práh domu nebo obydlí a do čtyř rohů místnosti. Někdy se užívá také vykuřování místnosti posvěceným kadidlem.