Spiritismus a vyvolávání duchů: zábava, nebo hazard?

Populární byl spiritismus především v druhé polovině 19. století, a to zejména v rámci anglosaských zemí. Po opadnutí první vlny zájmu o tuto víru a nauku dochází k mírnému poklesu a opětovnému rozmachu a zájmu o spiritismus v období po první světové válce. Ke známým propagátorům a stoupencům spiritismu patřil například spisovatel a lékař sir Arthur Conan Doyle. Spiritismus je v současné době hojněji rozšířen zejména v zemích Jižní Ameriky, a to především v Brazílii.

V rámci českých zemí se spiritismus rozšířil a stal populárním zejména v Podkrkonoší, v Nové Pace, Jilemnici a dalších místech. U nás byl zřejmě jeho nejvýznamnějším představitelem Karel Sezemský.

Allan Kardec - zakladatel spiritismu

Narodil se v roce 1804 v Lyonu. Rodinná tradice ho předurčovala k tomu, že se měl stát úředníkem či advokátem, k tomu však nedošlo, neboť jeho zájem o filozofii a přírodní vědy převážil. Studoval ve Francii i ve Švýcarsku, pracoval na poli medicíny a usadil se v Paříži. Do této doby žil a působil pod svým původním jménem Rivail, jméno Allan Kardec přijal až na základě jedné ze spiritistických seancí.

Informace, které na základě těchto seancí získal, sepsal poté v díle „Kniha duchů", která byla vydána právě už pod jménem Allan Kardec. V roce 1858 pak založil i časopis na téma spiritualismu a záležitostí s ním spjatých – Revue spirite. Tento časopis se pak stal nejvýznamnějším zdrojem informací o spiritismu nejen ve Francii, ale i v dalších zemích. Kontaktoval i další média ve světě a na základě informací od nich získaných vydal postupně Knihu médií, Evangelium dle spiritismu, Genesis, Nebe a peklo. Dalšími autory, ze kterých spiritismus čerpá, jsou například Cammile Flammarion,  Chico Xavier, Andre Luiz a další autoři.

Víra spiritismu

Spiritismus nepřikazuje ani nenařizuje, čemu je dobré a vhodné věřit. Knihami na téma této nauky se řídit vyznavač nemusí, jedná se jen o jakési možné vodítko, není třeba se ničemu násilně podřizovat. To, jak chápeme život a svět, záleží čistě na našich individuálních zkušenostech a znalostech.

Určité formy komunikace a navazování spojení s duchovním světem jsou známé lidstvu po celou dobu jeho existence. Spirituální bytosti, duchové či andělé navštěvují lidstvo již od nepaměti, aby jim předali své moudrosti, znalosti a učení.

Co a kdo jsou duchové podle spiritismu

Duchové jsou bytosti vědomé si svého bytí, jsou individuální a svébytní jedinci. Duch je sice bytost nehmotná, zároveň však oživuje člověka a jeho tělesnou schránku. Duch dává předurčení, vědomí, touhu i chtění. Opustí-li tato bytost své fyzické tělo, pak toto tělo ztrácí všechny své předešlé schopnosti, stává se pouze nehybnou hmotou podléhající rozkladu, zatímco duch se stává volným duchem a přináší si sebou všechny pocity a dojmy, jimiž si v pozemském životě prošel. Každý duch je pak po smrti veden tam, kam náleží na základě svých předešlých skutků. To, jak se choval a jakou povahu měl člověk, takový je i jeho duch v astrálním světě, proto při navazování kontaktů s duchy se setkáváme s bytostmi čistými, mravnými a vznešenými, stejně tak jako se zlými, nevědomými a jim podobnými. Duchové sebevrahů a osob zavražděných odcházejí do záhrobního života s velkými bolestmi.

Animismus

Animismus není nijak světově ucelený a sjednocený. Spiritismus je blízký svojí vírou v existenci duší. V animistické společnosti existuje vždy osoba, která má schopnost komunikovat s duchy a jinými obdobnými bytostmi. Základem animismu je víra v to, že vše na naší zemi je živé, uvědomují si, že člověk je spjat s přírodou, a tak některé věci nemůže provádět beztrestně a bez následků. Animisté věří, že duše zemřelých žijí dál a tak s mrtvými zacházejí co nejuctivěji. Toto náboženství však nevěří ve spásu duše, v pozemském světě se nesnaží žít bez hříchu, ale tak, aby přežili.

Spiritismus v Čechách

V Čechách se spiritismus rozšířil hlavně v oblasti Podkrkonoší a mezi jeho nejvýznamnější představitele v našich zemích patří Karel Sezemský. Spiritismus je založen na přesvědčení, že duše jedince přežívá i po jeho smrti. Moderní spiritismus má svůj původ v USA. Vyvolávání duchů bylo nejprve módní vášní a posléze se stalo manifestací náboženské vlny a rozšířilo se do Evropy.

Karel Sezemský byl spisovatelem a nakladatelem v Nové Pace, byl jedním z hlavních vůdců a organizátorů českých spiritistů a působil také jako redaktor Spiritistické knihovny. Rodiče Karla Sezemského byli Češi, narodil se však ve Štýrsku a vyučil se. Se spiritismem se setkal poprvé při svém pobytu v Praze, při svojí práci se tu blíže seznámil se spiritistickým učením. V kroužku spiritistů v Praze „Na Poříčí" byl nejprve odmítnut, ale v roce 1897 započíná svoji literární činnost a v roce 1900 začal redikovat časopis „Posel záhrobní", který vycházel bez přestávky až do roku 1939. Po sňatku se přestěhoval do Podkrkonošší, kde začal organizovat spiritisty z místních vesnic a samot.

Na samotě za Štitkovem pak koupil v roce 1907 pozemek umístěný mezi lesy, kde společně s Josefem Čivným postavili domek, který nese až do dnešních dnů název „Na Duchárně". Zde Sezemský sepsal většinu svých spisů a prací. Na tomto místě chtěl také založit spiritistické hospodářství, tato myšlenka se však ukázala být předčasná a nedokončil ji reálným stavem. Navazoval i další kontakty se spiritistickými kroužky v Rakousku, Francii, Jugoslávii a Německu. Karel Sezemský byl svým založením apolitický a odmítl i vojenskou službu, za to byl za doby Rakouska-Uherska vězněn. Byl abstinent, nekuřák a vegetarián. Poté, co prodal usedlost „Na Duchárně" působil v Nové Pace, tam však v roce 1904 vydává Okresní hejtmanství zákaz pořádání spiritistických akcí a schůzí. I přes veškeré zákazy, pronásledování a sankce, byl spiritismus stále populárnější. V roce 1910 bylo otevřeno v Nové Pace Muzeum spiritismu a 1918 potom uvedeno i divadelní představení Na Prahu věčnosti na spiritistické téma.

V době první republiky Karel Sezemský stále dále rozvíjel svoji aktivitu publicistickou i přednáškovou, a to jak u nás, tak i v zahraničí. Navštívil svoji vysněnou Francii, kde poznával především francouzský venkov a Paříž. Setkal se s krajany, kteří odebírali jeho časopisy a knihy. Navštívil zde spiritistický dům Allana Kardeca, zakladatele spiritismu, a hvězdárnu, dům a hrob astrologa Flamariona. Po jeho návratu se jeho zdravotní stav zhoršoval, a tak práci v nakladatelství převzali převážně členové jeho rodiny, kteří už předtím se Sezemským v nakladatelství vypomáhali a pracovali. Karel Sezemský zemřel ve věku nedožitých 77 let. Smutečního obřadu se účastnilo množství spiritistů z různých míst. Po jeho smrti vedla nakladatelství jeho manželka, avšak po ne příliš dlouhou dobu. V nastálém období okupace nebylo spiritismu vůbec přáno, v roce 1939 pak činnost nakladatelství zcela končí a 1941 je gestapem zabaven veškerý písemný materiál v ohledu spiritismu. Krátce po těchto událostech umírá i paní Sezemská.

Význam Karla Sezemského spočíval především v jeho autorské a vydavatelské činnosti. Jeho spisy je možné rozdělit do dvou základních tematických okruhů. První část spisů je skutečně spiritistická, např. „Jak zřizovat spiritistické kroužky" a „Novodobý spiritismus". Dalším okruhem jsou spisy, které se snaží informovat o jiných, příbuzných duchovních naukách a dále o nejrůznějších jevech se spiritismem souvisejících. Tyto knihy nesou názvy „Léčení magnetismem" a „Hypnotismus a sugesce". O těchto jevech však jen teoreticky nepsal, ale některé z nich i sám praktikoval. Jeho význam pro rozvoj spiritismu je i v činnosti organizační. Na prvním sjezdu spiritistů v Praze vystoupil v roce 1895 a od tohoto času se stal aktivním účastníkem všech těchto sjezdů a schůzí. Jeho přičiněním bylo v roce 1912 založeno Bratrské sdružení českoslovanských spiritistů, navrhl i jejich znak. Pokusil se o založení spiritistické komunity. Spiritismus šířil nejen v našich zemích, ale i v rámci Rakouska, Německa, Jugoslávie, Francie a v Americe.

Seance a vyvolávání duchů

Vyvolávání duchů jako takové není součástí spiritismu tak, jak je v dnešní době chápán. Na základě různých informací je však se spiritismem obvykle toto konání spojeno. Z hlediska magie se však jedná o jeden z nejnebezpečnějších rituálů vůbec.

Na vyvolávání duchů existuje mnoho metod a postupů. Někdo používá spiritistickou tabulku, kde duch ukazuje na jednotlivá písmenka, a tak odpovídá na otázky. Dalším možným postupem je využití plamene svíčky nebo klíče na provázku jakožto kyvadla či kyvadla samotného. Jedno mají všechny tyto metody společné. Duch se projevuje skrze nějaký předmět, nikdy se nezjeví a nemluví sám. Lidé obvykle sedí v kruhu a drží se za ruce. Při dalších spirituálních seancích může být přítomno tzv. médium, které jediné se na ducha napojí a duch komunikuje poté skrz něj.