Žítkovské bohyně a jejich tajuplný osud aneb jak to bylo doopravdy?

Žítkovské bohyně a jejich umění fascinovalo lidi už v minulosti. Tajemna, které tyto ženy obklopovalo, se lidé sice báli, avšak v těžkých chvílích za nimi chodili pro pomoc či radu. Jejich příběh je živý dodnes, i když už žádná z nich není mezi živými. Vznikly o nich různé knihy, divadelní představení nebo filmy, ale jak to bylo doopravdy? Kdo to skutečně byly žítkovské bohyně, co uměly a čím je dodnes Žítková tak tajemná?

Dnešní vesnice Žítková bývala osadou v hornaté, nehostinné a drsné oblasti Moravských Kopanic. Tento kraj se nachází daleko v kopcích Bílých Karpat v samém koutu Moravského Slovácka na pomezí Moravy a Slovenska. Kromě Žítkové se na Kopanicích nachází také obce Vyškovec, Starý Hrozenkov, Lopeník a Vápenice.

Žítková je místo, kde se čas zastavil

Kraj to vždycky býval chudý, neúrodný a drsný. Všude, kam jen oko dohlédlo, byly samé hluboké lesy, pak rozlehlé pastviny a dál už jen nehostinné hřebeny hor. A sem tam se v krajině vynořila osamělá prostá chalupa. Stavení a samoty zde byla roztroušené po stráních.

Lidé zde žili poměrně zaostalým způsobem života. A byli stejně drsní jako zdejší krajina. Půda zde byla kamenitá a neúrodná, udržely se v ní jen ty nejodolnější plodiny jako žito či brambory. Úroda byla skrovná, práce i peněz málo. Na druhou stranu zde místní žili v naprostém souladu s přírodou a uměli využívat všechny její zdroje tak, aby přežili.

Moravské Kopanice představovaly oblast, která byla vždy izolovaná od okolního světa a jakoby zapomenutá. A právě proto si toto místo udrželo svůj ráz až do dnešních dob, svou svébytnou kulturu, zvyky i nářečí. Čas jako by tu na svazích Bílých Karpat plynul pomaleji, nebo se spíš zastavil o sto let za zbytkem okolního světa.

Žítkovské bohyně byly vědmy a kořenářky, které nahrazovaly lékaře

Svébytná zde byla také víra, protože se tu křesťanství mísilo s mnohem staršími vlivy. Ještě donedávna byly Moravské Kopanice, a zejména osada Žítková, sídlem silné tradice lidové magie. Některé ze zdejších žen totiž byly obdařené výjimečnými schopnostmi. Říkalo se jim bohyně a jejich umění bohování nebo bohyňování. Dokázaly léčit, pomáhat od nejrůznějších problémů a obtíží, dokonce i nahlížet do budoucnosti. Využívaly k tomu hlavně sílu léčivých bylin, které často sbíraly za svitu měsíce, aby podpořily jejich účinek.

Ačkoliv tedy místní silně věřili v boha, pomoc v nelehkých životních situacích všedních dnů, od problémů i zdravotních obtíží hledali u bohyň. Ty jim pomocí přírodního léčitelství a dalších svých schopností uměly pomoct.

Jak daleko sahá historie bohování v osadě Žítková nelze s určitostí říct. Oblast byla osídlena až poměrně nedávno, někdy na počátku 18. století. Nicméně lidové léčitelství mělo v okolí podstatně delší tradici. Jelikož lékař byl daleko a chudí vesničané si jeho péči nemohli dovolit, spoléhali právě na různé kořenářky, vědmy či právě na žítkovské bohyně. Po kopcích roztroušené samoty na Kopanicích obývalo hned několik takových žen. Známá jsou například jména Belohlavá či Pagáčena a její dcera zvaná Fuksena.

Léčitelské schopnosti bohyň ze Žítkové byly vyhlášeny široko daleko. Hojně je navštěvovali lidé chudí i bohatí z okolí, ale také z celé Moravy, Čech, Slovenska nebo dokonce z Vídně. A pro radu k nim chodívaly i ostatní léčitelky a kořenářky z okolí ve chvíli, kdy už si samy nevěděly rady. Ti všichni se vydávali za bohyněmi do jejich příbytků vysoko ve strmých strání Bílých Karpat, kde v ústraní ženy žily.

Žítkovské bohyně léčily za pomoci andělů: Podvod nebo šikovnost?

Jejich bohování spočívalo ve schopnosti léčit nejrůznější neduhy pomocí léčivých bylin a zaříkání. Prý uměly dokonce čarovat, dívat se do budoucnosti a věštit. Díky tomu také mohly radit a pomáhat ostatním při nejrůznějších problémech a trápeních všeho druhu.

Aby k nim lidé žádající pomoc trefili, ale také aby se předem o příchozím něco dozvěděly, využívaly žítkovské bohyně mladé dívky a děti, takzvané anděly. Čekali ve Starém Hrozenkově na zákazníka, ujímali se jej a odváděli k bohyni. Cestou se obratně, ale přitom nenápadně vyptávali na jeho život i potíže, se kterými za vědmou míří. Od bohyně k tomu byli dobře proškoleni a instruováni. Andělé tak zjistili, co potřebovali, navedli klienta na správnou cestu k bohyni oklikou a sami přitom kratší cestou doběhli informovat bohyni.

Bohyně tak byla na zákazníka připravená ještě předtím, než se u ní objevil. Zároveň si díky tomu, co o něm věděla, získala jeho důvěru. Právě ta spolu s vírou v nadpřirozené schopnosti bohyně byly nezbytné k tomu, aby se zákazník bohyni otevřel, byl upřímný a také věřil v to, že mu bohyně skutečně může pomoci. 

Bohyně si mnohé vytrpěly za nacistické i komunistické éry

Žítkovské bohyně se vyznaly v bylinkaření a dokázaly umně využívat léčivé účinky všech bylin. V mnoha případech také zvládly zastoupit lékaře, uměly napravovat zlomeniny či vykloubeniny a další úrazy. Stejně tak ovládaly dovednosti porodních bab.

Kromě toho je lidé vyhledávali, aby vyhledaly zloděje, pomohly k získání majetku či lásky. Žítkovské bohyně k bohování využívaly lití vosku spolu se zaříkáváním. Na základě toho dokázaly předpovědět budoucnost i najít řešení nejrůznějších problémů. Vařily lektvary z bylin i speciálně upravené koláčky s léčivou mocí.

Své umění dobře strážily a předávaly z generace na generaci. Do tajů léčení a věštění obvykle zasvětily prvorozenou dceru, pokud pro to měla vlohy. Díky svým schopnostem vzbuzovaly žítkovské bohyně posvátnou úctu i strach. Zatímco jedni je vyhledávali a spoléhali na jejich pomoc i rady, jiní se snažili tuto lidovou tradici vymýtit. Mezi nepřáteli vědem a léčitelek byli zejména církevní hodnostáři.

Inkvizice a obávané čarodějnické procesy se sice chudé a zapomenuté oblasti Moravských Kopanic vyhnuly, přesto byly místní bohyně trnem v očích některých místních duchovních, například hrozenkovskému knězi Josefu Hoferovi. Na tamní farnosti působil od roku 1910 a žítkovské bohyně se snažil všemožně očernit. Vyčítal jim, že zneužívají důvěry ubohých a bezmocných lidí. Avšak možná právě díky těmto snahám vymýtit praktiky žítkovských bohyň se o nich zachovalo poměrně dost informací v různých spisech.

Konec bohyní na Žítkové: Poslední žítkovskou bohyní byla Irma Gabrhelová

Ještě větším nepřítelem tradice lidového léčitelství a bohování byla pozdější komunistická éra. V té době bylo postihováno v podstatě vše, co vybočovalo z řady a bylo jiné, navíc těžko uchopitelné a ovladatelné. Žítkovské bohyně se mohly zdát také jako nástroj katolických kněží k ovládání věřících.

Druhá polovina 20. století byla rovněž ve znamení šíření vzdělanosti a vědeckých poznatků. Postupně se upouštělo od tradicí a lidová magie pomalu, ale jistě zanikala. Poslední bohyní z osady Žítková byla Irma Gabrhelová, spolu se kterou však v roce 2001 odešlo z našeho světa i tajemství magie zdejších žen. Nyní už jsou žítkovské bohyně pouze ve vzpomínkách lidí, jejich příběh však nadále žije i díky různým knižním, divadelním i filmovým zpracováním tohoto tématu.

Prvním zpracováním příběhu o bohyních je vlastně spis kněze Hofera s názvem „Bohyně na Žítkové“. Většina lidí však o magii v Kopanicích ví díky románu „Žítkovské bohyně“ Kateřiny Tučkové. Jde o tajuplný příběh, který je však pouze inspirovaný životem takzvaných bohyní, nejde o historická fakta.

Mnohem blíž realitě je kniha „Žítkovské bohyně. Lidové magie na Moravských Kopanicích“, která staví na poznatcích terénního výzkumu mezi posledními žijícími bohyněmi z 90. let minulého století. Autorkou knihy je Dagmar Dobšovicová Pintířová. Známá je také kniha Žítkovské čarování od Jiřího Jilíka, který se setkal s jednou ze žítkovských bohyní.

Tip na výlet – Žítková

Tak jako v minulém století jezdili za bohyněmi pro radu lidé ze široka daleka, v současnosti je tomu nejinak. Turisté si však nejezdí pro radu či vyléčení. Láká je poznat osud bohyní a chtějí poznat osadu Žítková, ono tajemné a drsné místo, kde ještě v nedávné minulosti ženy s úžasnými schopnostmi působily.

Zajímá toto téma i vás? Pak se vydejte do oblasti Moravských Kopanic. Procházka po Žítkové a okolí trvá asi dvě hodiny a zastavíte se na několika místech. Navštívit můžete dokonce i dům, kde bydlela poslední z bohyň, Irma Gabrhelová. Současní majitelé jej nechali zrekonstruovat do podoby z dob, kdy do něj chodili lidé prosící bohyni o pomoc.