Jak se zbavit závisti jednou provždy?

Zdroje závisti mohou být velmi různé, může být i součástí projevů méněcennosti. Závist je v dnešní době do jisté míry i životním stylem, například reklama je mnohdy založena na principech probouzení závisti. Sdílení na sociálních sítích také může často k jistému závidění vést.

Závist je mocnou hnací silou hospodářství vyspělých i rozvojových zemí. Dalším znakem dnešní kultury, který probouzí závist, je pochopitelně epidemie touhy po slávě a bohatství. Kultura světa celebrit je v podstatě světem postaveným na závisti, neboť zobrazuje lidi, kteří stavějí na odiv něco, co je pokládáno okolím za žádoucí.

Závist má tedy paradoxní postavení jako hřích, který je v dnešním světě nejvíc nenáviděný a zároveň nejvíc pěstovaný. Jsme v zajetí kultury, jež morálně odmítá závist, a přesto ji na druhou stranu až neúprosně vyvolává. Nechceme být závistiví, na druhou stranu život spousty lidí je na závisti založen.

Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás však také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené, a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme mezi sebou i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů.

Závist jako projev vlastního sebehodnocení a pocitu méněcennosti

Závist je hodně také o sebehodnocení a schopnosti sebeocenění. Když máte o sobě dobré mínění, jste si vědomi toho, že co máte, to si také zasloužíte, a využili jste maximum z toho, co vám život nabídl, pak většinou nemáte ani potřebu druhým něco závidět.

Problematičtější je však situace přesně opačná, kdy sami sobě vyčítáte, že jste některé šance ve Vašem životě nevyužili, kdy sami sobě vyčítáte, že nejste dostatečně bohatí, úspěšní nebo atraktivní. Takovéto nespokojenosti a negace pak člověk potřebuje někam nasměřovat a odtud už je jenom krůček k závisti a užírání se úspěchem druhých.

Závist jako inspirace

Závist však není jen negativní emocí, pokud se na ni podíváme z druhé strany. Odmyslíme-li si její negativní dopady, pak ji můžeme uchopit, jako velice cenný inspirační zdroj. Pokud druhému něco závidíme, pak obvykle začneme přemýšlet i o tom, proč? Pokud bychom dospěli k názoru, že toužíme po něčem obdobném, co ten druhý má, pak dalším logickým krokem je i přemýšlení o tom, jak toho dosáhnout. Mnohdy se tak prvopočáteční závist může stát cenným průvodcem na cestě k vysněnému cíli. Přeneseně řečeno nebudeme sousedovi přát, aby mu koza chcípla, ale sami budeme více uvažovat o tom, jak si takovou kozu dostupnými a morálně přijatelnými způsoby pořídit.

Závist jako součást životního stylu

Závidění si majetku a životního stylu je staré jako lidstvo samo. Televizní reklamy i reklamní poutače si mnohdy zahrávají právě se závistí. Je sice možná na první pohled prazvláštní, ale funguje to. V českých zemích se závidění si traduje trochu jako jakýsi národní trend.

Jak překonávat závist

• Golemanova technika sebeuvědomění

Tato technika nás učí, že není nutné zůstat otrokem negativních emocí a negativních impulzů. K vypořádání se s nimi nám stačí uvědomit si, kde se tato emoce bere. Pokud pocítíte chuť závidět, pak si zkuste uvědomit, proč tomu tak je. I když jde například o to, že Vámi vysněnou pozici získal někdo jiný, pak v případě, že si toto uvědomíte, pak Vás daná skutečnost bude jen mrzet, ale nebudete cítit negativní emoci závisti. Je možné, že tímto způsobem dospějete postupně i k přejícnosti.

• Udržujte různorodá přátelství

Nalézt dobrého přítele není vždy jednoduché, ale možné to je. Každý kamarád nemusí být rovnou přítel. S některými lidmi se můžete dělit o své úspěchy i soukromí, avšak s jinými zajdete jen na odpolední kávu či vycházku. Čím větší okruh různých lidí kolem sebe však budete mít, tím větší a ucelenější pohled na život získáte.

• Pozor na sociální sítě a sociální media – naučte se je užívat správně

Ať už vědomě či na nevědomé úrovni lidé soutěží o to, kdo z nich bude mít vice přátel, "lajků", kladných příspěvků a podobně. Je to však povětšinou hra a chimera, počet facebookových přátel a skutečných lidí, kteří vás dokáží v životě podržet, je velmi rozdílný.

Naučte se si ze sociálních sítí brát to, co Vás opravdu zajímá a co pro reálný život skutečně potřebujete. Orientujte se na návody, rady, tipy, přínosné diskuzní skupiny atd.

• Dobré zprávy sdílejte s opatrností

Chcete-li se o něco úspěšného podělit, pak to udělejte, ale mějte dobrý přehled o situaci, ve které to říkáte. Mnoho lidí se naučilo závidět z toho důvodu, že jim někdo jiný "vmetl do očí", že to, co mají oni, vy jen tak snadno nezískáte. Mějte na paměti, že i blízký kamarád by s Vámi mohl přestat mluvit jen proto, že jste mu v nevhodnou dobu svěřili svůj úspěch. Chtít se pochlubit za každou cenu může narazit na zeď nepochopení.

Citáty o závisti

Blesky bijí do nejvyšších vrcholů.
Quintus Horatius Flaccus

Člověk nerad vidí druhé šťastnější než je sám.
Sebestian Roch Chamfort

Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno, aby mu záviděli.
Mark Twain

Důkaz neobyčejných předností je, když ti, kdož vám závidí, jsou nuceni vás chválit.
Francois Duc de la Rochefoucauld

Hloupost závidí bohatému a posmívá se chudému.
Přísloví

Kdo si ze závisti vypláče jedno oko, ze vzteku nad tím si vypláče i to druhé.
Indické přísloví

Jenom krásný den chválí všichni, neb jej mohou chválit bez závisti.
Miguel de Cervantes y Saavedra

Láska a závist člověka trápí, ostatní city ne, protože netrvají tak dlouho.
Francis Bacon

Závist je jen forma chvály.
John Gay

Závist si nikdy neudělá svátek.
Francis Bacon

Závist podle křesťanské tradice

Závist úzce souvisí s naší nespokojeností s vlastním údělem, kdy si zároveň přejeme mít takový úděl, jaký má někdo jiný. Při závisti pociťujeme trýznivou bolest, která sžírá člověka zevnitř. Závist je zrádná v tom, že nedopřeje člověku klid a oddech, zbavuje ho radosti z toho, co by jinak člověku činilo potěšení.
Hříchy jsou podle křesťanské tradice špatné proto, protože nám brání radovat se ze světa a života náležitě. Závist je něčím, co je naprosto nezáviděníhodné.

Jedním ze způsobů podle křesťanství, jak zvítězit nad závistí, je naučit se vidět lidi tak, jak Job viděl sebe: jako v podstatě ubohého, nahého, zranitelného a prázdného, nicméně obdarovaného dary, na
které nemám právo, ani jsem si je nezasloužil. Pak už je poněkud snazší přiznat si takový dar a radovat se z něho, aniž bych se přitom na někoho hněval.

Job, ač muž spravedlivý, byl znenadání stižen velikým neštěstím, kdy byl připraven nejen o majetek a o své děti, ale nakonec i o zdraví. Manželka, která mu zůstala, jej vyzývala, aby za toto dění zlořečil Bohu, tot on však odmítl. Přišli za ním čtyři přátelé. Nejdříve Joba utěšovali. Pak tři z nich Joba přesvědčovali, že jeho utrpení musí být spravedlivým trestem od Boha za jeho hříchy a že je třeba, aby jich litoval a svůj vztah k Bohu obnovil. Job ale své přátele přesvědčoval, že to musí být jinak, neboť on si není vědom žádného provinění. Job byl zoufalý a v tomto stavu volal Boha, ale spíš jej soudil pro dopuštěné utrpení. Přátelé s Jobem hovořili, on se obhajoval, ale stával se stale zoufalejším. Pak se ale jeden ze čtyř těchto přátel – Elihu, snažil rozsoudit obě strany. Jednak Joba upozornil na jeho výstřelky, ale také připomněl ostatním přátelům, že Bůh je nejen spravedlivý, ale také nejvýše moudrý a sesílá utrpení na spravedlivé proto, aby je zdokonalil. Nemusí být tedy nutně za Jobovým utrpením hříšné jednání. Při potom ukončil sám Bůh, který přistoupil na Jobovy výzvy, ukázal mu však, jak je před ním malý. Job uznal svoji troufalost, kál se a Bůh jeho pokání přijal. Jobovi Bůh vrátil zdraví a Job dostal sedm synů, tři dcery, jednu krásnější než druhou, i veliký majetek. Pak se dožil vysokého věku.

Dalším aspektem křesťanské víry, který zde může pomoci, je její pojetí lidského života jako společenství. Když novozákonní autoři mluví o osobních darech, nechápou je v prvé řadě jako dary pro jednotlivce, nýbrž především jako dary pro celou obec. Dar je dán jednotlivci ku prospěchu všech ostatních, a dary zaujímají své postavení podle toho, jak prospěšné jsou pro ostatní.

Tajemství spokojenosti spočívá v tom, že mám něco, co mi nikdo nemůže vzít a co nikdo nemůže vylepšit. Křesťanství říká, že právě tohle je přítomno v našem spojení s Bohem skrze Ježíše Krista. Apoštol Pavel říká bezprostředně po svém výroku o spokojenosti: „Všecko mohu v tom (Kristu), který mi dává sílu." Znamená to prostě, že může být šťastný a spokojený v každé situaci a za všech okolností. Protože má Boha.