První vztah? Pomozte dítěti zvládnout táborovou lásku

První vztah je často záležitostí léta. Dříve to byla velká táborová láska, dnes tomu není o moc jinak. Život dnešních dětí se sice od těch předchozích generací v mnohém liší, ale určité aspekty první lásky zůstávají. Zčervenání tváří, zrychlený dech a horká krev v žilách. Tato fáze první lásky je podle řady odborníků velmi důležitá. Téměř dospělý při ní mimo jiné totiž ochutná, co s ním dokáže udělat touha. Podle věku se může dokonce jednat o prvního sexuální partnera vašeho dítěte. Vězte, že role rodiče je zde velmi důležitá. Jak podpořit dítě v této životní fázi, aby byla důležitým mezníkem, a ne zničující vzpomínkou?

Kdy je dítě „zralé“ na první vztah?

S trochou nadsázky lze říci, že první vztahy budujeme již ve školce. Nejedna holčička se zde „zamiluje“ do spolužáka a ani chlapečkům nechybí láskyplný pohled na spolužačky. První intenzivnější vztahy však vznikají výrazně později. Řada rodičů se jim brání se slovy: „Na to máš ještě čas,“ ale jediné, čeho dosáhnou je zatajování a vytvoření tabu. A to tlačí. Ať se nám to rodičům líbí nebo ne, děti rostou. Navíc došlo k rozvolnění společenských norem, vyšší informovanosti, otevřenosti v komunikaci, a hlavně existuje lepší příležitost se seznamovat. První „vážnější“ vztahy tedy mohou navazovat i děti kolem 13 let, i když se sexuální aktivitou by skutečně měli posečkat. Jejich těla vypadají téměř dospěle, psychika je ještě ve výcviku. Zde je role rodiče nezastupitelná.

První vztah dítěte: 7 tipů, na co pamatovat

1. Nezesměšňovat! Za žádných okolností si z vztahu vašeho dítěte nedělejte legraci. Uvědomte si, že vaše zkušenosti dítě nemá. Na druhou stranu, věštecké umění je stále ještě většině z nás zapovězena. Budoucí partnerství skutečně může vzniknout již ve školce! Na druhou stranu vztahům nepřikládejte ani „smrtelnou“ důležitost.
2. Buďte příkladem. Dítě ať u vědomě nebo nevědomě kopíruje vzorce chování svých rodičů. Jsou důležití otec i matka (a nemusí nutně žít spolu). Slušnost a vzájemný respekt je důležitý, a to navzdory možným neshodám.
3. Platonická fáze je důležitá! Nechte své dítě „zamilovat“ se. Zároveň mu vysvětlete, že ne každá láska je o neustálém ochmatávání, líbání a nalepení těla na tělo (jak se může zdát z filmů, videí na internetu či časopisů). Někdy jen stačí „poprvé se vést za ruku.“ Nenechte své dítě o tuto fázi přijít. Mladé ženy se naučí vnímat své teritorium a potřeby, muži se naučí trpělivosti. Není to staromódní, naše hormony fungují stále stejně navzdory vnějším změnám společnosti.
4. Mluvte i o sexu. Možná pokrčíte rameny, že vaše dítě přeci ví, jak vznikají děti, ale vězte, že od teorie k praxi je to velký krok. Pornografie ani ilustrační knihy v tomto nepomohou. Naopak mohou u obou pohlaví vytvořit mylnou představu, jak celý sexuální akt probíhá. A to bohužel vede k prudkému snížení sebevědomí. Vysvětlete vysvětlíte, jak to ve skutečnosti chodí a vymažte fámy z internetu.
5. Ochrana. U chlapců i dívek nezapomeňte zdůraznit, že ochrana není jen z důvodu nechtěného otěhotnění, ale zejména jako ochrana před nákazou nemocí. Muži by měli synům ukázat, jak se nasazuje kondom.
6. Antikoncepce? Antikoncepce je velmi kontroverzní téma. Řada lékařů ji předepisuje dívkám bez ohledu na jejich sexuální život. Výsledkem může být zvýšené riziko vzniku problémů při otěhotnění za dalších x let či zdravotní komplikace. Navíc, pokud dívka antikoncepci bere, změní se jí také náhled na výběr partnera (její hormony se zkrátka chovají jako by byla těhotná nebo v přechodu).
7. Nepromítejte své představy a traumata do dítěte. Odpusťte si věty typu: „Ten tě stejně opustí.“ „S tím si nic nezačínej, protože…“ „Pozor, aby…“ Uvědomte si, že se může jednat o vaše strachy (vyvolané nějakým osobním traumatem), které s dítětem a jeho vztahem nemají co společného.
8. Komunikace! Nad vším, co bylo řečeno, vládne umění komunikace. Najít hranici zájmu, rodičovské zodpovědnosti a dostatečné volnosti je umění, které chce trénink. Pokud máte obavy, zkuste je s dítětem komunikovat. Zákazy, citové vydírání ani dvojsmysly zpravidla nefungují (dlouhodobě).

 

První vztah může přinést i první zklamání

Málokdo má to štěstí, že s první láskou vydrží celý život. Existují takové příběhy, avšak běžnou realitou nebývají. První láska je důležitá, protože na ni zpravidla nezapomeneme. Vaše podpora, pokud první vztah nevyjde, bude důležitá, i třeba jen tím, že dítě obejmete beze slov. Opět věty typu: „On/Ona za to nestál/a…“ nepomohou. Nechte dítě vyplakat, vyvztekat, projít si touto bolestivou fází, ale zároveň není třeba v tom dítě dlouhodobě podporovat. Naopak zapracujte na jeho sebevědomí. V určitý moment je třeba se vydat získanou zkušenost zase posunout o krok dál. Může pomoci i sdílení vašeho osobního příběhu. Třeba, že jste někoho milovali a on vás nechtěl.

Perlička na závěr: Líbání jako razítko

Věděli jste, že líbání je jednou z cest, jak naše tělo pozná, že druhý jedinec se k nám hodí? Ne? Je to tím, že tělo vyhodnotí mikroorganismy a „zdraví“ jedince podle složení slin a následně i kompatibilitu s naším tělem. Naučte tedy své děti vnímat, co jim opravdu říká jejich tělo (a ne splašené hormony).

Autor článku: Markéta Palatin