Skutečně je to rozchod? 5 znamení, že je váš vztah definitivně u konce

V každém vztahu se čas od času objeví problémy. I když toho druhého milujeme, musíme někdy čelit nepříjemným situacím a problémům. Ostatně podle psychologů jsou občasné hádky zdravé, stejně jako odlišné zájmy a touha po nezávislosti. Co když se ale odcizíte natolik, že rozchod je jedinou možností?

Vztah, předsudky a rozchod

O vztazích koluje mnoho předsudků a polopravd. Například se říká, že:

• bychom se neměli hádat,
• musíme mít společné zájmy,
• protiklady se přitahují,
• vzdálenost podporuje touhu.

Jenže ne vždy toto všechno musí být pravda. Často to může být i rovná cesta k rozchodu. Zároveň je důležité i to, jak si rozumíte v intimní oblasti. Sexuolové sice uvádějí, že je nutné, aby se v této oblasti muž a žena vzájemně přizpůsobili. Mnohdy je to však nemožné. Jakmile se neshody, v jakékoliv oblasti, rozhoří, pak už může být pozdě cokoliv řešit. A pak nezbývá už nic jiného než rozchod. 

Pomalý nebo rychlý rozchod?

Ač může být náhlý rozchod nečekaný a velice bolestný, někdy to bývá mnohem lepší varianta než dlouhý rozpad vztahu. Člověk pak přemýšlí, kdy se to vlastně zlomilo, jestli nemohl udělat něco lépe, zda nešlo nějak dříve zasáhnout a podobně. Jakmile je rozchod definitivní, většinou se z toho člověk i mnohem dříve vzpamatuje. I když, podle psychologů, trvá minimálně rok než jsme schopni druhého ze své mysli definitivně vymazat. Nebo na něj alespoň v takové míře nemyslet a smířit se s rozchodem. Záleží pochopitelně na intenzitě a délce vztahu, který jsme spolu prožili. 

Je rozchod skutečně nutný?

Každou chvíli se objevují výzkumy, které “spolehlivě” uvádějí důvody selhání ve vztazích. Avšak jedno mají tyto výzkumy společné: prokazují, že společné rysy nemají ve skutečnosti příliš velký vliv na to, jestli váš vztah bude nebo nebude úspěšný. Zde pak přichází ke slovu “kompromis”. Pokud jsou ho oba jedinci schopni, pak ani rozdílné povahy či zájmy nemusí být problém. Naopak odborníci uvádějí, že takové páry snáze a lépe zvládají náročné životní situace, které jim život servíruje.

Přímá cesta k rozchodu

Podle odborníků jsou čtyři druhy chování, která jsou považována ve vztahu za destruktivní. Jde o kritiku, defenzivu, pohrdání či ignoraci a zesměšňování. Přičemž pohrdání patří mezi nejhorší. Vede přímo k rozchodu. Existují však i další znamení, která nám prozradí, že vztah míří ke konci:

1.  Rozchod: Není mezi vámi žádné emocionální propojení

Jiska mezi vámi je dávno pryč. Pokud to tak je, váš vztah nejspíš míří ke konci. Základem každého zdravého vztahu je, že se oba partneři cítí dobře, když jsou k sobě otevření ve sdílení myšlenek a názorů. Jakmile se uzavřete a přestanete cokoliv sdílet, rozhod je na spadnutí.

2.  Rozchod: Komunikace vázne

Jestliže s partnerem/ partnerkou už jen zřídka diskutujete: ať o věcech pozitivních nebo negativních, je to známka toho, že se rozchod blíží. Potřebujete společně o všem hovořit. Jakmile spolu nemluvíte, je to cesta špatným směrem.

3.  Rozchod: Agrese a zlost

Odvrácenou stranou nedostatku komunikace, je agresivní komunikace. Hádáte se spolu, nejste schopni se rozumně domluvit nebo vyřešit problém. Neustále se potýkáte s neshodami, jste na sebe rozhněvaní a ten druhý vás neustále “vytáčí”. Jestliže jste v této fázi již delší čas, je čas vztah ukončit. Rozchod možná bude nejlepší řešení.

4.  Rozchod: Žádný fyzický kontakt

Sexuální touha a intimita musí ve vztahu alespoň nějakým způsobem fungovat. Jakmile se zcela vytratí, začne se pomalu vytrácet i vztah. Fyzická intimita rozhodně není to nejdůležitější, avšak je zásadní pro udržení vztahu. Dotyky uvolňují hormony, které podporují emoce, lásku a propojení. 

5.  Rozchod: Máte jiné životní cíle

Partneři nemusí být stejní a mít totožné zájmy, ale jestliže máte zcela odlišné zájmy a v životě a nejste schopni se domluvit ani na elementárních věcech vašeho fungování, pak si vzájemně nestůjte ve štěstí. Partneři by společně měli něco budovat, po něčem společně toužit nebo něco vytvářet. Pokud není ani toto propojení, je lepší zvolit rozchod.

Autor článku: Monika Poledníková