Strach z intimity se neobjeví jen tak. Hledejte příčiny a účinná řešení!

Každý člověk běžně touží po citovém i fyzickém propojení s tím, koho má rád. Když vás ale pohltí strach z intimity, náhle se ocitáte nad hlubokou propastí, kterou ne a ne překročit. Můžete se tak zmítat ve smutku, zranitelnosti, přecitlivělosti na vnější podněty a neschopností přiblížit se aspoň o kousek protějšku či někomu, ke komu cítíte náklonnost. Stává se z toho začarovaný kruh, jenž vás čím dál více strhává do sociální izolace. Jak s tím zatočit?

Strach z intimity a jeho příčiny

Většina pozitivních ale i negativních vzorců pochází především z dětství či dospívání člověka. A zcela logicky – čím méně lásky, péče a podpory jste od rodičů dostávali, tím více se můžete v dospělost potýkat s nějakými vztahovými problémy. Prostředí, ve kterém vyrůstáme, je totiž velmi důležité. Existují tedy různé rizikové faktory a příčiny, které mohou spustit strach z intimity:

• Emocionální zanedbávání: pokud rodič neposkytne dítěti adekvátní citovou podporu, může v něm (někdy i nevědomky) podpořit nedůvěru v okolní svět. Dítě si tak může začít připadat, že je na všechno samo a nebude schopno se v budoucnu k někomu emočně „připoutat“.
• Ztráta rodiče: dítě, které ztratilo rodiče v důsledku rozvodu, uvěznění nebo dokonce smrti, se může zmítat v obavách z opuštění. Pakliže tyto emoce v čase přetrvají, klidně se v dospělosti převrhnou ve strach z intimity.
• Nemoc rodiče: také se může stát, že matka či otec vážně onemocní a dítě převezme roli toho pečujícího – o rodiče, sebe, sourozence. Musí brzy „dospět“ a začít se spoléhat jen samo na sebe, což může vyústit v budoucí vztahové problémy. V dospělosti si takový člověk vystačí sám se sebou – je zkrátka zvyklý dělat věci sám, jak nejlépe dovede a nedokáže se nikomu otevřít.
• Fyzické nebo sexuální zneužívání: v tomto případě se vytváří v dítěti hluboké trauma, které se jen těžko překonává bez pomoci odborníků. Když není toto trauma včas a adekvátně řešeno, může snadno vyústit ve strach z intimity v dospělosti.

Strach z intimity se však může vyvinout i u lidí, kteří jako děti zažili znásilnění či slovní šikanu. Dobrému psychickému stavu pak určitě nepřidá ani soužití s duševně nemocným rodičem či závislým rodičem.

Pozor! Existující strach z intimity nemusí vždy souviset s negativními zkušenostmi ze stran rodičů. Obavy z fyzického kontaktu i emocionálního spojení v dospělosti může klidně vyvolat i agresivní chování z jiného blízkého okolí – například od příbuzných, známých, spolužáků, učitelů a podobně.

Jak poznat strach z intimity?

Myslíte si, že prožíváte strach z intimity? Anebo snad máte ve svém okolí někoho, kdo se s těmito obavami potýká? Pak můžete zaznamenat tyto projevy:

• neschopnost vyjádřit vlastní potřeby a touhy
• vyhýbání se vážným tématům ve vztazích
• nedostatek důvěry v partnera (pokud jde o důležité okamžiky života či rozhodnutí)
• neochota sdílet své sny a/nebo cíle
• účelové sabotování vztahů při sebemenším náznaku jejich rozvíjení
• vyhýbání se fyzickému kontaktu s protějškem či jinou blízkou osobou
• obavy ze spontánnosti v intimních chvílích

Strach z intimity často spočívá v pocitu, že si člověk nezaslouží být milován a podporován.

Zajímavé také je, že strach z intimity může u některých lidí vyústit v tzv. „seriálové randění“, což znamená, že dotyčný není schopen udržet dlouhodobý vztah – tedy při sebemenším náznaku hlubšího propojení odchází z jednoho partnerství do druhého, častokrát povrchnějšího.

Nenechte strach z intimity zvítězit a postavte se mu čelem

Cítíte-li nějaký problém, co se týká strachu z intimity, určitě jej nesabotujte a řešte včas. Jedině tak můžete tvořit plnohodnotné vztahy s druhými lidmi (nemusí jít jen o partnera). Zkusit můžete následující strategii:

1. Přijměte nejistotu. Ve vztazích zkrátka žádné záruky neexistují. Je ovšem i ve vašich rukách, jak se partnerství bude dál rozvíjet. Bez jistého úsilí, času a lásky to nepůjde. Milujte tady a teď a nepropadejte strachům z toho, co by mohlo nastat a podobně.
2. Mějte se rádi. Sebeláska je důležitý atribut k tomu, abyste mohli tvořit plnohodnotné mezilidské vztahy. Začnete tedy u sebe. Dovolte si cítit různé emoce, ale nepropadejte jim. Uvědomte si svou povahu a naučte se s ní pracovat. A vězte, že zranitelnost není slabina! Vytěžte ze sebe jen to nejlepší a staňte se hrdými i sebevědomými lidmi. Snáze tak odoláte případným životním peripetiím, odmítnutím a jiným nepříjemným situacím.
3. Zamyslete se nad svou minulostí (dětstvím). Pravděpodobně právě z té může strach z intimity vycházet. Jakási retrospekce vám poodhalí vaše pravé JÁ a pomůže také porozumět tomu, co nyní pociťujete.   
4. Odpusťte si. Je docela možné, že se obviňujete z něčeho, co se kdysi v minulosti stalo – přestože jste mohli být v roli oběti. Nechte to jít a ke své duši buďte laskaví. Dovolte si být šťastní, pusťte vše, co vás dosud tížilo a začnete znovu a lépe. Pomoci vám na této osvobozující cestě může ostatně i kouč, psycholog nebo psychoterapeut.

Rady pro blízké: máte-li ve svém blízkém okolí někoho, kdo bojuje se strachem z intimity (může jít o partnera, kamaráda, jiného blízkého člověka), dopřejte mu čas. Buďte nanejvýš trpěliví, mírní, milující a empatičtí. Snažte se vytvořit bezpečnou a důvěrnou atmosféru, aby se vám dotyčný mohl otevřít. A hlavně se na něj nehněvejte, pokud budete odmítnuti. S pochopením, laskavostí a otevřenou náručí půjde vše daleko lépe.

Autor článku: Iveta Reinisch