Léčba a osobní rozvoj pomocí arteterapie a artefiletiky

V užším slova smyslu, jak je arteterapie především chápána dnes, je léčebnou metodou využívající léčení prostřednictvím obrazů a výtvarných aktivit, užívá výtvarné umění jakožto nástroj a prostředek léčení a také jako stěžejní prostředek poznání a ovlivnění mezilidských vztahů a lidské psychiky. Je formou psychoterapie a probíhat může individuálně nebo ve skupině. Obvykle se rozděluje na dva základní proudy, jeden z nich je tzv. terapie uměním, která klade hlavní důraz na samotný tvůrčí proces a tvořivost, tvůrčí činnost samotná. Druhým proudem je artpsychoterapie, kde vytvořené obrazy a kresby a prožitky vznikající při jejich tvorbě a následnému náhledu jsou nadále psychoterapeuticky zpracovávány.

Arteterapie v historii a dnes

Kořeny arteterapie sahají až do pravěku, kdy lidé znázorňovali výtvarně své představy na stěny jeskyně a snažili se tak pochopit nebo snad i ovládnout svět kolem sebe. V minulosti sloužila arteterapie především ke zkoumání stavu duševně nemocných psychiatrických pacientů. Zaměřovala se na upřesnění diagnóz. V zahraničí se využívala cca od 30.tých let 20. století. Průkopníky tohoto léčebného přístupu byli většinou výtvarníci, kteří prošli psychoterapií a hledali možnosti uplatnění a propojení terapie a výtvarného umění. V České republice se arteterapie využívala v rozličných psychiatrických zařízeních přibližně od 50.tých let. V 70.tých letech vznikla v rámci Psychoterapeutické společnosti ČSL J. E. Purkyně arteterapeutická sekce. Popularita oboru nadále stoupala, v 80.tých letech byla arteterapie zařazena jako součást studijního plánu studentů speciální pedagogiky.

V současnosti u nás stále nemá arteterapie vyhraněný statut, věnují se jí a vyučují ji speciální a sociální pedagogové, výtvarníci, výtvarní pedagogové, psychologové, lékaři, využívají ji i alternativní psychoterapeuti. 

Co je arteterapie a komu může pomoci? 

Arteterapie je léčení uměním, především vlastní aktivní tvořivostí. Jedná se o neverbální, mimoslovní projev. Umožňuje nám vyjádření emocí, které jinak neumíme, nedokážeme či nechceme sdělit. Neinvazivně umožňuje projevit člověku jeho zablokované emoce, zážitky, prožívání situací a vztahů, vyjádřit myšlenky a lépe poznat i sama sebe. Pomáhá získat vhled a nadhled nad vlastním prožíváním, sebehodnocením a chováním. Rozšiřuje hranice poznání tvořivým způsobem.

Díky tvůrčí činnosti se dostáváme do lepší integrace se svým vlastním, skutečným já. Lepší porozumění sám sobě nám také umožní být více sami sebou. Spokojenější, kreativnější, komunikativnější, sebevědomější osobností. To se pozitivně projeví i v dalších oblastech našeho života. Tvorba a tvořivost je jednou ze základních lidských potřeb, v dnešní hektické době je však bohužel dost zanedbávána. Umění otevírá touhu po vědění, duchovnu, smyslu bytí, probouzí fantazii, uvědomění si a rozvoj vlastní jedinečnosti.

 

Arteterapie nám pomáhá a umožňuje podívat se na věci z odstupu nebo naopak zblízka. Pozorujeme svůj aktuální stav a rozpoložení. Při vzniku více děl můžeme rozpoznat opakující se tendence a znaky v osobnostní rovině. Arteterapie nabízí bezpečnou možnost poznání sebe sama. Umožňuje zkoušení a testování nových pohledů na věc a možností přístupu, bez ohrožení autora díla v reálné životní rovině.

Další výhodou terapie uměním je, že můžeme dané dílo změnit a pozorovat, co tato situace změní v emočním prožívání.

Arteterapii lze úspěšně využít pro změnu prožívání a emočních stavů, k léčbě somatických stavů a onemocnění, která vznikají především v důsledku stresu a nervových přepětí. Pomáhá překonat různé emoční obtíže. Zmírňuje deprese, úzkosti, stud a paniku. Je vhodná při překonávání traumat a zvládání jejich následků – fyzické a psychické týrání, zneužívání, úmrtí blízké osoby, přežití nehod, katastrof. Je dobrým pomocníkem i při problémech s nízkým sebevědomím, obsedantně kompulzivních poruchách, nutkavých myšlenkách a podobně.

Tato metoda léčby zvládá překonávat a uvolňovat psychosomatické obtíže, které mají původ v psychické rovině – migrény, bolesti hlavy, bolesti břicha, napětí v zádech, zažívací obtíže. Rozpouští agresi obrácenou dovnitř naší duše i těla. Osvědčuje se při poruchách spánku, sexuálních poruchách, poruchách osobnosti a závislostech.

U některých závažných psychotických poruch a psychických onemocnění působí jako podpůrná forma léčby, někdy jediná možná forma léčení nebo komunikace s pacientem/klientem. Využívá se i k léčbě a rekonvalescence seniorů v domovech důchodců a u handicapovaných osob. Pomáhá vytvořit příznivější náhled na svět, zlepšit sociální dovednosti i vlastní sebehodnocení.

Druhy arteterapie

 

Existují dvě základní formy arteterapie: pasivní a aktivní. Pasivní forma je taková, kde na sebe necháváme působit výtvarná díla (v galerii, na výstavě …). Forma aktivní je samotná tvořivá činnost. V arteterapii nehodnotíme nadání, využíváme možnosti vyjádřit naše nejhlubší myšlenky a pocity výtvarnou činností. Objevují se náměty, kterých si osoba běžně není vědoma.

Arteterapie, která je považována za psychoterapeutickou metodu, se nadále rozděluje na formu individuální, kolektivní nebo skupinovou.

Individuální forma arteterapie se používá například u autistických dětí, kdy společná tvorba arteterapeuta a dítěte pomáhá odstraňovat bariéry a pomáhá navázat kontakt a vztah terapeuta a klienta.

Kolektivní tvorba je tvorba v kolektivu více autorů, kteří se však scházejí víceméně náhodně. Skupina, která pracuje v rámci skupinové terapie je uzavřená. Může být sestavena na základě nějakého společného kódu nebo problematiky. Arteterapie mohou být rodinné, partnerské, matek s dětmi apod.

Nejobvyklejší forma průběhu skupinové terapie je taková, že terapeut zadá téma, se kterým pak skupina pracuje. Výběr témat a struktura jednotlivých sezení se liší dle uvážení terapeuta a dle skupiny klientů. Po skončení výtvarné práce na sebe členové skupiny nechávají působit díla ostatních, vyjadřují se k výtvorům ostatních, autor je doplňuje, rozvíjí se diskuze.

Možnosti využití arteterapie jsou skutečně široké, uplatňují se však nejen čistě v psychologické a terapeutické práci, jsou přínosnou a příjemnou volnočasovou aktivitou. Arteterapie se dá dobře kombinovat i s ostatními terapeutickými metodami, relaxací, meditací, imaginací, muzikoterapií.

Procesy výtvarné tvorby a činnosti využívané při terapeutických sezeních umožní odreagování emocí, usnadňují sebevyjádření, mohou být prostředkem očistné katarze. Veškeré tyto procesy fungují nejlépe ve skupině, tedy jakožto součást skupinové terapie.

Skupinová i individuální psychoterapie jsou rovnocennými metodami, mají stejnou účinnost, avšak metody práce se liší. Každý z přístupů má své zásady a hodí se pro jiný typ klientů. 

Artefiletika 

Artefiletika je obor na pomezí arteterapie a zaměřuje se na zdravé jedince, kteří se chtějí sebepoznávat a rozvíjet. Je tvořivou cestou a zážitkem, formou výchovy, která vychází z vizuální kultury a dalších expresivních kulturních projevů. Důraz klade na prožitek. Je zaměřena na sebepoznání a rozvoj tvořivých stránek člověka. Směřuje k rozvoji sociálních kompetencí, odbourání komunikačních bariér, odbourání některých citových a psychických problémů. Slouží k sebepoznávání na základě prožívání a poznávání vlastního uměleckého prožitku a zážitku následně k seberozvoji. 

Arteterapeutické techniky a témata 

Technik arteterapie a artefiletiky je velké množství. Mezi tzv. rozehřívací metody patří prosté čmárání tužkou nebo pastelkou, malba prsty. Dalšími složitějšími technikami je malba akvarelem, koláže, modelování z hlíny. Mezi oblíbené metody patří tematické kresby - pocitový autoportrét, vztahy v rodině, ve skupině, začarovaná rodina. Používá se i interakční kresba ve dvojici, ve skupině, tvorba rodičů s dětmi.

Témata se týkají nejčastěji nějakým způsobem osoby klienta, jeho vztahu k sobě samotnému, k nejbližšímu okolí, ke světu, k příslušníkům rodiny, k práci atd. Znázorňují se prožitky z minulosti (nejhorší zážitek, vzpomínka z dětství, dospívání), cíle a myšlenky na budoucnost, rovněž různá abstraktní témata – nálada, dobro, zlo, láska, nenávist.

V arteterapii nejde primárně o to, zlepšovat svůj výtvarný projev. Vzniklá díla nehodnotíme z hlediska estetické kvality. Výtvarné dílo je v tomto případě především sebevyjádřením, tvorba by měla přinášet uvolnění a radost a přinést autorovi i možnost se o sobě něco dozvědět.