Psychosomatika versus reflexní terapie duše. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Reflexní terapie je již poměrně dostatečně známá metoda alternativní medicíny. Avšak jako každý obor lidské činnosti se i tento vyvíjí a modifikuje do různých podob. Reflexní terapie pro duši se vyvinula právě na základě snad té nejpřirozenější potřeby člověka: harmonie duše i těla. Což řeší právě psychosomatika. Všechny nemoci vznikají v „hlavě“ – tato skutečnost je již mnohokrát potvrzena a stala se už pomalu frází. 

Reflexní terapie nebo psychosomatika? 

Základem zvládnutí jakéhokoliv problému je pochopení jeho příčiny. Tak vlastně funguje i klasická psychosomatika. Jinak řečeno základem opravdu účinné a úspěšné terapie je správná diagnóza, začneme tedy u ní. Pokud souhlasíme s tím, že příčina nemoci je v mentální oblasti, je nutno se do „hlavy“ nejprve dostat. To umí jak psychosomatika, tak i reflexní terapie duše. 

Reflexní terapie versus psychosomatika: Pusťte z hlavy, že jste nemocní

Když k vám přijde člověk s vědomím, že je nemocný, změňte to! Řekněte mu, že není ne-mocný. Přesvědčte ho naopak, že je mocný. Vůbec nejde o to dávat někomu nějaké falešné naděje, ale změnit od základu přístup k problému. Pokud jsem ne-mocný, znamená to, že má nemoc má nade mnou moc a mne samotnému zůstává jen bezmoc. V lepším případě se musím oddat do rukou někoho, kdo moc má. Zároveň má ale moc i nade mnou. A je jedno, jestli je to lékař, léčitel, terapeut, psycholog… Je třeba si uvědomit, že za svou nemoc si v každém případě můžeme sami a musíme tedy za stav, ve kterém se nacházíme, převzít 100% zodpovědnost. V tom případě můžeme převzít také plnou zodpovědnost za své vyléčení a tím se tedy otevírá prostor pro uplatnění vaší moci. V té chvíli se stáváme mocnými. Rozklíčovat naši nemoc umí právě psychosomatika. Zmiňovaný lékař či terapeut se pak přesouvá do role jakéhosi poradce nebo průvodce vaší duše a těla, neboť tyto mají svou inteligenci a dokážou si (pokud jim dáme tu možnost) najít cestu ke svému přirozenému stavu, k harmonii a zdraví. A zde už může hrát roli i reflexní terapie duše.

Reflexní terapie versus psychosomatika: Věnujte se svému zdraví

Jak uvádí psychosomatika i reflexní terapie duše, nemoc a disharmonie vznikly ve vás, tudíž klíč k vyléčení je pouze a jen opět ve vás samotných. Nehledejme tedy příčinu nemoci nikde jinde! Pokud se soustředíte na něco nebo na někoho mimo vás, kdo způsobil vaši nemoc, hledáte klíč tam, kde není. Pokud se tedy soustředíte někde mimo sebe, nemůžete v tu chvíli sami se sebou nic udělat, nemůžete nic změnit. Ani se vyléčit.

Reflexní terapie versus psychosomatika: Zharmonizujte své tělo i mysl

Nevěřte své mysli. Ta si vymýšlí a je zdrojem vašich pocitů a nálad, které následně vytvářejí disharmonii a ta v konečném důsledku působí na vaše tělo. A jestliže příčina není objektivní, potom ani důsledek nevychází z objektivní podstaty a to je dobrá zpráva. Pokud by tomu tak nebylo, pak by všechny nemoci byly nevyléčitelné! Ale praxe ukazuje, že každá nemoc má šanci na vyléčení. Zázraky se dějí, ale mají svá přesná pravidla. S tím může pomoci reflexní terapie duše. A vlastně i psychosomatika, která je schopna odkrýt původce nemoci.

Reflexní terapie versus psychosomatika: Hypochondr? Je to na vás!  

Vaše pocity určují vaši realitu. Tak to je, ať chcete či nikoliv. I když toto pravidlo není dost možné pochopit rozumem, je vhodné se na něj zaměřit. A přijmout to. Myslete pozitivně a nepitvejte se ve svých problémech a obtížích. Je to poměrně těžké, protože mysl nás neustále zaměstnává a říká nám, kde nás co bolí a píchá. Pokuste se nevěnovat jí pozornost. V opačném případě může zase pomoci reflexní terapie duše.

Reflexní terapie versus psychosomatika: Stanovení diagnózy 

Pro stanovení diagnózy na fyzické úrovni se dá využít právě takzvaná reflexní terapie duše. A jak probíhá? Terapeut vyhledá bolestivou reflexní plošku, která odpovídá určitému orgánu. Pokud je bolest doprovázena neurovegetativními projevy, jako je například náhlé pocení rukou, nohou nebo celého těla, studený pot, nepříjemné pocity probíhající částí nebo celým tělem, je to zjevně projev skrytého emočního bloku. V další fázi se pracuje s metodou převedení do představ. Zapojíme fantazii a představujeme si například nějaký předmět, který by mohl způsobovat takovou bolest. A nakonec se rozklíčují pocity, k nimž se přiřadí emoce. Například lítost, smutek, tíseň, bezmoc…

Často dojde k prolínání více emocí nebo dokonce k jejich kumulaci. Dál se pak pracuje s vědomým prožíváním. Tedy příslušnou emoci pozorujeme a zároveň sledujeme, jak reaguje tělo. Jestli se například některá jeho část projevuje stažením nebo jinými nepříjemnými pocity. Podstatné v té chvíli je, že se s danou emocí neztotožňujeme a ono oddělení a neztotožnění se nám paradoxně dovolí tuto emoci přijmout. Spolu s tímto bezpodmínečným a úplným přijetím pak přichází osvobození a s osvobozením se dostaví harmonie, klid, vyrovnanost a nesmírná úleva. Napětí těla povolí, bolest v reflexní plošce se změní v pouhý tlak. 

Reflexní terapie duše uleví

Na fyzické úrovni pak dochází k uvolnění nahromaděného stresu v buňkách postiženého (nemocného) orgánu, což je první a bezpodmínečný krok k jeho úplnému vyléčení. Toto vyléčení se děje velmi často rychle a spontánně bez dalších medikací a vnějších zákroků. Je třeba si však dát velký pozor – tato metoda není univerzální a samospasitelná, reakce mohou být velmi individuální! Na úrovni mentální pak zároveň dochází k tolik potřebnému uvolnění emočních bloků, které jsou uloženy v našem podvědomí.

Autor článku: Monika Poledníková