Pud sebezáchovy: Jak jej lze definovat a proč je tak důležitý?
Pud sebezáchovy je člověku ze své podstaty vlastní už od narození. Jeho definice jsou velmi rozmanité. Primárně představuje obavy o život. Psychologové tvrdí, že je pudem zdaleka nejsilnějším, přičemž se k němu přidružují i ty další, jako potřeba jíst, rozmnožovat se nebo pečovat o druhé – tj. mateřský nebo také rodičovský pud.
K aktivaci onoho pudu sebezáchovy dochází zcela logicky v situacích, které nějakým způsobem ohrožují člověka v jeho existenci nebo pohodlí. Díky němu se tedy může vyvarovat jisté smrti nebo vyhnout bolestivým prožitkům. Lze jej též nazvat určitým pohonem pro život.
Pud sebezáchovy v každodenním životě
Základními lidskými pudy se již v dávných dobách zabýval věhlasný psychoanalytik Sigmund Freud. Ten tvrdil, že člověk je řízen dvěma nejdůležitějšími pudy, a to tím sebezáchovným a také sexuálním. Ve výsledku ale své teze ještě pozměnil a oba pudy propojil v tzv. životní pud, kterému říkal Eros. Navraťme se však k potřebě sebezáchovy, jež je pro nás všechny tak samozřejmá. V jakých situacích ji nejvíce pociťujeme?
-
Pud sebezáchovy je více méně aktivován tehdy, když například řídíte automobil. V nebezpečných situacích raději zabrzdíte či přibrzdíte a několikrát se ohlédnete, než abyste riskovali svůj i cizí život.
-
Pud sebezáchovy je umocněn i tehdy, když prcháte před jakýmkoliv nepřítelem či násilníkem. Mohou to být ovšem různé situace, mezi které lze zařadit například i přítomnost v prostředí, kde se válčí. Automaticky se tedy ukryjete, abyste si zachránili život.
-
Se sebezáchovným pudem se můžete setkat i při závažných přírodních katastrofách. Tedy z místa co nejrychleji prchnete, abyste unikli nebezpečí smrti.
Dá se tedy říct, že zdravě nastavený sebezáchovný pud je určitým záchranným kruhem nebo chcete-li brzdou, která nás dokáže nasměrovat do bezpečné zóny. Co se ale stane, když tento vnitřní mechanismus selže?
Pud sebezáchovy na bodu mrazu
Existují však ve společnosti lidé, u kterých lze pozorovat narušený pud sebezáchovy. Může to být vlivem určitých traumat z dětství. Svou roli hraje taktéž nízké sebevědomí, nulová sebeláska, vnitřní smutek až deprese nebo pocity viny. Ztratit sebezáchovný pud je ovšem velmi zrádná záležitost, jelikož snadno vede k sebepoškozování nebo dokonce k myšlence vzít si život. Podstatnou prevencí takového chování je časná psychologická intervence. Psychoterapie mohou pomoci vrátit takového jedince opět na tu správnou cestu a dodají mu pocit, že stojí za to žít.
Pud sebezáchovy může také člověk záměrně potlačovat
Jistě jste se ve svém životě setkali buď sami u sebe nebo u někoho blízkého/známého s potřebou provozovat velmi extrémní až nebezpečné sporty. Možná za to může již ozkoušená adrenalinová smršť nebo prostě jen potřeba zažít dobrodružství. Právě v těchto případech dobrodruzi potlačují záměrně pud sebezáchovy, který je ze své podstaty člověku vrozený. Možná jste si častokrát říkali, co se tak asi tomu milovníkovi extrémů vlastně "honí hlavou", když ví, že stačí jeden špatný pohyb či krok a vše rázem skončí... Nadšencům pro horolezectví, bungee jumping, waterline nebo třeba highline (provazochodectví v extrémních podmínkách, tj. mezi skalami nad hlubokou propastí nebo nad vodními plochami) zkrátka člověk se silným sebezáchovným pudem nikdy neporozumí...
Autor článku: Iveta Reinisch
Poslední
komentáře u článků
Diskuse k článku