Mateřská láska je pro dítě velmi důležitá. Jaké obtíže může vyvolat její deficit?

Důvodů, proč mateřská láska může v dětství chybět, je tedy nespočet. Její deficit se ovšem podepisuje na každém obdobně. Lidé, kteří s matkou nevyrůstali, se mohou v dospělosti potýkat s nejrůznějšími psychickými obtížemi. Nahlédněme tedy na toto téma blíže.

Mateřská láska versus ta otcovská

Není žádnou novinkou, že ženský a mužský pohled na svět a tedy i na výchovu je dost odlišný. Matka je v rodině obvykle tou empatickou bytostí, která utírá slzy, naslouchá dětským nesnázím a snaží se je vyřešit láskyplným objetím, polibkem i pohlazením. Kromě jiného zajišťuje i pocit bezpečí, sounáležitosti a obstarává základní potřeby svého potomka. Mateřská láska je tedy dle všeho nepodmíněnou záležitostí. Za to otcovská láska bývá dle psychologů podmíněná. Nejeden muž si přeje, aby z jeho dítěte vyrostl šikovný a hlavně rovný člověk, který nepropadl hazardu, drogám a čemukoliv nekalému. Milující otcové se tedy snaží ratolestem předávat zkušenosti praktického rázu, které z nich vytvarují samostatné a úspěšné osobnosti.

Když je mateřská láska doménou muže

Jak již bylo uvedeno v úvodu, mateřská láska ze strany ženy je velmi podstatná pro zdravý vývoj dítka. Jenže ne každý má v životě štěstí na bezprostředně milující maminku. Pak tuto roli musí převzít otec, což může být zpočátku nebývale složité. Musí jaksi „přeprogramovat“ svou podstatu podmíněné lásky na tu nepodmíněnou. Protože vedle sebe nemá partnerku, která by slzy dítěti otřela, otírá je sám. Také se stará, aby dítě mělo hygienický komfort a bylo nasycené. Veškerá výchova leží na jeho bedrech. Prakticky přebírá roli matky i otce. V Česku je takovýchto otců samoživitelů zhruba přes 22 tisíc.

Mateřská láska a její deficit ze strany ženy

Nyní se však pojďme podívat na to, jak může mateřská láska, respektive její deficit, ovlivnit vývoj dítěte. Pakliže dítě dostane dostatek péče a laskavosti od otce, nemusí se vůbec potýkat s jakýmikoliv obtížemi v dospělém věku. Problém ovšem může nastat, když role matky v rodině neexistuje a otec nemá na potomka tolik času, jaký by si zasluhoval. V tomto případě se mohou s časem rozvíjet psychické poruchy, úzkosti, deprese, nízké sebevědomí, nedostatek empatie, odtažitost a neschopnost lásku dávat i přijímat. Častěji mohou tito lidé také inklinovat k nadužívání alkoholu, tabákových výrobků či dokonce tvrdých drog. Ne nadarmo se říká: „Co zaseješ, to také sklidíš.“ A během dětství to platí dvojnásob. Jakmile vložíte do dítěte to nejlepší ze sebe a dáte mu dostatek lásky, pozornosti i péče, vrátí se vám to. Za několik let budete hledět na vyrovnaného, milého a sebevědomého člověka, na kterého budete pyšní.

Mateřská láska versus nedomazlenost jako „problém dnešní doby“

S podobnými problémy v životě (viz výše) se může potýkat i člověk, kterého sice mateřská láska jako taková neminula, neboť vyrůstal s matkou, jenže nedostal vše, co pro zdravý duševní vývoj potřeboval. Problematická je v dnešní uspěchané době zejména jakási nedomazlenost dětí. To je způsobené primárně tím, že ženy jsou více produktivní než dříve, chodí do práce, večer bývají unavené a již nemají tolik energie vymýšlet akční plán. Nezřídka kdy tedy ratolesti vloží do ruky tablet, mobil či jiný výdobytek moderní doby v domnění, že si alespoň chvíli odpočinou. Přitom dítko možná vyžaduje jen pozornost maminky, polibek na čelíčko a třeba i přečtení napínavé pohádky v její náruči. Pohlazení, pevné objetí a vlídné slovo zkrátka zmůže zázraky.

Autor článku: Iveta Reinisch