Radikální upřímnost v 21. století: Dávno zapomenutá hodnota nebo hanlivé slovo?

Pakliže se rozhodnete ve svém životě praktikovat radikální upřímnost, můžete se dle psychologů dozvědět mnohé nejen o druhých, ale i o sobě. Je však potřeba mít na paměti, že ne všichni mohou být s tímto „za dobře“. Každý člověk totiž vyrůstal v jiném prostředí a má jiné životní hodnoty a pohledy na věc. S upřímností tedy dojdete dál než ostatní, můžete ovšem vyvolat také konflikt, což samo o sobě nemusí být nic špatného – když to dobře uchopíte.

Radikální upřímnost a její negativa

Prvně si řekněme negativní stránky radikální upřímnosti. I přesto, že je toto jednání ze své podstaty v pořádku, může napáchat v jistých situacích mnoho škod. Někdy totiž nastanou okamžiky, kdy je zkrátka lepší mlčet – zlaté pravidlo „mlčeti zlato“ se osvědčilo kdekomu již mnohokrát. Toto ovšem v sobě nese určité „ALE“. Je potřeba si uvědomit, že každý plnohodnotný vztah by měl být založený na otevřené komunikaci – a do té lze zařadit i onu radikální upřímnost. Jenže to, co druhému říkáte, by mělo být vybalancované také určitou empatií. Takový nezraňující přístup už vyžaduje více práce na osobním rozvoji. Jdete do toho?

Chcete praktikovat radikální upřímnost? Začněte u sebe

Možná si teď řeknete, že praktikovat radikální upřímnost v životě je velmi snadné. Prostě lidem řeknete pravdu a je to. Jenže tohle nelze bez toho, aniž byste si „zametli před vlastním prahem“. Nejprve si totiž musíte osvojit jiný druh myšlení. Holým faktem je to, že lidé lžou v podstatě každý den – tedy i vy. Mohou to být malé až nepatrné lži, které vám v tu chvíli vlastně nepřijdou vůbec podstatné. Jakmile si je ale uvědomíte, jste o krůček blíže k radikální upřímnosti vůči okolí. Může jít například o polopravdy, jež říkáte svému lékaři o životním stylu anebo odpovědi na otázku „Jak se máš?“. Odpovídáte obvykle zdvořilostní frází „Jde to.“, ale ve skutečnosti jste podráždění a ustaraní? Pak lžete sami sobě. Přiznejte si tedy to, co cítíte a nezastírejte. Chovejte se tak, jak vám vaše morálka velí. Pokud budete držet krok s těmito malými lžemi i nadále, budete se časem potýkat s velkými následky.

Radikální upřímnost versus nevýhody lhaní

Neméně podstatné je také uvědomění si toho, jak může lež v jakémkoliv vztahu či situaci ublížit nebo něco zkomplikovat. Možná vás napadne, že raději budete lhát, abyste kohokoliv uchránili před realitou – jenže to se může obrátit proti vám. Důsledky lží mohou být nedozírné. Lhaní má obecně více negativních dopadů na život. Proto raději zvolte radikální upřímnost s jistou dávkou empatie. Pokud si tedy například myslíte, že si partner svou volbou podkopává v zaměstnání nohy – řekněte mu to. On si pak s touto informací naloží, jak potřebuje. Otevřenost a upřímnost udrží vaše vztahy na dobré úrovni. Stejně tak je to i v jiných mezilidských vztazích. Samozřejmě se někdy může stát, že druhá strana to nepochopí a začne vás obviňovat z nedostatku podpory – vy ale nejvíce podporujete, když říkáte svůj opravdový názor, nikoliv tehdy, když mlžíte a lžete. Buďte poctiví.

Umění přijímat radikální upřímnost zvenčí

Radikální upřímnost není jen o tom, říkat pravdu jiným lidem. Je to také umění přijímat nepříjemné informace/pravdy o sobě. Pokud to ještě neumíte, zkuste se to naučit. Stavte se k těmto situacím objektivně a nečilte se. Tento přístup samozřejmě vyžaduje mnoho sebeuvědomění, duševní rovnováhy i odvahy. Jakmile to zvládnete, opět se přiblížíte k profilu zcela upřímného člověka, který svými výroky nic nesleduje.

Radikální upřímnost a další tipy pro život

Výše uvedeným však vaše cesta k uplatňování radikální upřímnosti v životě zdaleka nekončí. Je to ostatně práce na sobě po celý život. Zkusit můžete následující:

• Součástí radikální upřímnosti je také schopnost vidět věci racionálně. Zkuste se na okolí podívat z jiné perspektivy. Nedělejte unáhlené závěry pod vlivem emocí a vyhněte se ospravedlňování činů.
• Staňte se uvědomělým člověkem. Čas od času možná použijete nějakou malou lež – snažte se to ale uvědomit a napravit. Řekněte na místo toho pravdu, tedy skutečně to, co cítíte a myslíte.
• Také si uvědomujte situace, kdy budete záměrně zadržovat pravdu a druhé straně ji nakonec citlivě sdělte. Např. „Vyslechl jsem tvůj názor na věc, a mám pocit, že na něm není vysloveně nic špatného. Jenže mám trochu obavy z tvého rozhodnutí a neřekl jsem to dříve, protože jsem nechtěl zranit tvé pocity.“
• Buďte přímočaří a nezaobalujte informace do „malých lží“. Jednoduše řečeno, říkejte to, co cítíte nebo myslíte pravdivě, jasně a srozumitelně.
• Neútočte na osoby, které vám nějak ubližují nebo ubližovali. Snažte se vyvarovat slov „neměl bys“, „nedělej to, protože“ a podobně. Raději použijte slova, která identifikují vaše pocity, tedy – „cítím, že mi to ubližuje“, „mám z toho špatný pocit“.
• Neobávejte se odejít ze situace. S radikální upřímností se někteří lidé nevyrovnají, neboť mohou mít omezenou schopnost sebereflexe. Zkrátka si trvají na svém a nedávají prostor názorům ostatních. Je v pořádku, když to necháte být. Nevnucujte se a v klidu odejděte. A v nejzazších případech přerušte kontakt. Někdy prostě nejde komunikovat s někým, kdo není upřímný sám k sobě…

Autor článku: Iveta Reinisch