Šikana není záležitostí jen agresora a oběti, týká se celé přihlížející skupiny

Obvyklými prostředími, kde se šikana objevuje, bývají školy, zaměstnání, armáda, vězení, ale i rodina. Šikana se objevuje převážně v prostředích, kde je kolektiv uzavřeným celkem, z něhož není možné kdykoliv vystoupit. Následky šikany si do dalšího svého života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad mívá takovéto chování pochopitelně především na samotnou oběť.

Znaky šikany

Charakteristické pro šikanu je to, že jde o opakované ponižování, týrání nebo omezování jedince či skupiny jiným jedincem či skupinou prostřednictvím manipulace a agrese. Takovéto jednání je záměrné a šikanujícímu nejde primárně ani o dosažení konkrétního cíle nebo zisku, uspokojení mu přináší samotná agrese, kterou si stvrzuje svoji převahu. Šikana je obvykle opakovaná a může být viditelná nebo skrytá.

Viditelná šikana je zjevná, jedná se při ní o fyzické útoky, bití, ubližování, psychické ponižování a vydírání.

Skrytá šikana se může manifestovat například vyloučením oběti ze skupiny.

Šikanovaný buď jen pasivně snáší útoky agresora nebo agresorů, někdy je však i nucen nedobrovolně vykonávat příkazy uložené agresorem. 

Vývoj šikany ve skupině

Šikana není záležitostí jen mezi obětí a agresorem, ale je jakýmsi onemocněním celé skupiny. První fází šikany ve skupině bývá tzv. ostrakismus. Ostrakismus znamená vytěsňování jedince z kolektivu nebo společnosti, jeho částečné nebo úplné ignorování, které je využíváno kolektivem jako forma trestu nebo někdy i jako forma nátlaku. Nejčastěji probíhá v kolektivech dětí a mladých lidí, kde slouží k částečné nebo úplné izolaci neoblíbeného jedince.

Zpočátku se může jednat převážně o psychické formy ubližování, které dotyčný člen vnímá, stává se okrajovým členem a necítí se v takové roli dobře. Ostatní jej více či méně odmítají, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet drobné legrácky apod.

Současně se vytvoří jádro šikanujících. Postupně může dojít k tomu, že normy agresorů začne přijímat a respektovat celá skupina. Někdy je poslední fází to, že šikana je zapojena do celé oficiální struktury příslušné organizace.  

Příčiny nárůstu agresivního chování a tedy i šikany je možné spatřovat v rychle měnících se životních podmínkách, v absenci požadavku na neagresivní chování, obecnou krizi autority. Nevhodné chování autority se pak může stát impulzem ke vzniku šikany nebo jeho podpůrným faktorem.

Kdo šikanuje – agresor

Motivem agresorů bývá touha po moci, převaze, potřeba a snaha být středem pozornosti a pocit radosti nebo uspokojení z utrpení druhého. Charakteristické pro takovéto chování šikanujících je, že agresorům jde pouze o ně samotné, jsou sebestřední a jsou naprosto neteční k tomu, co způsobují druhým lidem. Svoje amorální chování mohou zpočátku agresoři vysvětlovat jako legraci, později své chování obhajují a racionalizují – tvrdí, že oběť je provokovala, vlastní agresivní pohnutky připisují oběti apod.

V případě školních kolektivů bývají agresoři obvykle starší, fyzicky vyspělejší a disponují početní převahou. K šikanování je obvykle vede vlastní nedostatek sebevědomí, komplexy a nejistota.

Kdo je šikanován - oběť

Obětí se může stát kdokoliv, mnohdy jde však o jedince, který se nějakým způsobem odlišuje. Spektrum toho, o jaké odlišnosti se jedná, může být velice různorodé. Šikanováni mohou být jedinci handicapování, lidé úzkostní a plaší, rasově či národnostně odlišní. Obětí se může stát nově příchozí člen skupiny.

Dopady šikany na všechny zúčastněné

Šikanování se dotýká všech členů skupiny, negativně postihuje oběť, agresora, ale i ostatní členy skupiny. Agresoři získávají pocit, že jejich antisociální postoje jsou správné a lze díky nim získat výhody. Přihlížející šikaně mohou zase nabýt přesvědčení, že společnost není schopna některým z nich zajistit bezpečnost a že porušování mravních i zákonných norem není trestáno. Nejvíce trpí celou situací oběti šikany, mohou se u nich rozvinout posttraumatické stresové poruchy, zhoršují se jejich pracovní nebo školní výsledky, klesá jejich sebevědomí a sebehodnocení, mohou mít potíže s navazováním vztahů. Vznikající deprese a pocity beznaděje může oběť řešit útěkem k alkoholu nebo drogám, v závažnějších případech i pokusem o sebevraždu. U některých obětí šikany může docházet i k tzv. kumulovanému efektu. Oběť nabývá dojmu, že s ním samotným není něco v pořádku a šikanování si zaslouží. Navíc stejně jako u ostatních členů skupiny i u obětí roste pravděpodobnost, že se v budoucnu rovněž budou dopouštět neetického chování a násilí.   

Šikana ve škole

Šikana ve škole není žádnou novinkou, naopak, pravděpodobně je stará jako školství samo. Může zahrnovat jak fyzické útoky v podobě vydírání, loupeží, bití nebo opakovaného násilí, tak útoky psychického rázu, jako je pomlouvání, nadávky, vyhrožování a ponižování, přehlížení a ignorování. Školní šikana může mít i podobu sexuálního obtěžování a zneužívání. Šikana se objevuje jak na základních, tak středních a vysokých školách.

Odhalení šikany je poměrně složitým procesem, problémem někdy může být i neochota ředitelů škol šikanu rozeznat a řešit. Šikanu mohou vnímat i jako osobní selhání, a tak ji mohou zlehčovat, aby celá situace nepůsobila natolik závažně.

Varovné příznaky šikany ve škole

• Žák bývá o přestávkách často osamocen, nemá kamarády, ostatní si jej nevšímají.
• Působí nešťastným až stísněným dojmem.
• Má často poškozený nebo špinavý oděv a nedovede uspokojivě vysvětlit proč.
• Postrádá a hledá často svoje věci.
• Je uzavřený.
• Ztrácí zájem o výuku, špatně se soustředí.
• Školní prospěch se zdánlivě bez důvodu zhoršuje.
• Vyhledává důvody pro absenci, simuluje a vymýšlí si různé záminky, aby nemusel jít do školy.
• Má odřeniny, modřiny, škrábance, které nedovede vysvětlit.
• Nechodí ze školy a do školy pravidelnou cestou, hledá jiné trasy.
• Špatně spí, má zlé sny.
• Bývá apatický, smutný, objevují se výkyvy nálad nebo i zmínky o sebevraždě.
• Je nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem.

Přímé znaky šikany

• Posměšné a urážlivé poznámky
• Pokořující přezdívka
• Ponižování a hrubé žerty na adresu oběti
• Kritika a výtky pronášené nepřátelským až nenávistným nebo pohrdavým tónem
• Nátlak, vydírání a příkazy ze strany druhých spolužáků
• Strkání, kopání, rány, které oběť neoplácí, rvačky apod.

Prevence a řešení šikany ve škole

Řešení šikany probíhající ve škole může mít mnoho překážek. Patří mezi ně chování samotných žáků, tak i učitelů nebo vedení školy a řada legislativně-kázeňských pravomocí školy. Preventivní opatření bývají mnohdy účinnější, než samotné řešení vzniklé šikany. Mezi preventivní opatření šikany ve škole patří snaha odhalit ji pozorováním, případně dotazováním, zvýšené dozory na chodbách a ve třídách, práce s potenciální obětí za účelem zvýšení sebedůvěry i odolnosti proti projevům šikany, pěstování spolupráce a mravního cítění.    

Pokud se vám dítě svěří, že je šikanováno, podpořte jej. Rozptylte jeho obavy o tom, že podráží svoje spolužáky, že žaluje a naopak vyzvedněte jeho odvahu sdělit tyto skutečnosti dospělému. Dítě nejen vyslechněte, ale buďte připraveni pomoci a nezklamte jeho důvěru. Věnujte pozornost veškerým informacím, a to i těm, které se vám zdají malicherné nebo v danou chvíli nepodstatné. Dítěti poskytněte veškerou možnou podporu a ochranu a také sami se snažte nepropadat emocím.

Jste-li rodič, a zjistíte, že je vaše dítě ve škole šikanováno, pak rozhodněte, zda je bezpečné dítě do školy v takové chvíli posílat a ponecháte-li jej doma, zvažte, zda je vhodné jej nechávat doma samotné. Předejte informace, které máte učiteli nebo řediteli školy a žádejte odpověď, zda je škola schopna poskytnout odpovídající odbornou pomoc. Rodič by neměl připustit žádné neodborné zásahy, ani by se sám o takové zásahy neměl pokoušet.   

Ve fázi vyšetřování šikany může dojít k chybám. Mezi obvyklé chyby patří společné vyšetřování oběti a agresora, nebo vyšetřování v celé skupině, ve třídě. Další chybou bývá, že postup není promyšlený, probíhá nahodile a vyšetřování je tak neobratné. Ostatní svědci odmítnou vypovídat, vědomě lžou ze strachu, aby se sami nestali obětí. Školu nepodezírejte předem ze špatných úmyslů, chtějte však být informování o všem, co je v tomto směru podnikáno. Nelitujte času ani prostředků na řešení šikany, jde o aktuální zdraví a psychiku vašeho dítěte a i o jeho další budoucí život.

Učitel jako oběť šikany

Obětí šikany se někdy stávají i sami učitelé, jde dokonce o jeden z důvodů, proč mnozí z nich zvažují odchod ze školství. Šikana učitelů se projevuje ve zjevných, ale i skrytých formách. Zjevnou formou je natáčení zesměšňování učitele před celou třídou. Formy mohou být od posmívání, přes nerespektování, používání vulgarismů, ničení věcí, až po fyzické útoky.

Skrytá šikana bývá založena na tom, že dítě má nějaké kompromitující materiály, ví o nějakém chování nebo konání učitele, které bylo prohřeškem proti učitelské profesi a na učitele vyvíjí nátlak či vyžaduje nějaké úlevy pro sebe.

Pod tlakem celkového morálního poklesu společenského chování dochází k tomu, že nastupující pedagogové považují to, že se k nim žáci chovají nevhodně, za normu. Takováto nadměrná tolerance přispívá k nárůstu šikany jako obecného fenoménu a učitelé tak zaznamenávají pokles svojí autority.

Šikana na pracovišti – mobbing a bossing

Mobbing je šikana na pracovišti, pro kterou bývá charakteristická rafinovanost, zákeřnost a skrytost. Jedná se o nejrůznější znepříjemňování života na pracovišti. Někdy bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti. Ohroženi bývají zaměstnanci nějakým způsobem vyčnívající, neochotní ztratit svoji nezávislost. Systematické útoky, kontrolování nebo intrikování ze strany kolegů či nadřízených je postupně připravuje jak o sebevědomí, tak vede i ke snižování schopnosti pracovního výkonu. 

Specifickým druhem mobbingu je tzv. bossing. Jedná se o šikanu ze strany nadřízeného pracovníka nebo šéfa. Příčinou mnohdy bývá obava o vlastní postavení, pracovní pozici, obavy, že by mohl jeho podřízený nahradit. Motivací může být i frustrace z vlastního neúspěchu.

Typickými projevy bossingu je zadávání úkolů, které podřízený nemůže objektivně zvládnout, ponižování, ironické poznámky, zastrašování, pomluvy, trvalá kontrola, záměrné přetěžování a znevýhodňování při odměnách. Jedním z projevů bossingu může být i pracovní izolace postiženého pracovníka, kdy není zván na porady nebo není informován o důležitých rozhodnutích.

Bránit se mobbingu může být poměrně náročné, ale přeci jen zde nějaké možnosti existují. Pokud zaznamenáte diskriminační chování, ozvěte se hned zpočátku. Nechovejte se jako oběť a nereagujte na základě emocí. Pomáhá svoje argumenty si sepsat a vyzkoušet si je říci. U mírnějších forem může pomoci přímé asertivní chování a jasné vymezení toho, co jsme ochotni tolerovat a co už ne.

Pokud je však zjevné, že vzniklá situace se jen obtížně změní, pak je řešením z konkrétního zaměstnání raději odejít. Předtím, než odejdete, je rozhodně ideální najít si jinou práci a při odchodu nadřízenému přesně popsat příčiny vašeho rozhodnutí, možná tím zachráníte dalšího zaměstnance. 

Šikana může mít různé podoby. O dalších se dočtete v článku Nepodceňujte rizika sociálních sítí!