Úzkost jako nová civilizační nemoc. Úzkostná porucha se týká stále více lidí. Poradíme, co dělat, aby vám nepřevrátila život vzhůru nohama

Úzkostná porucha zahrnuje dočasné starosti i strach. Zatímco u zdravého člověka tyto stavy odezní, u jedince s úzkostí zůstávají nebo se dokonce stupňují. Následně pak mohou mít úzkosti vliv i na běžný denní režim. I činnosti, které jsme dosud hravě zvládali, se najednou stanou problémem. Může se snížit pracovní výkon nebo školní výsledky. A úzkost se odráží i na vztazích.

Úzkost jako porucha

Úzkost či úzkostná porucha je vlastně duševní i fyzický stav negativního očekávání. Psychologové úzkost charakterizují jako stav zvýšeného vzrušení a obav. Ty se však postupně stupňují a ničí nám tak život. Člověk s úzkostí i problém uvědomuje, ale sám není příliš schopen s ním bojovat. Úzkostná porucha zahrnuje trvalé pocity strachu, nervozitu nebo bušení srdce. Od přírody byla úzkost nastavena tak, aby upoutala pozornost a stimulovala nás k provedení nezbytných změn toho, na čem nám záleží. Právě proto jsou také příležitostné záchvaty úzkosti považovány za naprosto normální a přirozené. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Pravidelná a častá úzkostná porucha nám může život zničit.

Úzkostná porucha značí chorobný strach

Lidé, které úzkostná porucha trápí, vykazují nadměrný strach, starosti a jsou nervózní. Ze všeho – z práce, zdraví, vztahů, lidí kolem sebe a dokonce i z každodenního života. Strach a úzkost tak mohou v životě napáchat značné problémy. Člověk je pak méně produktivní v práci, ve škole, nechce se vídat s přáteli a má problém i ve vztazích. Mezi hlavní příznaky úzkostí patří neklid, častá únava, potíže s koncentrací, podrážděnost, trvalé svalové napětí, neustálé obavy, negativní myšlenky či problémy se spánkem. Úzkostná porucha je často doprovázena i depresí. 

Úzkosti a úzkostná porucha: Existuje účinná léčba

Dlouhodobé úzkosti rozhodně patří do rukou odborníka. Čím déle úzkosti člověka trápí a čím více se stupňují, tím menší šance na jejich samo-zvládnutí existuje. Úzkostná porucha se obvykle léčí psychoterapií, léky nebo obojím. Vždy záleží na dohodě pacienta se svým lékařem. 

Psychoterapie – při počínajících úzkostech může být jedinou volbou a žádných léků není třeba. Aby však byla psychoterapie skutečně účinná, musí být zaměřena na konkrétní úzkosti člověka a přizpůsobena jeho potřebám.

Kognitivně behaviorální terapie – zaměřuje se na konkrétní řešení obtíží a úzkostí jedince. Stanoví se cíl pomocí řady psychologických metod. Člověk se těmto metodám, za podpory terapeuta, postupně učí. Aby byl posléze schopen je sám používat. Musí být také ochoten aktivně spolupracovat, být motivován ke změně a musí na sobě chtít pracovat.

Farmakoterapie – léky jako takové úzkostné poruchy neléčí, ale dokáží zmírnit příznaky. Předepisuje je psychiatr. Léky mohou také mírnit záchvaly paniky nebo stavy extrémního stavu a obav. Někdy lékař předepíše i antidepresiva. Léková terapie funguje nejlépe právě ve spojení s psychoterapií.

Úzkosti může ovlivnit i životní styl

Jestliže vás začaly trápit úzkosti, je nutné zamyslet se i na svým životním stylem a denními činnostmi. Je dobré chodit každý den na delší procházku nebo vyzkoušet aerobní cvičení. Vhodná je i úprava stravy. Omezení jednoduchých cukrů by mělo být základem. A nápomocny mohou být i techniky zvládání stresu či meditace.

Autor článku: Monika Poledníková