Úzkostná porucha či panická ataka nás naženou do kouta. Jak se s nimi poprat?

Úzkostná porucha je úplně jednoduše řečeno strach. Může být z nějaké konkrétní situace (pavouk, nakupování) nebo něčeho nekonkrétního, co nejsme schopni definovat. Tento pocit strachu se postupně zvětšuje, rozšiřuje a omezuje náš život. Pokud to neřešíme, nebo před tím utíkáme, může se stát, že najednou nejsme schopni normálně žít. Mezi námi je spousta lidí, kteří již několik let nevyšli z bytu, nejsou schopni jít nakoupit, navštívit lékaře, protože mají strach. 

Panická ataka je velmi vystupňovaný strach, který se objeví náhle, v různých situacích a nejsi schopna ho předvídat. Zároveň ho doprovází výrazné somatické reakce, které v tobě ten pocit ještě umocní. Často panická ataka bývá nejprve diagnostikována jako infarkt. Teprve až v nemocnici se zjistí, že to byl strach. A od toho okamžiku člověk žije v neustálém napětí, nikdy neví, kdy se záchvat zase objeví. 

Úzkostná porucha a panická ataka jako civilizační problém?

Čteme negativní články, díváme se na negativní zprávy v televizi, přijímáme negativní informace. Zjednodušeně řečeno, čím větší horor, tím větší sledovanost. Aniž bychom si to uvědomovali, tak permanentně aktivujeme stresové hormony a tím se náš organismus vyčerpává. Dostáváme se do psychické nepohody, postupně napětí v našem těle narůstá, pak se přidá reakce těla, zdravotní problémy a nás začne ovládat strach.

Úzkostná porucha, panická ataka a jejich projevy

Jak se projevuje strach? Náš mozek vyhodnotí nějakou situaci jako ohrožující. V ten okamžik se do našeho organismu vyplaví obrovské množství aktivizujících hormonů, abychom mohli před tím ,,nebezpečím“ utéct. Cítíme chvění v končetinách, svaly jsou připraveny na výkon, potřebujeme více dechu, proto ho zintenzivníme a zrychlíme, srdce začne více pumpovat, zvedá se tlak, přestáváme racionálně přemýšlet, často naběhne myšlenka, že ,,omdlíme, máme infarkt“. Po chvíli zjistíme, že nás nic neohrožuje. Vůbec si nedokážeme vysvětlit, proč jsme tak reagovali. A pak už jen cítíme naprosté vyčerpání. Klienti s různými úzkostmi se při terapii opakovaně ujišťují, jestli nejsou blázni. Samozřejmě, nejsou! Úzkostná porucha i panická ataka nám ale takto mohou systematicky ničit život.

Úzkostná porucha a panická ataka: Proč zrovna já?

Úzkostná porucha i panická ataka může potkat naprosto každého. Nevybírá si. Například, je štíhlá žena, s nízkým krevním tlakem. Celý den je v práci, kde se snaží podat maximální výkon, protože chce být perfektní. Není čas na pauzu ani na jídlo. Pak spěchá domů a staví se v obchodě na nákup. Je teplo, je tam hodně lidí. Najednou se začne potit, celá se třese, klesá tlak – běžná somatická reakce vyčerpaného organismu. S vypětím všech sil nakoupí. Druhý den se opět chce stavit nakoupit, ale už to nejde. Cítí, jak její tělo začíná reagovat. Samozřejmě, že všechny tyto pocity jsou velmi nepříjemné. Postupně začne nakupovat její manžel. Postupně ale tato ženy zjistí, že nemůže jít ani do kina ani do restaurace. A ocitá se v začarovaném světě fobií. 

Úzkostná porucha a panická ataka: První pomoc

Úzkostná porucha ani panická ataka nejsou život ohrožující stavy. Tedy nejdůležitější je v první chvíli zklidnění a nepropadání panice. Postupně pak zpomalit dýchání, aby nedošlo k hyperventilaci. Dýchá se třeba do sáčku. Nebo lze využít různých dýchacích technik z jógy. U toho uvolňovat tělo, povolovat jednotlivé svaly. A hlavně začít přemýšlet o něčem jiném. Třeba si opakovat básničky z dětství, nebo slovíčka. Začít pozorovat lidi kolem sebe. Ovšem, co je nejdůležitější, potřebujeme mít náhled na celou situací. Musíme vědět, že takto naše tělo reaguje, ale že nejsme v ohrožení života. A pak postupně se učíme tento vzorec chování měnit. 

Úzkostná porucha a panická ataka: Pomohou léky či doplňky stravy?

Léků je samozřejmě celá řada. Antidepresiva, anxiolytika na uvolnění, tabletky na spaní… Z přírodních preparátů je mnoho bylinek, které dokáží uvolnit a navodit pocit pohody – na příklad ašvaganda, mučenka, meduňka, dobromysl… V současné době se dá opatřit spousta bylinných směsí, abychom se cítili lépe. Ovšem jenom toto nepomůže.

Úzkostná porucha a panická ataka: Psycholog anebo psychiatr?

Pokud věříme chemickým preparátům, lékům musíme za lékařem – obvodní, psychiatr, klinický psycholog. Ale jen léky váš problém nevyřeší. Je potřeba si uvědomit, že vaše tělo vám tímto způsobem signalizuje, že něco není v pořádku, žijete špatně a pokud tento životní styl nezměníte, problémy nepřestanou. Mohou se změnit, pocity úzkosti přejdou do paniky (ta má podstatně větší intenzitu, objeví se deprese, pak vysoký tlak, astma a podobně. Psycholog by vám měl pomoci nejprve k uvědomění toho, co dělám špatně a pak jak to změnit. Jednoduše řečeno, jak přeprogramovat myšlení a pohled na život. Bohužel většina lidí to bez psychologa nezvládne.   

Úzkostná porucha a panická ataka: Alternativní postupy v léčbě

Potřebujeme dostat do souladu naše tělo a duši, tak bychom se cítili šťastní a spokojení. Určitě nám pomůže řád v životě, rovnováha odpočinku a pracovního nasazení. Potřebujeme vtáhnout do života nadšení, něco co nám bude dělat radost, při čem se budeme cítit dobře (rozhodně to není nakupování), co nás bude těšit. Obklopit se lidmi, se kterými je nám opravdu dobře. Co nám může pomoci (když nás trápí úzkostná porucha či panická ataka) – jednoznačně příroda, vycházky, pokud jsem výkonový jedinec tak si dám běh. Perfektní je jóga a skutečně pomáhá. Jednotlivé ásány, každá je zaměřená na něco jiného, uvolňují, otvírají, zklidňují – učí nás vnímat tělo a jeho potřeby.

Úzkostná porucha a panická ataka: Lze jim předcházet?

Klasická panická ataka je velmi silná. Pokud se rozjede, tak člověk musí být hodně silný, aby ji zvládl sám. Takových lidí však moc není. Proto je vhodné udržovat zdravý životní styl (být najedený, vyspalý, v pohodě a dobré náladě). Pokud člověk, který má fobii z nakupování a je již relativně v pořádku, jde do obchodu například po noční (nevyspalý), obávám se, že se strach objeví znovu a ještě intenzivněji. Lidé prostě s tím musí počítat. Musí se naučit mít se rádi a starat se o sebe. Dobrou zprávou je, že zbavit se toho lze. Je to však o práci na sobě samém. Každý žijeme svůj život a jsme zodpovědní za to, jak s ním naložíme a jak ho prožijeme.

Autor článku: PhDr. Jitka Bukáčková, redakčně upravila Monika Poledníková