„Kineziologie dokáže odstranit nefunkční vzorce chování, traumata a různé postoje či přesvědčení, které jsme v průběhu života převzali od druhých lidí,“ popisuje unikátní metodu psycholožka a terapeutka Simona Lawandovská

Co je to kineziologie?

„Kineziologie je vědecká metoda, která pracuje s psychikou člověka prostřednictvím objektivně měřitelné svalové odpovědi lidského těla. Díky této svalové odpovědi lze komunikovat s mozkem člověka. A díky tomu lze též odstranit z psychiky nefunkční vzorce chování, traumata, různé postoje a přesvědčení, které jsme v průběhu života převzali od druhých lidí. Nejčastěji to bývají rodiče, prarodiče, ale i jiní lidé. 

Kineziologie je poměrně uznávaná i mezi odborníky jako jsou fyzioterapeuté i psychologové. Neklade na klienta žádné speciální nároky a je využitelná u všech lidí. Bez ohledu na vyznání, víru, politické přesvědčení, sociální status. Výsledky zkrátka nejsou závislé na ničem čím člověk byl, je a nebo bude.“

Jaký je rozdíl mezi klasickou kineziologií a kineziologií „one brain“? Oba termíny se objevují poměrně často. Jak se v nich vyznat?

„Prakticky žádný. Kineziologie za tu dobu co existuje samozřejmě doznává vývoje a drobných úprav tak, jak si ji terapeuté – kineziologové formují a mění dle svého naturelu. Existuje několik způsobů jak lze sval testovat a také možných přístupů. Kineziologie One Brain je jedna z těch modernějších a tato kineziologie se již rozšířila masově mezi laickou veřejnost takže je nejznámější.

Úplně původně byla používaná lékaři a neurology. Jedna z prvních typů kineziologií byla například neurální kineziologie, aplikovaná kineziologie,  neurologická kineziologie. Kineziologii už používal dokonce i Hippokrates a dokonce i indiáni měli svalové testy, které používali pro zjišťování toho, zda je například pitná voda. Kineziologie je tedy jedna a jak se jmenuje na tom příliš nezáleží. Všechny totiž vycházejí z jednoho objevu, který lze použít mnoha způsoby.“

Dá se tedy říci, že funguje podobně jako hypnóza?

„Kineziologie nefunguje jako hypnóza, protože hypnóza pracuje s klientem v změněném stavu vědomí. Nicméně komunikace při hypnóze je podobná jako při kineziologii, protože se komunikuje přes sval s podvědomím a sval tedy odpovídá nezaujatě stejně jako člověk v hypnóze, to je skutečně podobné.“

S čím nám kineziologie může pomoci? Co vše se dá její pomocí řešit?

„Vlastně se vším. Komunikace je neomezená a tím pádem lze vykomunikovat a následně opravit doslova vše. Samozřejmě zde hraje roli to zda klient skutečně chce či nechce. Pokud nechce a přijde z donucení někoho jiného, tak to se samozřejmě odráží v konečném výsledku. Ne že by se práce s klientem nedala udělat stejná, ale člověk který nechce nepůjde změnám vstříc ba naopak udělá vše proto, aby se nic nezměnilo. U běžného klienta, který má zájem svoji situaci změnit lze tedy řešit vše – vztahové problémy, finanční, psychické i fyzické.“

Jaká je úspěšnost kineziologie?

„Velmi vysoká. Vždy se něco změní, není možné, aby se situace nějakým způsobem neposunula k lepšímu. Pokud samozřejmě klient čeká, že mu přistane po jednom sezení na účtu milion korun, pak samozřejmě všichni víme, že jsou věci, které je třeba změnit z pozice klienta některé věci skutečně možné nejsou. Možná se divíte, že není takové věci třeba ani zmiňovat, že každý člověk přeci ví, že takové zázraky možné nejsou, ale divili byste se s jakými očekáváními někteří klienti chodí. Změna samozřejmě chvíli trvá. Co se týká zdravotních potíží ale často bývají změny okamžité. Například u postcovidových následcích (potíže s dechem, zahlenění, dušnost, únava) byly skutečně změny u mnoha klientů v rámci dnů a příznaky zmizely úplně. Jsou ale komplikované případy kdy trvalo 8 měsíců, než se problém vyřešil. Co se týká vztahových věcí, je to stejné, někdy je změna okamžitá, někdy to trvá dva, tři měsíce až půl roku. Stává se také u starších klientů, že na sobě změny ani nezachytí a potom přijde například dcera a řekne, že ona na své mamince vidí změny veliké. To je schopnost naší mysli, soustředit se na problém. Čili něco co už problém přestal být, mysl nemá schopnost často už zachytit. Jde prostě dál a soustředí se na problém nový. To se mi s klienty stává často. Když se jich zeptám jak se mají, řeknou že se nic nezměnilo, ale že v práci dali výpověď a syn se odstěhoval z domu. Přitom tři měsíce jsme řešili práci a potíže se synem. Problém se vyřešil, ale klientka, protože už se v příběhu posunula k jinému problému, ani nevidí, že dva velké problémy se vyřešili. To je zajímavá funkce mysli, nad kterou jsem na začátku žasla. V životě to tak vlastně může mít efekt, že žijeme s pocitem, že se naše problémy neřeší, ačkoliv to není pravda.“

Mám-li tedy nějaké trauma s dětství, mohu jej v dospělosti nějak odblokovat? Lze to? Pomůže mi s tím kineziologie?

„Samozřejmě, to je hlavní náplň kineziologie. Například včera mě navštívila klientka s určitým pocitem, že neumí pustit věci nedokonalé, pořád tvoří, ale má problém pustit svoji tvorbu do světa. Příčina problému nás zavedla až do prenatálního období k porodu, kdy se mamince následkem nějakého leknutí spustil porod a klientka jako miminko necítila impuls přírody „tak už je čas“ a byla tam v jakémsi zklamání z toho, že porod už probíhá, ale ona necítila ten impuls přírody na jehož základě se porod spustí. Z toho jí vzniklo jakési ustrnulé přesvědčení „ale vždyť já jsem ještě neskončila”. Toto přesvědčení se dochovalo až do jejích 64 let a žena je přesně v tomto nastavení i vůči svojí tvorbě – ještě jsem neskončila. Na příkladu vidíme, že lze jít dokonce až do období prenatálního.“

A co když mám nějaký problém a žádných traumat si nejsem vědoma? I s tím může kineziologie pomoci?

„Nevadí. Takhle to vlastně máme všichni. Nevíme jaké konkrétní trauma problém způsobilo. Klienti přichází a říkají „Já si myslím, že můj problém určitě způsobilo toto. No a téměř vždy se ukáže, že příčina problému je úplně jiná. Tady vidíme, že to čeho si klient je a nebo není vědom vlastně vůbec nehraje roli.“

Jak kineziologie neboli kineziologické sezení probíhá? Je třeba se na nějak nějak připravovat?

„Příprava není nutná žádná. Klient u vytestování stojí, ale také to není nutné, mám klienty, kteří jsou na invalidním vozíčku, nebo vůbec nevydrží stát. Bylo by dobré aby klient nebyl nějak extrémně přetažený únavou (například číšník v nočním baru, který dva dny nespal).

Klient by neměl být opilý a pod vlivem drog. Antidepresiva nevadí. Stačí když je klient přítomen a má zájem problém alespoň pojmenovat. Už se mi stalo několikrát, že klient nebyl ochoten ani mluvit, to bývá časté u synů 16 – 21 let. Ti opravdu umí dát najevo, že je sezení vůbec nezajímá a bavit se se mnou nebudou. Maminky by tedy svoje děti neměly nikdy nutit i když je evidentní, že syn terapii skutečně nutně potřebuje.

Stačí tedy když se klient dostaví z vlastní vůle. Dokonce ani problém nemusí vysvětlovat. Chodí mi mladé ženy, které mají citlivé problémy a já jim vždy říkám, že mi nemusí říkat přesně o co jde, pokud se stydí.“

Postačí mi jen jedno sezení kineziologie nebo je třeba docházet pravidelně? Jak dlouho jedno sezení trvá?

„Sezení může stačit jedno, nebo nemusí. Je třeba také myslet na to, že výsledek ze změn z prvního sezení se může plně projevit někdy až za půl roku. Je vždy lépe počítat s tím, že se problému bude třeba věnovat vícekrát. No a když to dopadne hned na poprvé tak to bude milý bonus. Obecně vidím u klientů, kteří chtějí všechno hned jistou tenzi z netrpělivosti, která funguje jako dobrý protahovač potíží, které by jinak mohli být dávno vyřešeny. Takže trpělivost se i zde vyplácí. Délka sezení bývá různá.

Někdo dělá hodinová sezení, někdo dvě hodiny. U mě konkrétně hodinu a půl. Kineziologie je dost silná a stačí tedy u menších potíží, docházet i jednou za dva až tři měsíce.“

Jak poznám, že je kineziologie vhodná zrovna pro mě? A zvolím si tedy to, že se objednám právě na tuto metodu? 

„Kineziologie je vhodná pro každého a jako zkušenost ji velice doporučuji. Mnoho lidí je velice překvapeno, jak lze celkem bezpracně objevit svoje podvědomá přesvědčení a nastavení. Mohu tedy říci, že kineziologie není vhodná pro ty, kteří k ní byli jakkoliv přinuceni někým jiným.“

Jaký je rozdíl mezi klasickou psychoterapií a kineziologií?

„Kineziologie je založena na komunikaci s tělem, nikoli s klientem. Klienta jen seznamuji s tím co jsem vytestovala. Psychoterapie je metoda, která je založena na komunikaci s klientem. Klient sám musí vytvořit nějaký výstup a závěr, díky kterému se posléze posouvá k pozitivní změně. 

Psychoterapie je dobrá pro klienty stejně jako kineziologie a myslím, že jsou vzájemně nezastupitelné. Sama jsem kdysi když mi bylo asi 24 let využila služeb psychologa, což sice není psychoterapie, ale jde o podobný proces a mohu říci, že mi to velmi pomohlo. Samozřejmě nebylo možné řešit potíže z nevědomí, ale myslím, že jakákoli praktika ať už psychologie, psychoterapie, koučink, různé jiné techniky jsou lepší než nedělat nic. Jak se říká „ Kdo nic nedělá nic nezkazí.“ Je tedy vždy lepší problém řešit nějak než nijak.“

Je kineziologie vhodná i pro děti nebo jde jen o metodu pro dospělé?

„Kineziologie je vhodná pro děti, pracuje se však přes maminku nebo tatínka. Děti totiž ještě nemají svalovou odpověď. Efekt je ale stejný a výsledky jsou krásné, navíc dítě je ušetřeno procesu, což si myslím že je fajn.“

O kineziologii jsem četla i v souvislosti s odbouráváním stresu, jak to funguje?

„Stres má různé příčiny. Zejména v dětství. Takové stresory lze najít poměrně rychle a odstranit je. Výsledkem bývá zlepšení psychiky a také to, že časem člověk začne samovolně reagovat úplně jinak než doposud. Mnoho klientů říká,  že věci které je dříve dokázaly úplně vyhodit z rovnováhy, už jsou jim úplně jedno. Díky kineziologii nejen, že se odblokuje problém, ale změní se i staré návyky reagovat určitým zažitým nefunkčním způsobem.“

Může se jedinec naučit kineziologii i sám a pomoci si, když to bude potřeba?

„Myslím že ne. Občas mi někdo napíše ať mu svalový test vysvětlím po telefonu, že se to chce naučit. Ale není to tak snadné a to dokonce ani na kurzu. Ne každý tedy může svalový test používat i tady platí, že je třeba mít k tomu určité dispozice. 

Každý kdo má zájem kineziologii se naučit by měl jít na kurz a to k někomu kdo si praxí vybudoval určitou moudrost, která se nachází až za technikou samou. Všichni jsme totiž ovlivněni příkladem toho, kdo nás učí. A ten úplně nejhorší začátek, který si můžeme dát je začít něco dělat bez správného příkladu. Svalový test také nelze používat sám na sebe. Jsou sice už techniky, které samovytestovaní nabízí, nicméně se setkávám s tím, že většina lidí si u samotného vytestování odpovědět i tak neumí. Sám se jí tedy člověk naučit nemůže a pokud někdo absolvuje kurz, tak používat ji na sobě většinou není možné.“

Autor článku: Monika Poledníková