Rozhovor: „Léčba tmou jako moderní druh terapie. Budete jen sami se sebou a užijete si týden opravdové dovolené“, říkají Lenka a Tomáš Roudovi, kteří léčbu tmou nabízí široké veřejnosti

Léčba tmou, terapie tmou či pobyt ve tmě. Názvy terapeutické metody jsou podobné, ale jde o totéž. Jde o to, abychom byli alespoň chvíli v naprosté tmě, naprostém tichu a jen sami se sebou. Lenka a Tomáš absolvovali několik kurzů a technik, navštívili i některé chrámy v Indii. Nová místa a nové lidi je přiměli chápat, že největší poklad má každý člověk ukrytý sám v sobě.

Co je to vlastně léčba tmou nebo terapie tmou?

„Terapie bez terapeuta, kdy terapií je čas člověka sám se sebou. Terapie tmou nabízí široké možnosti využití. Od toho, že si jen odpočinete a prožijete netradiční dovolenou, až po terapeutické působení. Terapie tmou může mít pozitivní vliv i na nejrůznější závislosti nebo fóbie. Je to přírodní lék, který vám udělá dobře.“

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se začali nabízet terapii tmou?

„Když jsme hledali po naplnění všech materiálních potřeb, proč tedy nejsme tolik šťastní? A hledali jsme následně různé způsoby a kroky. Právě pobyt ve tmě byl jedním z nich. Možná bychom také měl říci, že nevyznáváme žádné náboženství, ač nejsme ateisté, tedy respektujeme svobodu vyznání.“

Jenže vytvořit zázemí pro terapii tmou asi nebude úplně jednoduché, co tomu předcházelo?

„V principu to právě jednoduché je, to jen my sami hledáme ve všem složitosti. Stačí na týden zahodit mobil a zůstat ve tmě. My sami jsme vyměnili město za vesnici, trochu zvolnili a v sadu postavili čtyři chatky bez oken. Pak už jsme jen začali nabízet léčbu tmou či terapii tmou, jak chcete.“

Jak dlouho vy sami terapii tmou praktikujete a jak dlouho ji nabízíte?

„Když si to teď tak uvědomíme, tak sami terapii tmou teď vlastně nepraktikujeme. Byli jsme ve tmě před těmi deseti lety, když jsme začínali a od té doby se staráme o ostatní praktikující. Děláme jim průvodce, připravujeme stravu… Pobyty ve tmě vlastně ani nijak nenabízíme, postavili jsme chatky a lidé jezdí sami.“ 

Rozhodnu-li se, že k vám na pobyt přijedu, jak to bude probíhat? A jak se mám připravit?

„Nejlépe si objednat termín nás na našich stránkách, zaplatit rezervační poplatek a pak už se jen těšit až tma začne. Obvykle je to do tří měsíců, protože zájem o terapii tmou je velký. Během té doby se nemusíte nijak zvlášť připravovat. Stačí se jen těšit a prostě přijet.“

Co když mám ze tmy strach a vidím hned všude "bubáky"? Zvykne si mozek na delší pobyt ve tmě?

„Bubáky člověk obvykle vidí, když jsou stíny, ve tmě žádné stíny nejsou, proto se lidem ani toto obvykle nespouští, dokonce dávají tmu i klaustrofobici, co by nenastoupili do výtahu. Mimochodem, třeba tibetští mniši praktikují odpradávna starou metodu sebepoznání. Ta je založená na absenci jakýchkoli smyslových podnětů. Do úplné izolace jdou vždy až na sedm týdnů.“

Co se s takovým izolovaným člověkem odehrává?

„Praktikující má skutečnou dovolenou. Nikdo nevolá, nepíše, nelajkuje... Má tedy čas jen sám na sebe. A to je žádoucí, protože běžně v životě na sebe máme času strašně málo. Televize nebo čtení knihy není také čas pro sebe. Čas pro sebe je, když člověk je jen sám se sebou. A nic kolem jej neruší. Absence zevních podnětů během terapie tmou působí tak, že organismus člověk má potřebu nahrazovat signály ze sebe sama. Díky tomu dochází například i k emočnímu zpracování starých zážitků. Tma může pomoci i lidem, kteří jsou dlouhodobě ve stresu a hrozí jim syndrom vyhoření. Léčba tmou vám pomůže ukázat na vaše problémy nebo neřešitelné situace nový pohled. A třeba i najdete řešení...“

Přeci jen taky musí člověk něco jíst a pít... Jak to funguje?

„Někteří lidé drží půst, je to pochopitelně volba každého jedince. Avšak jinak nosíme jednou denně jídlo na celý den a teplé lidské slovo pomáhá udržet kontakt. Právě přítomnost průvodce je velmi důležitou součástí terapie. Terapeut vám vše vysvětlí, i to, co se s vámi zrovna děje.“

Asi si neumím moc představit i to, že 24 hodin jen sedím nebo ležím a "nic" nedělám, nemohu číst knihu, nemohu se věnovat nějaké činnosti. Co tedy vlastně budu celých těch dlouhých 24 hodin dělat?

„V těle každého člověka probíhá každou sekundu miliony procesů, rostou vlasy, nehty, tluče srdce, všechny soustavy pracují, mysl vymýšlí, nazvat toto ničím je typické pro člověka co nežije v přítomnosti. V přítomnosti nejsou bubáci strachy ani noční můry, dokonce ani nuda. Myslím, že během několika vteřin si může čtenář teď zodpovědět sám "co bych tak mohl ve tmě dělat?" To je zcela jiný pohled, říkat si co mohu a netesknit nad tím, co nemohu.“

A je vůbec pobyt jen na 24 hodin nebo může být i delší?

„Pobyt ve tmě je u nás na týden. A to z důvodu běžného týdenního biorytmu, kdy jsme od malička zvyklí fungovat na týdny.“

Jak probíhá ukončení terapie tmou. Asi jen tak vyjít na světlo není úplně možné. A co následná aklimatizace?

„Praktikující u nás obvykle končí v sobotu ještě před rozbřeskem, někdo to nazývá znovuzrozením, přicházející barvy a krása člověka obvykle zaplaví pocitem, že je vše v pořádku a že se mu chce žít. Na aklimatizaci je celé dopoledne, ač běžně praktikujícím stačí pár hodin.“ 

Komu byste terapii tmou doporučili?

„Nikomu a zároveň každému. Neumíme doporučit nebo nedoporučit. Člověk to tak nějak uvnitř cítí, že něco hledá, že mu něco schází a ve tmě to člověk obvykle najde. Nicméně terapie tmou může být vhodná pro všechny, kdo mají deprese, jsou unavení a bez energie či mají nějaké zdravotní obtíže. Terapie tmou je vhodná i při redukci váhy, jelikož tělo vnímá potřebu jídla zcela jinak, pokud nevidí. Tedy je to jen na vás.“

Autor článku: Monika Poledníková