Rozhovor: „Nikdy nekupujte med v supermarketu. Kvůli pochybnému složení z různých zemí světa může být někdy i pro zdraví škodlivý,“ varuje včelař David Frank

David Frank je včelařem 8 let. Povoláním je novinář, ale odběhl si i k řemeslu cukráře, které vystudoval před pěti lety. Stejně tak si o rok později vystudoval i Včelařské učiliště v Nasavrkách. Před padesátkou, jak s úsměvem říká, prostě potřeboval do života další vzruch.

Štípla mě včela a poprvé jsem měla opravdu velkou reakci. Podle lékaře mají prý včely čím dál tím agresivnější žihadla. Jak to vnímáte vy jako včelař?

„Alergická reakce na včelí bodnutí se může vyskytnout v jakémkoliv věku. To znamená, že i ten, kdo dosud žádnou reakci neměl, ji klidně může najednou mít. Třeba i v padesáti, šedesáti nebo sedmdesáti letech. Alergická reakce se prý pozná podle toho, že ten otok je větší než ruka stažená do dlaně. Co to ale je to agresivní žihadlo? My jsme se ve škole učili, že včela si do jedového váčku schovává i toxiny, které přijímá běžně v přírodě. Z mých vlastních zkušeností je žihadlo více nebezpečné na podzim nebo koncem léta, kdy my včelaři včely léčíme proti nemocem dostupnými prostředky. Já osobně léčím pouze kyselinou mravenčí a skutečně můžu potvrdit, že ta žihadla pak více bolí. Je to zkrátka nepříjemnější. A znám dokonce lidi, kteří ač nejsou na včelí bodnutí skutečně alergičtí, tak v době po tom ošetření mají velké otoky nebo dokonce reakce blížící se těm alergickým.“

Jak jste se ke včelařství vlastně dostal? Často se říká, že se toto řemeslo dědí. Bylo tomu tak i u Vás?

„Ke včelařství jsem se dostal tak, že jsem jednou ochutnal med od včelařky, která včely neošetřovala chemicky. Tak se mi to moc líbilo, že jsem je zkusil chovat taky. Ze dvou včelstev jich pak bylo více a více a více. Nakonec jsem se rozhodl studovat i střední odborné učiliště včelařské v Nasavrkách. Je to nejstarší včelařská škola v Česku a zároveň i včelařské vzdělávací centrum.“

Vrátíme-li se k žihadlům, asi jste jich už dostal dost. Kolik nejvíc? Jak Vaše tělo na včelí bodnutí reaguje?

„Nejvíc jsem dostal najednou 220 žihadel. Možná jich bylo i o něco více. Počítali jsme to. Ta reakce už nebyla příjemná. Večer jsem měl horečku a celou noc jsem prospal, jako kdybych měl lehkou chřipku. Běžně žihadla vůbec necítím. A to i v případě, že jich dostanu třeba padesát, sto. To je pro mě dneska už jako bodnutí od komára. První žihadla, která jsem dostal, byla ale extrémně bolestivá. Člověk na to nebyl zvyklý a měl jsem opravdu obrovské otoky. Úplně první žihadlo jsem dostal do čela a tři dny jsem špatně viděl. Ten otok sahal až na krk. Dneska už na žihadla vlastně nereaguji.“

Jak moc je náročná práce včelaře? Můžeme si ji představit jako práci na plný úvazek nebo je to jen koníček?

„Práce včelaře, pokud máte málo úlů, tak je to vcelku příjemný koníček. Pokud máte úlů už více, tak je to práce, která vyžaduje hodně času. Je to vlastně odvětví zemědělství. Pak už to tedy s koníčkem nemá nic společného. Jsou opravdu lidé, kteří se živí tím, že mají včelí farmy o dvoustech nebo i více včelstvech. Takže kdo chce mít včely jako hobby, tak ideálně do deseti včelstev. Kdo chce mít včely na obživu, tak už jich potřebuje opravdu desítky, spíše stovky.“

Vím o Vás, že včelaříte, aniž byste používat jakékoliv chemické preparáty, dával včelám preventivně léky a stejně tak šetrně postupujete při sběru medu. To je vcelku výjimečné.

„Ano, mezi včelaři dodnes je stále nejrozšířenější postup, že se včely musí ošetřovat (léčit) v létě, na podzim, v zimě a případně ještě na jaře. Je to proto, že se musíme v těch úlech zbavit co nejvíce kleštíka včelího, který způsobuje varroázu. Je to vlastně roztoč, který parazituje na včelách a v současné době už těm včelám přenáší přes dvacet druhů viróz. Je to tedy podobné jako klíště, které se přisává na savce a přenáší třeba encefalitidu, boreliózu. Kleštík včelí zase přenáší včelí choroby. Proto je třeba jej eliminovat. Já to dělám už šest let tak, že včely neošetřuji tzv. tvrdou chemií čili včelařskými pesticidy.

Ošetřuji je kyselinou mravenčí a pouze v létě, kdy začíná líhnout tzv. zimní generace. Což jsou včelky, které nežijí (narozdíl od jarních či letních) pouhých šest týdnů, ale žijí zhruba půl roku. Jejich úkolem je starat se o včelstvo přes zimu a na jaře vychovat první jarní generaci. Takže já je ošetřuji v létě (po letním slunovratu) kyselinou mravenčí a dělám to asi čtyřikrát během krmení. Vždy týden krmím a na konci týdne ošetřuji. Tímto postupem ošetřím co nejvíc včel líhnoucích se do té zimní generace. Jsem přesvědčen o tom, že silná a zdravá zimní generace znamená pro ten úl výhru, neboť pak v tom úlu nejsou žádné choroby. Dělám to tak šestý rok a šest let mi včely nehynou.“

A jak provádíte šetrnější sběr medu?

„Sběr medu provádím tak, že med sbírám převážně z panenských a jednou zakladených pláství, tomu se člověk asi nevyhne. Med tedy není sbírán z pláství, které jsou znečištěné výkaly po líhnoucích se včelkách. Ty plástve jsou nové, krásné, čerstvé. A také nepoužívám kuřák, jehož kouř v medu často nechá nepříjemný odér. Ale to cítíme my s citlivými nosy a chutěmi“

Pořádáte i nějaké přednášky nebo workshopy pro odborníky či veřejnost?

„Ne, nedělám a nepořádám. Jen čas od času učím začínající včelaře.“

Čím je výjimečný med od Vás?

„Můj med je rozhodně výjimečný tím, že nepochází od včel ošetřovaných takzvanými tvrdými včelařskými pesticidy. Navíc je právě z těch panenských pláství. Takže to je ten nejčistší med. I když samozřejmě bohužel máme v okolí pole, takže nepochází úplně z té panenské přírody. Ale jako včelař dělám všechno pro to, aby ten med od nás šel k zákazníkům z pláství, které byly co nejméně chemicky ošetřovány. K ošetřovnání včel nepoužívám ani kyselinu šťavelovou, která z úlu nevyprchá a sráží se v něm ve formě krystalů.“

Med údajně nemá žádné datum spotřeby. Je to prý silné přírodní antibiotikum a pomáhá i při spoustě zdravotních obtíží. Je to tak?

„Skutečně. Med nemá žádné datum spotřeby. Dokonce se traduje, že i v egyptských hrobkách byl nalezen med a dal se dodnes ještě jíst. Já sám med mrazím. To kvůli tomu, že med při vytočení z úlu obsahuje spoustu enzymů, které mají za úkol v tom medu rozložit složitější cukry a dokonce i škrob. Jsou tam samozřejmě i jiné enzymy, které během toho, kdy se med rozkládá, ze složitějších látek na jednoduché cukry, mají tu svou funkci. A po tom, co ten med je rozložen na nejjednodušší cukry, tedy glukózu a fruktózu, tak ty enzymy vlastně končí svoji životnost. Zmrazením medu zároveň zabraňuji medu, aby rychle zkrystalizoval. 

I když jsou medy, které obsahují hodně glukózy (například z řepky) a i v tom mrazáku zkrystalizují. Ale u většiny medů se ta krystalizace zpomalí tak, že med třeba i po roce či dvou z mrazáku je jak čerstvý a bez těch krystalků. Zároveň to mrazení chrání i ty procesy v tom medu. Takže med z mrazáku obsahuje i enzymy, které jsou přítomny, jako bychom med vytáhli úplně čerstvý z úlu. Takový med je pak výborný na tržné rány či na špatně se hojící rány na kůži. A v zimě je dobrý i při nachlazení nebo chřipce. Med se jí po lžičkách a nesmí se dávat do horkého čaje, protože ty enzymy se v tom zabíjejí. Jinak enzymy v medu mizí během roku dvou.“

Kolik medu bychom denně měli zkonzumovat?

„Říká se, že jednu až dvě lžičky. Ale jsou lidé, kteří snědí třeba půl sklenice. Ale to opravdu nedoporučuju, stále je to především cukr.“

A který med je nejlepší? Jak se vůbec v medu vyznat? Tekutý, tuhý, luční, lesní... Po kterém se vyplatí sáhnout?

„To záleží na tom, jaký med preferujete. Někdo má rád pastový, jiný tekutý, další zase lesní. I když tak by se vlastně ani označovat neměl. Správně by se měl označovat jako med medovicový, protože je to med, který nepochází z nektarů květů. Ale pochází z kapiček, které za sebou zanechávají mšice, mery a červci poté, co nasají šťávu z listí a jehliček stromů. Osobně doporučuji kupovat med u včelařů. A pokud možno u včelařů, kteří vám ukáží, z jakých plástů med stáčí. Jde o to, aby ty plásty byly čisté a světlé. Zároveň, aby vám řekli, čím včely ošetřují. Rozhodně bych nikdy nekupoval med v supermarketu. Protože nevíte, co v tom medu je. Většinou jde o směsi z různých států. Takový med v žádném případě nekupujte, protože je tam jisté nebezpečí, že různé státy mají na produkci medu jiné předpisy. Takže v medu mohou být i látky, které jsou u nás nepovolené. A také ty medy často plují lodí, kde se přehřívají. Je tam pak i riziko vyššího množství hydroxymethylfurfuralu. To je látka pro včely toxická, ale už se spekuluje i o tom, že může být toxická i pro člověka. Jsou to však ještě věci, které se musí zkoumat.“

Autor článku: Monika Poledníková