Rozhovor: „Sny nás mohou varovat i před nemocí nebo nebezpečím,” říká expertka na oblast snů Taťána Kročková

„Jsem přesvědčena, že všechno se v našem životě děje tak nějak kauzálně. Opravdu miluji synchronicity, které lze pozorovat prakticky nonstop.“ Taťána Kročková má ráda tajemno i sny, avšak má v sobě zabudovaný také umělecký a intelektuální potenciál a od toho se, podle jejích slov, odvíjí i potřeba psaní nebo zkoumání lidských povah. Ráda přemýšlí a analyzuje.

Sny jsou pro Tebe velké téma. Vím o Tobě, že se věnuješ také snům i lucidnímu snění. Proč právě této oblasti?

„Přišlo to ke mně samo. Skrze své vlastní snové zážitky a zkušenosti jsem začala dále zkoumat a pozorovat i sny druhých lidí. Chtěla jsem tomu porozumět. U mě se vše začalo dít spontánně a teprve časem jsem přišla na to, že vlastně lucidně sním a astrálně cestuji. A byla jsem šťastná, když jsem poznala další lidi, kteří to mají podobně a kteří mi v tomhle rozuměli. Stává se mi, že jsem na svých přednáškách začala mluvit o svých zážitcích a spousta lidí nechápala a koukala s otevřenou pusou. To bylo spíše nepříjemné, připadala jsem si jako blázen.“

Co nám běžné sny říkají, jak k nám promlouvají?

„Tak záleží na tom, o jaký druh snu se jedná. A to je zpočátku těžké rozpoznat. Spousta lidí se pídí po významu banálních snů, které Freud nazýval "denní zbytky", přitom za pozornost stojí opravdu ty hluboké, silné, archetypální nebo astrální sny. Tam jsou opravdové odpovědi. Samozřejmě spousta snů nám může pomoci vyznat se v tom, co momentálně řešíme, anebo nás třeba varovat před nemocí či nebezpečím.“

Jak poznáme, že byl sen věštecký, varovný nebo, že nám měl něco předat?

„To se také těžko poznává, ale je to často sen, který v nás zůstane, který si zapamatujeme podrobně a zanechá v nás spoustu emocí. Navíc takové sny se často s podobným scénářem mohou zdát i znovu, protože na něco závažného upozorňují a žádají o to, aby byly správně pochopeny.“

Všichni známe takové ty sny, kdy padáme nebo jsme v nějakém domě, ze kterého nemůžeme ven. Případně se vidíme s lidmi, kteří už nejsou mezi námi. Co je to za typ snů a co nám říkají?

„Tak může jít například o úzkostné sny vyvolané nějakým stresem nebo traumatem, běžné noční můry nebo opakující se symbolika, například dům, ze kterého nemůžeme ven, je určitě hodně vypovídající symbol a pokud se nám tento sen bude opakovat, rozhodně na něco vážného upozorňuje. Může jít třeba o situaci, která pro nás nemá řešení a z níž nemůžeme uniknout, strach z toho, co najdeme mimo své bezpečné prostředí, anebo pokud se v tom domě necítíme v bezpečí, je to vcelku problém. Dům totiž ve snech často zobrazuje naše nitro, naše EGO, naše Já, to kým vlastně jsme a jak přemýšlíme, naše soukromí uvnitř naší hlavy. Nemoci uniknout z těsného prostoru pak může třeba i poukazovat na porodní trauma.“

A co setkání se zemřelými a naše sny?

„Setkání se zemřelými ve snech je dost běžné. Často ani v tom snu nevíme a neuvědomujeme si, že dotyčný člověk je již po smrti. Je to i takový obranný mechanismus, abychom se nebáli a mohli s ním být v užším kontaktu, obvykle třeba nastává nějaká telepatická komunikace a vystřídají se u nás různé pocity, třeba i radost ze shledání, příval lásky a podobně. Teprve po probuzení se nás zmocní lítost, že ten člověk už tu s námi není a uvědomění, že se nám zdálo o mrtvém. Ale může to být samozřejmě různé, i ve snech si lze uvědomovat, že je dotyčný po smrti.“

Poměrně hojně se objevuje pojem lucidní snění či lucidní sny. To je přesně co? Jak to probíhá?

„Lucidní sen je vlastně vědomý či bdělý sen. Nastává obvykle po překonání spánkové paralýzy, ale někdy i rovnou bez ní. Tyto sny, snové zážitky se objevují v REM spánkové fázi, kdy je mozek nejaktivnější, ale tělo a svaly jsou ochrnuté, abychom nemohli svá snová dobrodružství realizovat. I když si třeba myslíme, že jsme mimo prostor a čas, létáme a procházíme nějakou krajinou, po probuzení zjistíme, že ležíme v posteli ve stejné poloze, v jaké jsme usnuli a nemůžeme se ani hnout. Je to takové probuzení ve snu, kdy si začneme uvědomovat, že je to sen, přestože si zpočátku myslíme, že jsme vzhůru. Vše je totiž velice živé a autentické jako v realitě. Ale my se pohybujeme v jiné realitě než je ta, v níž běžně žijeme.“

Je to nějak nebezpečné? Může nám to nějak ublížit? Je vůbec rozumné si s touto oblastí nějak "zahrávat"?

„Nebezpečné to vůbec není. Stává se to běžně ve spánku spontánně. Problémy mohou spíše přinášet různé cílené experimenty, které já neuznávám. Pokud se ve snu dostaneme do nějaké nepříjemné situace nebo chceme zkoušet něco, co nelze, okamžitě nás to hodí znovu do těla a probudíme se. Nebezpečí bych ale viděla spíše v situacích, kdy člověk není čistý, pije alkohol, bere drogy, cíleně experimentuje, nemá pokoru a pohybuje se v hodně negativních energiích a emocích. Drogy a alkohol zásadně nedoporučuji. Důvody uvádět nebudu, ale je jich spousta. Už Andrej Dragomirecký tvrdil, že jakákoli droga, byť jenom “tráva”, představuje otevřené dveře pro různé temné entity, přivtělené duše atd. a rozvoj nějaké psychózy, ztráty osobnosti a vnímání jiné reality, může být pak velmi snadný. Ve spánku či jakémkoli změněném stavu vědomí jsme nejzranitelnější. Já jsem mnohaletý abstinent a jsem proti drogám, to říkám narovinu.“

Je něco, co by se během lucidního snění dělat nemělo?

„Zcela přirozeně vás to vede tak, že rozumíte tomu, co byste dělat neměli a ctíte přirozené hranice. U takových osobností, které hranice nemají a chtějí se jen bavit, nemají ani pokoru, ani soudnost, ani morálku, to samozřejmě pak už je o něčem jiném, ale každý na své chování jednou doplatí. Všechno, co člověk udělá, se mu jednou vrátí, to je v podstatě zákon.“

V souvislosti se sny, sněním a lucidním sněním se objevuje  i pojem "shifting". To je přesně co?

„Přiznám se, že tyhle moderní pojmy neuznávám a nepatří do mého světa. Význam jsem odvodila a též si ho i našla. Nevím, proč lidé musí neustále něco pojmenovávat a vytvářet nové škatulky a existence, které si pak žijí vlastním životem. Dobře, pokud se chce někdo někam "šiftnout", ať to zkusí, co se stane, je asi dost individuální. Prostě hranice a soudnost musí být, samozřejmě je možné přenášet vědomí do jiných realit, ale to je na každém, co chce či nechce dělat a proč.“

Co by se stalo, kdybych někomu z nich řekla, že nejsem z jejich světa?

„Komunikace v astrálu probíhá telepaticky, jde o přenos myšlenek. Člověk k sobě přitahuje to, co sám vyzařuje. Můžete zkusit s někým komunikovat, ale jak říkám, tyhle věci se nedějí pro zábavu. Na to mají děti počítačové hry a ti, kteří dychtí po zážitcích, své drogy. Někdy se můžete setkat s někým, kdo potřebuje pomoc, ale pokud si udržujete svůj svět, dostáváte odpovědi na své otázky, které jsou však mnohdy po probuzení do reality nepřenosné. Lze zcela cestovat mimo prostor a čas, asociativně se ukazují příběhy z minulosti, které můžete považovat za své minulé životy, jsou velmi silně emotivní, mohou ve vás zůstat celé měsíce, lze se setkávat s vyššími bytostmi, slyšet hudbu, někteří lidé si létají ve vesmíru apod. Ty zážitky jsou opravdu nepřenosné a nepopsatelné.“

Kdybych se o této oblasti (sny) chtěla dozvědět více, na koho, kam, se mohu obrátit? 

„Existuje spousta knih na toto téma (sny), některé jsou lepší, jiné horší. Znovu bych apelovala na to, aby tuto oblast lidé nechtěli drancovat a prozkoumávat jako nějakou senzaci v honbě za zážitky v lidské nenasytnosti a rozežranosti, ale aby opravdu měli úctu a respekt. Vždy jsem ráda, když mi někdo napíše mail nebo se svěří se svými zážitky, momentálně sbírám silné snové zážitky s historickým zabarvením, které se tváří jako minulé životy, například také z 2. světové války, blíže to prozkoumávám. A pokud má někdo zájem blíže prozkoumat sny a oblast snů, může se mi ozvat.“

Autor článku: Monika Poledníková