Baňkování je staré pět tisíc let, zázračné léčebné účinky jsou ale stále stejné

Některé léčebné postupy jsou staré celá staletí a ani vynálezy moderní medicíny je nedokážou překonat. Za takovou medicínskou stálici můžeme považovat metodu baňkování. Starý čínský postup přikládání masážních baněk na lidské tělo má řadu léčebných a preventivních účinků a jeho obliba v našem prostředí stále roste. Od původních bambusových nádobek se během let přešlo ke skleněným či silikonovým baňkám, zázračné účinky má ale baňkování stále.

Co to je baňkování a jaké má přínosy

Baňkování spočívá v přikládání umělohmotných či skleněných kulovitých nádobek na lidské tělo, při kterém pomocí vysátí vzduchu nebo jeho zahřátím dochází k vytvoření podtlaku. V místě přiložení baňky se kůže přisaje, pokožka se prudce prokrví a zčervená. To má celou řadu pozitivních účinků, dochází k prokrvení pokožky, uvolnění škodlivých látek z kůže i k úlevě od bolesti. Po odebrání baněk může v místě jejich aplikace zůstat kulatá modřina, která ale většinou není bolestivá a během pár dnů zmizí.

Baňkování znali Číňané, Egypťané i Indové

Baňkování je starou léčebnou metodou, která se objevuje v historii mnoha národů. Kde přesně baňkování poprvé vzniklo dnes nemůžeme s jistotou určit. Nejstarší záznamy o baňkování byly nalezeny ve starodávných knihách psaných na hedvábí Po-Šu v hrobce dynastie Chan asi 3000 let př.n.l. Rané zmínky můžeme nalézt i v Mezopotámii, baňka se tam dokonce považovala za symbol lékařů, z čehož můžeme usuzovat, že baňkování tehdy bylo významnou lékařskou metodou. Zmínky o baňkování nacházíme také v egyptském Ebersově papyru z roku 1500 př.n.nl. a v indické ajurvédě.

Za zastánce baňkování v Číně se považuje i Ge Hong, který žil na přelomu třetího a čtvrtého století našeho letopočtu. O metodě a účincích baňkování napsal knihu a proslavil se rčením: „Akupunktura a baňkování vyléčí více než polovinu nemocných“, které svědčí o oblibě a úspěšnosti baňkování.

Další zmínky o baňkování lze nalézt i ve starověkém Řecku a Římě. Metodu používal například i „otec medicíny“ Hippokrates k léčbě vnitřních chorob. Baňkování se objevuje také ve spisech slavného římského lékaře Galena, baňky se tehdy používaly jak v lázních, tak i v domácnostech. O rozšíření baňkování v Asii a Evropě se v 15. století postarali Turci, kteří ho nazývali „mihceme“. Baňkování později ve svých spisech zmiňuje i lékař a alchymista Paracelsus, který předznamenal vznik novodobého lékařství.

Místo skla bambus i kravské rohy

Historické baňkování si ale nesmíme představovat jako to současné. Jednoduše řečeno – baňkovalo se vším, čím se dal vytvořit podtlak. Každá země využívala odlišné metody baňkování, podle toho, co bylo k dispozici. V Africe se používaly místní typické nádoby určené k pití čaje kalabasy, v Indii si k baňkovaní upravovali bambusové roury a staří Germáni využívali kravské rohy. Přírodní materiály baněk pak vystřídala keramika. Také způsob vytváření podtlaku se lišil, byl využíván oheň i odsávání vzduchu ústy.

Tip redakce: Chcete se zábavnou formou dozvědět o jedné z nejúčinnějších léčebných metod? Vyzkoušejte si online kurz Baňkování pro začátečníky od MUDr. Uríkové!

Současnost baňkování

Naše historické okénko baňkování se uzavírá současností, kdy se tato metoda znovu stává velmi oblíbenou. Propadly jí i některé známé osobnosti. Pozornost k technice baňkování naposledy přitáhl například plavec Michael Phelps, který během olympijských her v Riu de Janeiru upoutal specifickými modřinami, které po užití baněk vznikají. Možná i vy jste si někdy na veřejných bazénech všimli člověka s modrými kruhy na zádech.

Změnily se baňky i způsob odsávání vzduchu

Jak se moderní baňkování liší od toho původního a co mají společné? V průběhu staletí se změnilo především provedení baněk a způsob odsávání vzduchu. V současnosti existují tři druhy masážních baněk – skleněné, plastové a silikonové – které se liší ve způsobu aplikace. Skleněné baňky se nejprve nahřejí ohněm, přiloží se na kůži a chladnoucí vzduch na místě vytvoří podtlak. U umělohmotných baněk se k odsátí vzduchu využívají speciální pumpičky. Baňkování se dnes provádí jak v masážních salónech a u lékařů, tak také pohodlně z domova. Baňky jsou v celých sadách volně k prodeji. Pro domácí užití se doporučuje používat baňky z umělohmotných materiálů, skleněné baňky využívají spíš profesionální maséři.

Provedení baňkování se mění, účinky zůstávají

• Historické baňkování s tím novodobým pojí zejména dosažení stejných pozitivních léčebných účinků.
• Baňkování dobře působí na krevní a lymfatický oběh, protože zvyšuje průtok krve a krev celkově očišťuje.
• Zrychluje také metabolismus kůže, podporuje její regeneraci a zvyšuje odolnost vůči škodlivým látkám.
• Baňkování se využívá také pro uvolnění svalů a kloubů. Tlak rozšiřuje cévy, uvolňuje průtok a odstraňuje stagnaci krve v konkrétním místě, čímž dochází k uvolnění svalu nebo kloubu.
• Dobře baňkování působí i na vnitřní orgány trávícího ústrojí a nervový systém.
• Baňkování je jednou z masážních metod, které se mohou využívat i při nemocech. Při virózách a onemocněních dýchacího traktu se mohou např. přikládat na body na dráze plic a tím může dojít ke zmírnění kašle a zlepšení dýchání.

Baňkování si můžete vyzkoušet i doma - s pomocí e-kurzů MUDr. Uríkové

Pokud si chcete užít výhod baňkování, nemusíte hned navštěvovat lékařskou ordinaci. Pozitivní účinky baňkování si můžete vyzkoušet klidně v útulí domova - stačí jen trochu tréninku a praxe, které získáte s pomocí interaktivních e-kurzů MUDr. Uríkové. Díky Baňkování pro začátečníky už brzy budete moct navázat na tisíciletou tradici a ulevit svému tělu od každodenních strastí.