Jak vytáhnout klíště a vyhnout se nebezpečným nemocem, které mohou klíšťata přenášet?

Existují klíšťata s měkkým tělem, která na svojí hřbetní straně nemají žádný štít čili sputum. Většinou se jedná o kožní parazity ptáků, příležitostně mohou žít i na některých drobných savcích. Tento druh klíšťat se zdržuje obvykle v norách nebo hnízdech svých hostitelů a napadají je jen tehdy, pokud se potřebují nasytit. Jejich hostitelé je tedy obvykle na sobě nepřenášejí.

U klíšťat s tvrdým tělem najdeme na jejich hřbetní straně štít neboli sputum. Tento štít pokrývá u samečka téměř celý hřbet, zatímco u samičky je menšího rozměru. Tato klíšťata se drží na těle svého hostitele, kterého opouštějí jen v době svlékání, páření a kladení vajíček.

Jak se vyhnout klíšťatům

Klíšťata se obvykle nacházejí v listnatých lesích, ve vysoké i nízké trávě a v zarostlých křovinách. Je nutno se proti nim chránit kdekoliv, kde se nachází nějaká vegetace, tedy i na malé travnaté ploše nebo na místě, kde se nachází jen pár keříků uprostřed velkoměst. Může se stát, že si je na těle domů přinesete i z návštěvy venkovního koupaliště.

Pokud míříte do míst, kde víte, že se můžete potkat s klíštětem, pak zkuste dodržet několik málo dobrých rad:

• Oblékejte se do oblečení ze světlých barev, lezoucí klíšťata pak na oblečení lépe uvidíte.
• Používejte repelentní přípravky.
• Nelehejte a nesedejte si na zem, pokud pod sebou nemáte látku nebo deku.
• Při chůzi se průběžně sem tam prohlédněte, zda po Vás klíště neleze, případně ho odstraňte.

Základem úspěšného hledání a nalezení klíštěte je pečlivá prohlídka celého těla. Každý večer po dni, kdy jste se zdržovali na místech, kde by se mohlo klíště nacházet, pro jistotu celé tělo prohlédněte. Nejraději se klíšťata na těle člověka uchycují v podkolenních jamkách, v podpaží, v místech intimních partií a ve vlasovém porostu. Přisát se však mohou kdekoliv jinde na těle.  Místo, kde se klíště na tělo přisálo, nezačne obvykle ani svědit, klíšťata mají totiž ve slinách látky, které jsou protizánětlivé a zabrání svědění. Tyto pocity se mohou objevit až za několik hodin poté, co se klíště na Vás přisálo. A to už bývá obvykle pozdě na jednoduché řešení.

Dobou postupujícího sání se u klíštěte zvyšuje sekrece jeho slin. Tím dochází k replikaci viru, dávka patogenu se zvyšuje. Z tohoto důvodu je neodkladné odstranění klíštěte přímo nutností!

Jak vytáhnout klíště

Odstranění klíštěte je vzhledem k jeho velice dobře vyvinutému systému přisátí poměrně komplikované. Olej, máslo, sádlo ani jiný tuk k jeho odstranění nepoužívejte. Klíště tím totiž podráždíte, zapomeňte také na vytáčení klíštěte proti směru hodinových ručiček, při otáčení totiž vždy dojde k odtržení přední části klíštěte a ta zůstane v kůži. Způsobuje pak zatvrdlinu, v některých případech i lehký zánět.

Zřejmě jeden z nejsprávnějších způsobů odstranění klíštěte je následující. Místo nejprve desinfikujte jodovou nebo jinou dezinfekcí. Za pomoci navlhčené textilie nebo žínky, případně ručníku, začněte klíštětem pohybovat ze strany na stranu, to může trvat i několik minut, než klíště povolí. Klíště lze i mírně podebrat a vyjmout měkkou pinzetou. Ránu po vyjmutí klíštěte opět dezinfikujte.

S vyjmutým klíštětem je nutno zacházet jakožto s potenciálně infekčním materiálem. Hlídejte si, aby při likvidaci klíštěte nedošlo k potřísnění Vašich rukou nebo dalších předmětů v okolí. V žádném případě klíště nikdy nemačkejte, ani mechanicky rozdrcujte. Ideálním způsobem likvidace klíštěte je zabalit jej kousku papíru a na nehořlavém podkladu zapálit.

Jak vlastně klíště saje?

K proražení kůže používá velmi účinný nástroj – bodavě sací ústrojí. „Zoubky" klíštěte rostou v kruzích a směřují dozadu kolem dutého bodce. Po stranách má navíc klíště postranní čelisti. Těmi se klíště do svého hostitele zakousne a poté jsou vtahovány zpět, bodec neboli hypostom se tak zavrtává hlouběji do kůže. Žaludek klíštěte je dokonale roztahovatelný, zatímco hladové klíště jej má poskládaný podobně jako harmoniku, tak když přijdou časy sání, pak jej dokážou zvětšit dokonce až stonásobně. Kličky a záhyby zažívacího ústrojí sahají až k nožkám. Klíště navíc umí i filtrovat krev a přebytek vypouštět slinami zpět.

Krev může sát larva i nymfa klíštěte

Samička klíštěte klade larvy do přízemní vegetace, nejlépe na teplá, ale i vlhká místa. Pokud se jí podaří najít nedobrovolného dárce – obvykle se jedná o nějakého hlodavce, pak může několik dnů sát a přeměnit se ve své další stádium vývoje, nymfu. Tato nymfa opět čeká na svého hostitele, většinou se přisaje na zajíce, kunu, jezevce a podobná teplokrevná zvířata. Opět může několik dní sát a přeměnit se na dospělou osminohou samičku. K tomu, aby samička mohla naklást vajíčka, jí nestačí pouze spáření se se samečkem. Potřebuje se totiž opět dobře posilnit a tak hledá dalšího hostitele, obvykle opět o něco většího – vysokou zvěř, některé šelmy, člověka... Na tomto pak může sát až dva týdny. Ze tří milimetrů pak vyroste až do centimetrové velikosti.

Stádium larvy klíštěte přežije vždy jen pár procent z potomků, proto kladou samičky přímo astronomické počty vajíček. V případě, že larva i nymfa mají štěstí na hostitele, pak může celý proces vývinu proběhnout do roka, avšak klíště vyčká, a pokud se sání nedaří, pak může být doba jeho vývinu klidně až pět let. Bez potravy vydrží dospělá samička celý jeden rok.

Klíšťata a naši domácí mazlíčci

Klíšťata se samozřejmě nevyhýbají ani zvířatům, především psi, kteří milují procházky přírodou a běh v trávě jsou z našich domácích mazlíčků nejvíce ohrožení. Zatímco člověka napadá pouze klíště obecné, na psy jich číhá až deset různých druhů. Prevencí je užívání účinných antiparazitních přípravků, ochranné spreje, pipety nebo obojky, které chrání nejen před klíšťaty, ale i blechami a komáry. Některé z těchto přípravků a pomůcek lze úspěšně použít i na ochranu proti parazitům u koček. Prevence se rozhodně vyplatí, následné vytahování klíštěte ze srsti nebo čumáku není příjemné ani nám, ani našemu domácímu zvířeti.

Nemoci přenášené klíšťaty

Nebezpečí, která číhají v podobě přisátého klíštěte na těle, jsou především klíšťová encefalitida a lymská borelióza.

Klíšťová encefalitida

Zánět mozku a mozkových blan neboli klíšťová encefalitida je velice nebezpečné virové onemocnění, které v krajních případech může končit i smrtí. Hlavní nebezpečí klíšťové encefalitidy tkví v podcenění této nemoci, neboť příznaky jsou obdobné jako u chřipkového onemocnění. Inkubační doba klíšťové encefalitidy bývá 7 až 14 dnů, může být však i měsíc.

Ve svojí první fázi se nemoc prakticky neprojevuje nebo se podobá běžnému virovému onemocnění dýchacích cest, ve druhé fázi se objevují obvykle různě silné bolesti hlavy, vysoké horečky, dezorientace v prostoru a také poruchy motoriky. Nemoc mívá těžší průběh u dospělých než u dětí. Je možné se proti ní očkovat, avšak tato vakcína není hrazena ze zdravotního pojištění, ale hradí si ji sám klient.

Očkování proti klíšťové encefalitidě se doporučuje především lidem pracujících v tzv. rizikových profesích či zabývajících se rizikovými činnostmi - např. v lese, v přírodě, tábory v přírodě. Zejména pak pokud jde o lidi, kteří tyto činnosti provozují v rizikových oblastech, za ně je považováno takové území, kde podíl výskytu podíl infikovaných klíšťat přesáhne obvyklé jedno procento. U nás v České republice představují nejvíce rizikovou oblast hlavně jižní Čechy a obecně okolí řeky Vltavy a řeky Berounky, kromě toho se za vysoce rizikové označují některé části Jeseníků a Českomoravské vrchoviny.

Lymská borelióza

Jedná se o infekční onemocnění, jehož příznaky i inkubační doba je proměnlivá. Stává se i to, že ji člověk prodělá, aniž by o tom věděl. Její nebezpečí tkví v přechodu do chronického stádia nemoci. Lymská borelióza napadá nervovou soustavu, srdce a klouby. Pokud se Vám po bodnutí hmyzem nebo vyjmutí klíštěte objeví zarudlá skvrna, která nadále roste – může dosáhnout až 15 cm, kontaktujte svého lékaře, který Vám udělá rozbor krve na borelie.

Pouze u části nakažených lymskou boreliózou se v této fázi nemoc rozvine v plné síle. Tedy objeví se zánět kloubů, nervů nebo svalů, bušení srdce, pálení až mravenčení kůže a další neurologické potíže, mohou se objevit další skvrny různě po těle napadeného.

Napadeny mohou být periferní nervy, projevy napadení jsou trnutí, pálení, pocity necitlivosti a stěhovavé bolesti různě po těle. Typická je obrna lícního nervu. Napadení autonomního nervového systému se projeví bušením srdce, nepravidelným srdečním rytmem, pocením v horní části těla, střevními obtížemi, potížemi s močovým měchýřem a mnohé další. Nejedná se však o postižení a zánět sliznic v této oblasti, ale o postižení nervů. Dostanou-li se borelie do centrální nervové soustavy, mohou vyvolat zánět mozkových blan. Projevuje se vysokými horečkami, silnými bolestmi hlavy, strnutím šíje a obrnami, průběh bývá obvykle chronický, dostavují se závratě, bolesti hlavy, pocity tuhnutí šíje, trnutí končetin a páteře.

Nejtěžším stádiem nemoci je její přechod do chronického stádia. Tělo se neubrání běžným nákazám a nabalují se další chronická onemocnění. Trvalým napadením a postižením nervů vznikají poruchy soustředění, poruchy orientace v prostoru, bolestivé neuropatie a mnohé další nepříjemné projevy. Borelioza je jednou z infekcí podezřelých z vyvolání chronického únavového syndromu.

Na rozdíl od běžných bakterií se borelie množí velice pomalu, choroba tak mívá zprvu nenápadný průběh. Borelie se nešíří z člověka na člověka, kromě přenosu z matky na dítě a borelioza není smrtelná.