Přírodní antibiotika mohou být účinným pomocníkem při mnoha zdravotních obtížích

Ovšem zároveň je nutné také dodat, že i přírodní antibiotika nemusí na každého působit stejně. A i při jejich užívání se mohou objevit neočekávané reakce a účinky. To se však děje většinou jen v případě, že je nebudeme správně užívat. Je nutné pamatovat na to, že lidské tělo je originál a ne na každého působí všechny byliny stejně. Pokud užíváme přírodní antibiotika je rovněž nutné i dodržování léčby a léčebných dávek.

Přírodní antibiotika historicky

Přírodní antibiotika jsou tu s námi tisíce let. A než byla vynalezena chemická antibiotika, jaká známe dnes, neměli naši předkové ani jiné možnosti než ta rostlinná využívat. Dnes se k nim společnost ve velkém začíná znovu navracet, a to z prostého důvodu – antibiotika předepisovaná lékaři jsou nadužívána a některá už dokonce přestávají fungovat. Častokrát je od lékaře dostaneme zbytečně nebo nesprávně. Přitom jiný lék či bylina by naši nemoc mohly zvládnout lépe. Chemickou pilulkou se pak nejenže nevyléčíme, ale také si jí ubližujeme, protože tradiční antibiotika rozhodně nejsou bez nežádoucích účinků a téměř vždy zlikvidují kompletní bakteriální osídlení ve střevech. Právě z toho důvodu doporučují lékaři i lékárníci společně s tabletami či po jejich dobrání užívat probiotika, v nichž jsou bakterie, jež střevo znovu osídlí a pomohou dostat do rovnováhy. 

Přírodní antibiotika versus moderní medicína

A jsou to právě přírodní antibiotika, ze kterých si moderní medicína vzala příklad. Když se farmaceutický průmysl dlouho snažil vyrobit nějakou jejich syntetickou variantu, kterou by mohl produkovat ve velkém. Například už 2 500 let před naším letopočtem používali staří Číňané k léčbě infekcí obklady z plesnivého sójového mléka. V roce 1877 pak Louis Pasteur zjistil, že laboratorní zvíře naočkované několika kulturami bakterií neonemocnělo antraxem. Avšak první skutečně účinné antibiotikum pocházelo z plísně. Že to skutečně funguje, ověřil v roce 1896 francouzský lékař Ernest Duchesne.

Jeho výzkum však zůstal pozapomenut. Slávu s tímto objevem získal až na počátku 20. století Alexander Fleming, kterému je tak oficiálně připisován objev penicilinu. Dnes je známo více než 6 000 antibioticky působících látek, avšak jen 70 z nich našlo uplatnění v medicíně. Ostatní mají buď příliš nežádoucích účinků, nebo jsou pro pacienty toxické.

Přírodní antibiotika všude kolem nás

Účinná farmaceutická antibiotika určitě mají v dnešní společnosti své nezastupitelné místo. Existuje však mnoho nemocí a chorob, jež reagují velmi příznivě na přírodní antibiotika. A právě proto by u drtivé většiny nemocí měla být rozhodně první volbou. Mezi širokospektrá přírodní antibiotika patří naprosto všem dostupná cibule, dále pak česnek, kurkuma, kari, skořice či kardamom. Tyto prostředky působí nejen jako lék, ale zároveň jsou také účinnou prevencí a případné nemoci dokáží účinně předcházet, případně ji zlikvidovat už v zárodku. Za silné přírodní antibiotikum je považován také manukový med, jenž byl tisíce let využíván k urychlení procesu hojení kůže, sliznic i zažívacího traktu. Dokáže likvidovat většinu odolných bakterií, dokonce i bakterii Helicobacter pylori, jež je považována za původce žaludečních vředů. A skvělý je také propolis, ovšem tomu se musí vyhýbat všichni, kteří mají alergii na včelí produkty.

Autor článku: Monika Poledníková