Environmentální výchova a agroturistika

Environmentální výchova klade důraz na péči o životní prostředí a také upozorňuje na problémy lidské civilizace. Environmentální výchova je provázána také s problematikou výchovy ke zdraví a zdravého životního stylu. 

Kompetence rozvíjené v rámci environmentální výchovy

Kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a interpersonální

Environmentální výchova učí využívat kooperativní a komunikační dovednosti jakožto nástroje pro řešení problémů životního prostředí aktivně, učí hledat varianty k řešení problémů životního prostředí, učí kriticky myslet, posuzovat a vyhodnocovat informace související s životním prostředím.

Pracovní kompetence environmentální výchovy

Environmentální výchova učí osvojování si praktických dovedností pro chování a pobyt v přírodě, učí uplatňování těchto poznatků v každodenním životě, učí správnému zacházení a nakládání s přírodními zdroji a odpady v souladu se strategií udržitelného rozvoje, učí minimalizovat negativní vlivy a dopady na přírodu.

Občanské kompetence environmentální výchovy 

Environmentální výchova učí chápat příčiny i následky poškozování přírody, pomáhá orientovat se ve vztahu člověka a přírody, učí odpovědnosti vůči přírodnímu prostředí v každodenním životě, učí aktivní účasti na ochraně životního prostředí, učí projevovat úctu k životu ve všech jeho formách.

Hlavní cíle environmentální výchovy

V rámci environmentální výchovy by děti měly být vedeny k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí. Děti by měly být podporovány v aktivní péči a ochraně životního prostředí a také v citlivém utváření svého prostředí s návazností na přírodu. Environmentální výchova ovlivňuje hodnotovou orientaci žáků v rámci udržitelnosti rozvoje civilizace i přírodního prostředí. 

Hlavním cílem environmentální výchovy je založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a dění v něm, o vlivu člověka na životní prostředí. Ukazuje, že péče o životní prostředí začíná péčí o nejbližší okolí a končí globálními problémy celosvětového dosahu. Environmentální výchova tvoří základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte k životnímu prostředí.

1. Snaha o formování správného vztahu k přírodě a ke všem jejím složkám
2. Připomíná důležitost třídění odpadu
3. Nutnost chránit přírodu a chovat se k ní s respektem
4. Vytváří vztah k prostředí, ve kterém dítě pobývá a žije
5. Učí orientaci v okolí místa bydliště (tedy MŠ nebo ZŠ) a bezpečnosti dopravy
6. Učí povědomí o okolním světě
7. Dítě si osvojuje poznatky o přírodě, o řádu světa, taktéž jeho rozmanitosti, pozoruhodnosti a pestrosti
8. Učí o rozmanitosti světa a přírody, ať už jde o svět rostlin, krajinu, podnebí apod.
9. Porozumění vývoji a změnám
10. Osvojování si jednoduchých dovedností potřebných pro péči o okolí a spoluvytváření zdravého a bezpečného prostředí
11. Pozorování přírody v jednotlivých ročních obdobích, pozorování volně žijících ptáků, lesa, změn počasí atd.
12. Vytváří schopnosti přizpůsobovat se přirozenému vývoji a běžným změnám
13. Rozvíjí schopnosti vážit si života ve všech jeho formách
14. Rozvíjí pocity sounáležitosti s živou i neživou přírodou a s planetou Zemí
15. Dochází k osvojení si poznatků a dovedností chránících před nebezpečnými vlivy prostředí
16. Vede k péči a ochraně o životní prostředí i aktivní prací (péče o květiny, zahradu, les…)

Ekoškolky a lesní mateřské školky

Ekoškolky a lesní mateřské školky jsou alternativou ke klasickým mateřským školkám. Spojuje je myšlenka umožnit dětem každodenní pobyt v přírodě nebo alespoň v přírodně upravené školní zahradě. Cílem je také pečovat o zdravý životní styl prostřednictvím zdravé stravy, dostatku přirozeného pohybu v přírodním prostředí, otužování, pobyt v každém prostředí, nabízí podněty vedoucí k aktivnímu učení v přírodě (přiměřené věku dítěte), posiluje učení pozorováním, učí elementárním základům pro odpovědnost vůči přírodě a péči o ni.

Ekoškolky a Lesní školky aktivně zapojují děti do péče o místní životní prostředí a podporují udržitelný rozvoj komunity. Každá takováto školka je originálem. Vchází z možností prostředí, možností prostorových, finančních a dalších. Avšak jsou minima, která by školka měla dodržet, stejně tak je i ideální stav, viz následující tabulka.

Samostatná lesní školka

Samostatná lesní školka je plně nezávislá na klasické budově mateřské školy. Sídlí v jurtě či srubu, kde je možné vařit i přespávat.

Integrovaná lesní školka

Integrovaná lesní školka je taková, kde se prvky běžné mateřské školy prolínají s prvky lesní mateřské školy. Funguje v hlavních dvou variantách, první z nich je lesní třída v rámci běžné Mateřské školy. Lesní třída vychází denně na vycházku do lesa dopoledne a vrací se do školky na oběd, kde následně tráví i odpolední část pobytu. Druhou variantou je propojení běžné mateřské školy s lesní mateřskou školou, v takovém případě se jedná o dva zřizovatele takovéto mateřské školy.

Lesní dny

Jedná se o uplatnění prvků lesní mateřské školy do života běžné mateřské školy. Jedná se o projektový den či projektové týdny. Pravidelné lesní dny jsou stále častěji zařazovány do programu německých mateřských školek. Obvykle probíhá tak, že jeden den v týdnu je věnován pobytu venku „ za jakéhokoliv počasí“. Tomu je přizpůsoben program, místo srazu, způsob stravování atd.

Pozitiva ekoškolek a lesních školek

Častější pobyt v přírodě a kontakt dětí s přírodou přináší mnohá pozitiva. Z výzkumů vyplývá, že u dětí z ekoškolek a lesních školek je výrazně nižší nemocnost infekčními onemocněními. Děti z takovýchto typů školek profitují z častého kontaktu s přírodou také tím, že jejich hrubá motorika se rozvíjí lépe a intenzivněji, než je tomu u dětí z jiných typů školek. Také ve sledování kreativity vykazují děti z lesních školek nadprůměrné schopnosti.

Častou obavou rodičů bývá, zda dítě, které tráví tolik času v rámci lesní mateřské školy v přírodě, je dostatečně připraveno na školní docházku. Stejně, jako je tomu v běžné mateřské škole, je třeba dítě na tuto velkou změnu, přechod do školy, postupně připravovat. Může jít o zařazování různých pracovních listů, cílené zařazování „školních hodin“, o pobyt v interiéru a celkově přivykání novému způsobu práce.

Agroturistika

Způsob trávení volného času, kdy dojde ke spojení typických venkovských podmínek, turistiku a někdy i dobrovolnou neplacenou práci v zemědělství nebo na venkově, (která může částečně hradit náklady na pobyt) se nazývá agroturistika. Smyslem takovéhoto počínání je poznání venkova a života zemědělců, blízký kontakt se zvířaty, zlepšení vztahu k půdě a podílení se na udržování a rozšiřování kulturních a sociálních tradic. Za agroturistiku lze považovat i návštěvu vinařských sklípků s prohlídkou vinic a výroby vína.

Pro vaše prázdniny na venkově si můžete vybrat statek, chalupu či ekofarmu. Vybírat si přitom můžete jak mezi pobyty v Čechách, tak v rámci Evropy.

Co je to ekofarma

Ekofarmy jsou takové farmy, kde se při chovu hospodářských zvířat a produkci plodin postupuje ekologicky. Nepoužívají se žádné chemické prostředky, klade se důraz na ochranu životního prostředí a ohleduplné zacházení se zvířaty. Nepoužívají se pesticidy, umělá hnojiva, chemické postřiky, hormony ani umělé látky. Krmiva pro zvířata jsou také co nejpřirozenější.

Rozvoj agroturistiky u nás? Po revoluci

V rámci České republiky začalo docházet k postupnému rozvoji agroturistiky a ekologického zemědělství krátce po revoluci. Přesný počet agrofarem a ekofarem u nás není momentálně znám, jedná se pravděpodobně o několik stovek. Agroturistika však u nás stále zatím nemá vybudovanou silnou pozici.  V řadě našich sousedních států – Rakousku, Německu, ale například i Polsku je agroturistika mnohem více rozšířená.

Tento druh turistiky má řadu pozitiv, jedná se o významně se rozrůstající odvětví, které připívá k řešení některých sociálních a ekonomických problémů venkova. Velká část peněz z turistické činnosti zůstává v rukou ubytovatele a získané prostředky jsou buď reinvestovány, nebo slouží farmáři jako vedlejší finanční zdroj. Rovněž zátěž prostředí a ekologických systémů je ve srovnání s jinými typy turismu zcela minimální.