Pránická výživa neboli breathariánství - životní styl, který vyžaduje hodně pevnou vůli

Breathariánství je způsob života, kdy nemusíte přijímat žádné potraviny. Na jídle jste nezávislí, žijete z prány a ze Světla, proto "pránická výživa" nebo "pránická strava". Pro vědu je podstata tohoto fenoménu nepochopitelná a tudíž nepřijatelná. Je však mezi námi spousta lidí, kteří se snaží dokázat, že takovýto způsob života je možný a že se jedná o jedinečnou realitu.

Pránická výživa je fenomén známý již po tisíce let. Dříve však tento přístup k životu byl výsadou pouze pár jogínů, v dnešní době se ale dostává stále více do popředí zájmu.

Jednoduchý návod, jak na to, neexistuje. Je to dlouhá a vlastně nikdy nekončící cesta vlastního vývoje a sebezdokonalování.

Hlavními výhodami breathariánství je jakési celkové zjednodušení, nebo lépe řečeno zprůhlednění života člověka, duchovní povznesení jedince až proniknutí do podstaty Vesmíru, zbavení se nemocí, získání více času, jasnějšího myšlení a podpora intuice. Základní učebnicí pro každého, kdo chce přejít na pránickou výživu, je kniha Životní styl bez jídla Joachima M. Werdina. Propagátorem breathariánství v České republice je francouz Henri Monfort a dlouhodobý "půstař" Pavel Mácha.

Bez dlouhodobě trénovaného poctivého půstu a zásadní změny myšlení se k breathariánství ale nikdo zřejmě nedostane. Je to složitá cesta, ale i dle mínění propagátorů breathariánství velká naděje pro mírumilovný život lidstva.

Vitariánská strava

V rámci přechodu k breathariánství se, co se stravy samotné týká, doporučuje nejprve přechod na vitariánskou stravu. Vitariánství je českým názvem pro raw vegan - stravovací směr, který upřednostňuje syrovou veganskou stravu bez tepelné úpravy. Základem jídla a pokrmů je pak syrové ovoce, syrová zelenina, ořechoviny, semena, klíčky a také panenský olivový olej. Ze stravy je kompletně vyloučeno maso, mléčné výrobky, mléko, veškeré obiloviny, krom některých výjimek i luštěniny, med a rafinované cukry. Důvody přechodu na vitariánskou stravu mohou být různé. Jedním z takovýchto důvodů je například snaha o návrat k přírodě a k přirozenému bytí. Zdravotní obtíže mohou být z velké části způsobeny naším civilizačním způsobem života, který je člověku nepřirozený. Úpravou stravovacích návyků se tito lidé tedy snaží o návrat k přirozenému řádu danému nám přírodou.

Potraviny se neupravují a konzumují se v takové formě, v jaké k nám z přírody přišly. Zahřátím potravin na vyšší teploty se navíc ničí enzymy, které potraviny přirozeně obsahují. Tyto enzymy jsou v potravinách běžně přítomny a umožňují nám snadné trávení potravin, pokud je tepelnou úpravou potravy zbavíme, pak je tělo nuceno si je vytvářet samo, čímž dochází k zatěžování organismu. Vitariáni důvěřují schopnostem našeho organismu rozhodovat se o svých potřebách nejlépe a neřídí se tedy žádnými tabulkami nebo pravidly.

Prvním krokem při přechodu na změnu stravy je detoxikace organismu. Tato detoxikace se může projevovat ale i nepříjemnými stavy, celkovou slabostí, vyrážkami, točením hlavy, bolestmi hlavy i depresemi. Největším úskalím při přechodu na vitariánskou stravu je psychická závislost na tepelně upraveném jídle. Jedná se o naše zažité zvyky, obvykle je obtížné zbavit se závislosti na pečivu. Je vhodné proto přechod nečinit ze dne na den, ale nechat tělo pomalu si na nové zvyklosti přejít.

Breathariánství

Breathariánství neboli bretharianismus je směr založený na tvrzení, že lidé nepotřebují k životu jídlo (dle některých názorů ani pití). Podle tohoto učení se lidé mohou živit výhradně pránou či slunečním zářením.

Obdobný směr se vyskytuje v rámci křesťanství, dle tzv. inedie není třeba jíst ani pít nic jiného než eucharistii.

Lidem, kteří žijí nezávisle na jídle se říká breathariáni, solariáni, wateriáni nebo pranariáni. Obvykle přecházejí nejprve na vegetariánskou stravu, poté na vitariánství a liquidariánství, což je přijímání pouze zeleninových a ovocných šťáv. Už jenom vyloučením vařené stravy dojde k rozběhnutí samočistícího mechanismu v těle. Organismus se detoxikuje od škodlivých látek a toxinů, kterými se tělo po celá léta zanášelo. Takovýto přechod nebývá pro mnoho lidí právě snadný, jsme velmi zvyklí na náš zaběhlý způsob stravování, takováto strava je však mrtvá, bez energie.

Breathariáni jsou přesvědčeni o tom, že fyzickou stravu ke svému žití přijímat nepotřebují, stačí jim vesmírná energie - prána a energie slunce, země a přírody. Narozdíl od konzumentů fyzické potravy se známí breathariáni obvykle těší plnému zdraví a cítí i spokojenost se svým životem. Jejich duševní síly se navíc znásobují a rozšiřuje se jim vědomí a hranice vnímání. Breathariánství ale není jen o "jídle", jde o celkovou změnu lidské osobnosti, nazírání na svět, zbavení se závislostí a tím získání netušené svobody.

Breathariánem se může stát každý. Přechodu na pránickovou výživu předchází obvykle dvouletá příprava a celý cyklus přechodu je zakončen cyklem 21 dní, během kterých se člověk vzdá fyzického jídla a buňky svého těla "přesvědčí" o tom, že jídlo nepotřebuje, je k tomu však zapotřebí dodržet některé podmínky. Pokud by podmínky nebyly dodrženy, může člověk i zemřít.

Úspěšný přímý přechod bez přípravných fází na tento způsob života není sice nemožný, ale je málo pravděpodobný.

Jedním z problémů, které dosažení stavu plného breathariánství brání, nemusí být ani tak hlad nebo neschopnost žít bez potravy, ale senzorická chuťová deprivace. Zejména pro lidi, kteří mají velmi dobře vyvinutou chuť, je toto obtížné. Z tohoto pohledu se jeví jako příhodná cesta semibrethariánství nebo semipranariánství, kdy je malé množství potravy přijímáno kvůli chuťovým vjemům a ne kvůli příjmu energie.

Co je to vlastně prána?

Prána je sanskrtské slovo a znamená dech. Kořen slova -prá- vystihuje postatu proudění nebo plnění. Dle hinduismu je prána obsahem všeho a představuje všechny proudy vitálních energií. Energie proudí tělem člověka a ovlivňují psychiku i fyzický stav těla. Prána tedy představuje jakousi základní životní energii, kterou potřebuje ke svému fungování každý živý organismus. Prána je životní síla, která proniká vším a je ve všem, může být jak dynamická, tak i statická. Člověk ji získává dechem, potravou, vzduchem, sluncem a jinými způsoby.

Život bez potravy – pravda nebo podvod?

Brethariánství je spojeno s velmi pokročilou technikou způsobu hospodaření s životní energií člověka. Lidé, kteří ke svému životu nepotřebují jídlo tvrdí, že žijí z prány nebo ze slunce. Brethariánství bylo v minulosti výsadou a výsledkem duchovní praxe východních asketů, avšak v dnešní době je poměrně populární naukou a o praxi tohoto životního přístupu se zajímají dnes lidé na všech kontinentech. Zároveň se ale breathariánství stává také terčem kritiky a skeptických náhledů na možnosti takového fungování člověka po delší dobu bez pevné stravy.

Současné vědecké teorie z oblasti výživy a výživových směrů mají jednoznačně za to, že tito lidé by při delším praktikování takovéhoto stylu života museli zemřít hlady nebo dehydratací. Lidé, kteří se považují za breathariány navíc málokdy praktikují tyto techniky pod lékařským nebo jiným dohledem, proto důkazy o jejich dodržování života bez stravy prakticky chybí.

Z čistě vedeckého pohledu jakýkoliv dlouhotrvající půst vede k vyhladovění organismu, dehydrataci a následné smrti. Tělu začnou chybět uhlovodany, tuky a proteiny, které jsou jedinými energetickými zdroji našeho těla. Ačkoliv se již někteří breathariáni podrobili lékařským testům, tyto výsledky nebyly pro vědu nijak přesvědčivé.

Existuje však několik možných vysvětlení toho, jak je možné, že si tělo vystačí bez jídla. Jedním z nich je předpoklad, že tělo se adaptuje a sníží svoji potřebu přijímaných kalorií. Dle tohoto možného vysvětlení by se vlastně jednalo o proces podobný, jako nastává u hibernujících a přezimujících zvířat. Předpokládá se, že tělo se po cca 30 dnech půstu adaptuje a dojde k zpomalení metabolismu a tělesné potřeby člověka se tak redukují na minimum a pocit hladu není přítomen. Dalším možným vysvětlením života bez potravy je přijímání životní energie z kosmických zdrojů. Za tyto zdroje se považuje slunce, země, voda, rostliny, zvířata i jiné lidské bytosti. Z těchto všech zdrojů jsou těmi nejsilnějšími právě slunce a vzduch. Podobně, jako je růst rostlin závislý na fotosyntéze, tím pádem i na slunci, tak u přijímání energie ze slunce lidmi dochází zřejmě k něčemu podobnému. Je dosti možné, že i lidská aura hraje v tomto procesu příjímání nějakou roli v přísunu takovéto energie do těla člověka. Dalšími možnými vysvětleními může být i odlišná genetická dispozice člověka nebo natolik efektivní zužitkování energie a její recyklace v těle, že potřeba potravy je skutečně významně snížena.