Velikonoční zvyky a tradice: Květná neděle

Znáte velikonoční zvyky a tradice? Tento víkend je Květná neděle. Květná neděle je pro křesťany začátkem tzv. Velkého nebo Svatého týdne. Křesťanský východ a západ ji prožívají trochu jinak, navíc často odděleně, protože na východě se stále drží juliánský kalendář. Mezi římsko-katolickými a pravoslavnými Velikonocemi může být rozdíl až měsíc, protože východ má zakázáno mít velikonoční oslavy ve stejnou dobu, kdy slaví židé Pesach.

I v dnešním světě dodržujeme tradiční zvyky, které se předávají z generace na generaci. Mnohé z nich mají pohanské pozadí, které křesťané přetavili ve světle událostí umučení, ukřižování a zmrtvýchvstání Krista. Pokud mluvíme o zvycích a obyčejích týdne před Velikonocemi, nelze oddělovat jejich náboženský rozměr. Velikonoce se na křesťanském západě slaví první neděli po jarním úplňku.

Květná neděle v křesťanském významu

Květná neděle, poslední neděle v půstu, má více pojmenování, říká se jí také Palmová neděle, Květnice, neděle Beránka. Je spojená s příjezdem Krista do Jeruzaléma. Dle tradice se při ní světí palmové ratolesti nebo větvičky, které mají na sobě zelené, nově vyrašené listy, případně větvičky stálezelených keřů (myrta, vavřín). V západním křesťanském světě jsou to „kočičky“, na východě spíše varianta myrty a vavřínu. Historicky bylo u nás známo používání větviček z jívy či jasanu. V Řecku a jiných koutech světa se používají tradiční palmy. Tradice svěcení ratolestí se odvíjí z biblického příběhu. Květná neděle je pro křesťany začátkem vyčerpávajícího maratonu bohoslužeb, začíná se čtení Pašijí a přísný půst. Někteří lidé ho drželi a stále drží pouze o chlebu a vodě.

Velikonoční zvyky a tradice: Křesťanská Květná neděle

Po nedělním odchodu z kostela (Květná neděle) se dle tradice posvěcené větvičky svázaly stuhou a uložily se do modlitebního kouta rodiny, kde nahradily ty z minulých Velikonoc. Staré kočičky se totiž na Popeleční středu spálily a kněz popelem udělal věřícím na čelo znamení kříže jako znak pokání na začátku postní doby. Což se dodržuje dodnes. Kočičky z Květné neděle mají rodině přinést ochranu proti zlým silám a nemocem, bránit ji před uřknutím, krupobitím, hromem a bleskem. Proutek posvěcených kočiček pán domu po Velikonocích přinesl na pole a zapíchl ho do jeho rohu pro zajištění dobré úrody. Lidová magie se totiž nepříznivě projevovala ve snaze ohrozit nejen dům a zvířata v hospodářství druhého člověka, ale také jeho úrodu. Květná neděle tedy byla výborným zdrojem ochrany proti působení zlého slova a kleteb závistivých spoluobčanů. Také se tradovala jejich léčivá moc.

Květná neděle a její světský rozměr

Květná neděle má nejen křesťanský, ale také světský charakter. Všeobecně se věřilo, že by se nemělo péct, protože bychom si „zapekli“ úrodu. Stromy by nevydaly ovoce, louky luční kvítí pro léčení neduhů, pole by nerodila. Tradice Květné neděle praví, že byste si na ni měli obléct nové šaty. Rašícími ratolestmi se vymetal dům za účelem zbavení se neduhů a neřestí, které se v něm držely. Květná neděle byla spojovaná právě se zvyklostí obléct si nové šaty, aby si člověk zachoval svěžest a po celý rok „kvetl“. Lidová tradice mluví o tom, že je to doba, kdy se otevírají poklady.

Květná neděle plynule navazuje na neděli, které se říká Smrtná, protože se vynáší Morana nebo Mařena, slaměná figurína na tyči. Tato tradice je spojená s vítáním jara a házení symbolu zimy a smrti do řeky za zpěvu lidových písní. Byla to hlavně doména dívek. Na Valašsku vynášeli chlapci svou mužskou figurínu zimy „Mařáka“. Tento obřad se v některých krajích pojil také s obřadem dívek, které za zpěvu nesly vesnicí zelený opentlený stromek, kterému se říkalo „líto“. Stromek z jehličnatých větviček, nejčastěji se používala jedle, umístěný na tyčce, byl symbolem začátku nového zemědělského roku, který měl být díky tomuto procesí bohatý.

Dávno zapomenuté Velikonoční tradice

Dívky, oděné do svátečního oděvu zpívaly písně, v kterých vzývaly svaté, obzvláště patrona zemědělců sv. Jiřího, aby lidu zajistili dobrou úrodu. Na některých místech se toto „vítání nového léta“ slavilo odděleně od vynášení smrti a jeho dějištěm byla právě Květná neděle. Všechny dny Svatého týdne jsou pro nás zářným příkladem spojení pohanských a křesťanských světů, žijících vedle sebe v odvěké symbióze.